O Ekofarmě Probio jsme už jednou psali. V čele s Martinem Hutařem, vášnivým ekologem a ornitologem, se soustředí na zvýšení biodiverzity a zlepšení hospodaření na erozně ohrožených půdách. Jejich široký záběr opatření pro život v půdě, na ní i nad ní je inspirací pro mnoho dalších farmářů. Jedním z posledních opatření, které na farmě zavedli, je optimalizace, neboli zmenšení půdních bloků. Pokud vás zajímá, jaké přínosy tyto změny přinášejí, jste na správném místě. Ukázka odtokových poměrů na optimalizované ploše. Co se v článku dozvíte: důvody pro optimalizaci a zmenšování půdních bloků (legislativa, eroze, efektivita) jak probíhá rozdělení velkých lánů na menší výhody ploch pro biodiverzitu a zadržování vody příklad osevního sledu s vysokou diverzitou druhů a využitím bobovitých rostlin jak efektivně využívat meziplodiny pro zlepšení půdy a jako protierozní ochranu

Je výhodnější chovat mléčný skot na pastvě nebo dosahuje lepších výsledků, když je celoročně ustájen? Jaké jsou dopady pastvy na mléko a na reprodukční vlastnosti? Co se v článku dozvíte: srovnání produkce mléka (množství, tučnost, bílkoviny) v intenzivním a extenzivním chovu jaký vliv má způsob chovu na reprodukční vlastnosti a dlouhověkost zvířat ekonomické zhodnocení nákladů na krmení a celkové efektivity chovu přínosy regenerativní pastvy pro welfare zvířat a udržitelnost krajiny

Může změna způsobu pastvy skotu zlepšit stav půdy, vrátit do krajiny hmyz a ptáky, zlepšit zadržování vody a zvýšit zisky zemědělců? A pokud ano, jsou zemědělci připraveni radikálně změnit své dlouholeté zavedené postupy, nebo je zemědělské prostředí příliš konzervativní? Autor čtyřdílného dokumentu Roots So Deep Peter Byck představuje pět dvojic amerických chovatelů masného skotu a umožňuje jim nahlédnout do způsobu hospodaření toho druhého. Každou dvojici tvoří sousedé, kteří hospodaří ve stejných podmínkách. Jeden z nich chová skot konvenčním způsobem, zatímco druhý využívá regenerativní pastvu. Film sleduje setkání a rozhovory jednotlivých dvojic zemědělců i jejich osobní životní příběhy. Zároveň dokumentuje práci vědců, kteří porovnávají dopady obou přístupů: sledují stav půdy, biodiverzitu, vodní režim i ekonomiku hospodaření. Výsledky jsou překvapivě jednoznačné. Jak to nakonec dopadne? Budou konvenční zemědělci ochotni opustit zažité postupy a změnit způsob hospodaření, nebo je taková změna příliš velká? Dokument propojuje vědu, zemědělskou praxi i lidské příběhy a otevírá nepříjemné, ale zásadní otázky o budoucnosti zemědělství. Na adrese https://rootssodeep.org si můžete koupit přístup k filmu za 10 USD (cca 211 Kč) a sledovat, jak celý experiment dopadne. Pokud pro vás není hovorová angličtina farmářů snadná na porozumění, film nabízí zapnutí anglických titulků. Na webu projektu jsou navíc zveřejněny i všechny vědecké studie, které během natáčení vznikly.

V listopadu 2025 Živá půda uspořádala první producentskou arénu , která měla propojit bez prostředníků 2 světy - kuchaře a regenerativní zemědělce. Chtěli jsme zjistit, co kuchaři poptávají a co mohou farmáři nabídnout. Největší zájem byl o regenerativně pasenou drůbež a luštěniny. Příběh čočky Přímo na akci se podařilo domluvit spolupráci mezi Farmou Markových a Lokálem , kteří si objednali na vyzkoušení 300 kg české regenerativní čočky. Poprvé z ní vařili ve svých restauracích již na nový rok 2026. Sehnat českou čočku je dnes téměř nemožné. V tuzemsku ji pěstuje jen minimum zemědělců. V posledních letech se osevní plocha čočky pohybovala mezi 1-2 hektary. Loňských 33,61 hektaru bylo s největší pravděpodobností pouze jednorázovým výkyvem. Prakticky veškerá čočka se proto do Česka dováží ze zahraničí. V posledních 5 letech se na předních příčkách největších dovozců střídají Kanada, Turecko a Rusko. Reakce českých kuchařů na Instagramový příspěvek . Kdo chce pěstovat čočku, má problém sehnat osivo odrůd, které jsou vhodné pro pěstování v Česku. Na vlastní kůži si to vyzkoušel Jiří Marek z Farmy Markových. Čočku na Znojemsku pěstoval již jeho děda. Rozhodl se tedy, že to taky vyzkouší. Protože nesehnal osivo, koupil si v běžném obchodu konzumní kanadskou čočku. Její pěstování skončilo fiaskem. Chuť pěstovat čočku ho ale nepřešla a další rok si sehnal osivo z Francie. Její pěstování se podařilo a první regenerativní čočka si obratem našla své zákazníky, kromě již zmíněné sítě restaurací si ji kupovali také spotřebitelé. Cizrna beraní Další žádanou luštěninou ze strany kuchařů byla cizrna beraní. Na rozdíl od čočky se u nás pěstuje častěji, přesto čeští zemědělci stále nevyužívají její potenciál naplno . Cizrna dobře roste v suchých oblastech a vyhovují ji vyšší teploty. Jak si u nás vede? V roce 2023 ji pěstovali 2 zemědělci na výměře 112,54 ha, v roce 2024 pouze 1 zemědělec na výměře 0,53 ha a v roce 2025 dokonce 12 zemědělců 97,18 ha. Přesto to nestačí na uspokojení rostoucí domácí poptávky. Dovoz osiva cizrny z Francie Poptávka po české cizrně ze strany odběratelů tu je, chuť ji pěstovat mezi zemědělci také, ale chybí osivo. Proto se 2 zemědělci rozhodli dovést kvalitní osivo z Francie. Podobně, jako tomu bylo u jestřabiny východní , aby se dovoz finančně vyplatil, je nutné dovézt větší množství osiva. Doveze se nejranější odrůda a výsev bude 250 kg/ha v českých podmínkách koncem února až v polovině března, při setí přesnou sečkou 50-60 rostlin na 1 m2 nebo při setí klasickou 60-70 rostlin na 1 m2. Cizrna odrůdy CDC ORION se seje obvykle 9 VJ/ha. 1 VJ = 50 000 semen = cca 22kg = 1300 Kč + DPH. Dále je možnost odběru světlé odrůdy čočky Samos, baleno v 25 kg pytlích. Výsevek 80-100 kg. Cena 95 Kč/kg + DPH. Připravuje se také dovoz zelené čočky odrůdy Marble. Pokud byste měli o osivo zájem, kontaktujte co nejdříve Radima Kužela na tel. čísle 722 994 786 nebo rkuzel@soufflet-ag.com .

Jestřabina východní je mnohem ranější a hlavně výnosnější než jakákoliv jiná u nás běžně pěstovaná jetelovina. Je nenáročná na pěstování a nabízí hodně píce pro dobytek. Tím zaujala účastníky workshopu na netradiční plodiny, který se uskutečnil 4. 6. 2025. Ucelený přehled o jestřabině východní najdete v tomto článku na české Wikipedii , podrobnější informace v této metodice . Omezím se proto pouze na mé praktické zkušenosti s touto plodinou. Poradím, kde získat osivo, ale hlavně kvalitní inokulant, bez něhož nelze jestřabinu pěstovat. Kvetoucí porost jestřabiny východní odrůdy Lena Proč pěstovat jestřabinu východní? Základním principem regenerativního zemědělství je co nejméně zasahovat do půdy. Budoucnost tohoto přístupu proto vidím v pěstování vytrvalých plodin, které produkují výnosy řadu let bez nutnosti opakovaného zakládání porostu. Před pěti lety jsem hledal ideální jetelovinu , která by splňovala 4 klíčová kritéria : kvalitní a chutná píce pro zvířata vysoké výnosy velká odolnost vůči suchu co nejdelší vytrvalost porostu Tradiční jeteloviny, jako je jetel luční nebo vojtěška, výše uvedené nesplňují, protože mají několik slabin.

Jak mohou hospodářská zvířata pomoci půdě? Foto: Shutterstock Zoolog Allan Savory, který vyrůstal i studoval v africkém Zimbabwe, si během svých pozorování všiml zajímavé věci. V krajině, kde jsou početná stáda divokých býložravců v pohybu, zůstávají porost a půda v dobré kondici, zatímco na farmách, kde se chovají i menší stáda hospodářských zvířat, pastviny degradují. Pokusil se proto přirozený proces napodobit s pomocí hospodářských zvířat a zjistil, že to funguje. V 70. letech se přestěhoval do USA, kde v roce 1984 založil Výzkumný institut celostního hospodaření (Holistic Management) a jeho metody si postupem času našly příznivce po celém světě. Jedním z nich je farmář Joel Salatin , v jehož knihách a přednáškách našlo mnoho zemědělců inspiraci. Se zvyšujícími se cenami pohonných hmot, degradací půdy a sílící potřebou adaptace na výkyvy počasí si regenerativní způsob pastvy rychle nachází další a další následovníky. Jak to funguje? Krajina byla po tisíce let spoluutvářena migrací početných stád divokých turů, koní a dalších býložravců. Tato stáda postupně nahradila hospodářská zvířata, která byla s nástupem průmyslového zemědělství uzavřena do stájí a přilehlých výběhů a jejich pohyb v krajině ustal. Jak volně žijící stáda zvířat krajině a půdě prospívala? Stádo divokých zvířat se díky tlaku predátorů drží při sobě a je stále v pohybu, takže porost podupe, pohnojí a spase jen částečně a přesouvá se dál. Takto spasené rostliny nepřijdou o většinu nadzemní části, udrží si všechny kořeny a stimulují „výměnný obchod” s půdními mikroorganismy. Ti mají na svědomí zlepšení půdy a pomáhají rostlině rychle zregenerovat. Ve výběhu, kde jsou zvířata delší čas, je tento proces narušován, protože rostliny jsou spásány opakovaně, což jejich kořenový systém oslabí a regeneraci porostu značně zpomalí. Dalším pozitivním vlivem migrujícího stáda je to, že kopyta narušují půdu a pomáhají tak vyklíčit i rostlinám, které by jinak neměly v zapojeném porostu šanci. Trus živí množství hmyzu, mikroorganismů a následně i ptactva. Biodiverzita v půdě i nad půdou se zvýší a ekosystém se stává odolnějším. Migrující stádo zúrodňující savanu, foto: Daniel Rosengren Jaké výhody to má pro zemědělce? Kromě pozitivní změny pro životní prostředí přináší regenerativní způsob pastvy i benefity pro zemědělce. Díky zvyšujícímu se obsahu organické hmoty v půdě dochází k rychlejší obnově porostu, a tudíž i vyšší úživnosti pastviny (více zvířat na stejné ploše). Ke zlepšení půdních vlastností dochází již po jednom roce pasení tímto způsobem. Porost je odolnější proti výkyvům počasí, půda zvládne vsáknout přívalové deště a lépe zadrží vodu pro období sucha. Velká biodiverzita půdních organismů zlepšuje dostupnost živin i vody pro rostliny. Zvířata žijí přirozeným způsobem, mají lepší imunitu a psychickou pohodu, jsou celkově zdravější. Maso pocházející z takového chovu má prokazatelně vyšší obsah nutričních látek a zdraví příznivější poměr omega-6 ku omega-3 mastných kyselin. Na trhu má díky tomu přidanou hodnotu. Pastviny jsou rovnoměrně pohnojeny, odpadá rozvoz hnoje technikou, což se projeví na úspoře pohonných hmot. Netvoří se nedopasky, zvířata totiž nestihnou potlačit konkurenční oblíbené druhy rostlin. Hospodář je denně v kontaktu se svými zvířaty a nic mu tak neunikne. Každodenní práce se může obejít bez techniky. Ukládáním skleníkového plynu CO2 do půdní organické hmoty se přispívá ke zlepšení klimatu a zemědělci mají možnost získat za takto uložený uhlík do půdy finanční odměnu od specializovaných firem. Je všeobecným trendem, že zpracovatelé, spotřebitelé i dotační programy se čím dál více naklání produkci udržitelného zemědělství. Jak na regenerativní pastvu Princip je jednoduchý: krátké, ale silné působení početného stáda na pastvinu a následná, dostatečně dlouhá, regenerace porostu zajišťují kýžený stádový efekt. Abychom napodobili průchod stáda krajinou, necháme každý den stádo spásat jen malou část pastviny. Porost by zvířata neměla zkrátit více než o polovinu, to by totiž rostliny zpomalily růst a klesala by produkce. Pastvina se rozdělí do menších „oplůtků“ a stádo se přehání každý jeden až tři dny do nového. Pokud je to jen trochu možné, chováme jen jedno velké stádo, nerozdělujeme je na několik menších, abychom netříštili efekt a nepřipravovali se tím o produkci. Stádo čeká až je farmář pustí do dalšího oplůtku na farmě Dangus Drahenice, foto: Wenzel Lobkowicz Jak s regenerativní pastvou začít? To hlavní, co potřebujete, jsou zemědělská půda a zvířata. Některá plemena jsou vhodnější pro venkovní chov (u nás je oblíbený např. skot plemene aberdeen angus), ale v podstatě všechna kulturní plemena se mohou tomuto způsobu chovu přizpůsobit. Pro regenerativního farmáře je typické, že své stádo selektuje tak, aby dobře a samostatně prospívalo v daném prostředí a chová si vlastního plemenného býka. Ať už se jedná o skot, ovce, kozy, prasata nebo drůbež, všechna zvířata v sobě stále nosí geny svých divokých předků a přirozené prostředí bude tuto jejich výbavu stimulovat. Kolik půdy na kus (dobytčí jednotku) budete přibližně potřebovat? To samozřejmě záleží na počátečním stavu pastvin, nicméně můžeme vycházet z toho, že 1 hektar uživí jednu dobytčí jednotku na rok. Když budete pást regenerativně, úživnost hektaru se postupně zvýší a zvířat na hektar uživíte více. Část pastvin ponecháte na sklizeň sena (cca 30 %) a na zbytku si rozvrhnete pastevní plán, tj. rozdělení na jednotlivé oplůtky. Kolem pastviny se dělá většinou oplocení stálé, pevnější. Uvnitř se pastvina rozdělí celosezónními ohradníky na menší díly (většinou pruhy) v nichž se posouvá oplůtek pomocí mobilního ohradníku (obr. 4). Někdo má oplůtky rozvržené v „paprscích“ okolo zimoviště. Jako mobilní ohradník se osvědčily roxorové nebo jiné nášlapné tyče a vodící drát ve výšce 75 cm (obr. 5). Když stádo projde posledním oplůtkem, pastvina v tom prvním musí být už plně vzrostlá, ale neměla by vzrostlá čekat dlouho, jinak přicházíme o produkci. Pastevní plán na Maverick farm, foto: www.maverickacres.com K úplné obnově porostu je potřeba 40–60 dní. Stádo se do každého oplůtku vrací asi 6x za sezónu. Velikost oplůtku můžete nastavit na 70 m² na dobytčí jednotku na den, takže pokud máte sedmdesáti hlavé stádo, bude to 4900 m². Při plánování a měření v terénu i od stolu lze využít GSM souřadnice a aplikaci s mapou. Půjde to určitě i s pomocí tužky, papíru a měřícího pásma. Farmář by měl přesně vědět, jakou plochu na den stádu dává, aby podle toho mohl určit velikost oplůtků na další dny. Stav oplůtku po pastvě by měl vypadat tak, že je spasená maximálně polovina (spíše 40 %) výšky porostu a tráva je rovnoměrně sešlapaná a pohnojená. Pokud je oplůtek spasen málo, je málo zvířat na ploše. Pokud jsou zvířata na ploše příliš dlouho a zkrátí porost více než o polovinu, rostliny zpomalí proces regenerace. V obou případech přicházíme o produktivitu. To je potřeba mít při plánování a přehánění stáda stále na mysli. Jde o to zajistit, aby byl vliv stáda na porost optimální. Např. na jaře, kdy je růst nejrychlejší, budou stádu stačit menší oplůtky a v létě či s nižšími teplotami budeme zase oplůtky zvětšovat. Přesouvání mobilního ohradníku, foto: Karel Kalný, Mitrovsky Angus Maximálně dvě hodiny navíc Zdejší farmáři, kteří takto pasou, mají stádo na pastvině většinou od dubna do listopadu. Ve zbytku roku je na zimovišti. Někteří ale přehání zvířata po oplůtcích i v zimě a mají v každém z oplůtků připravené seno. Balíky sena rozbalí tak, aby zvířata žrala a kálela na větší ploše a pastivna byla pohnojena co nejrovnoměrněji. Na zimovišti pak takové stádo tráví z celého roku jen pár týdnů. Tímto se dosáhne minima nákladů na distribuci hnoje technikou. Co se týká časové náročnosti, farmáři uvádějí, že každý den jim přehánění do nového oplůtku zabere 20 minut až 2 hodiny. Za stádem chodí někteří pěšky, někdo jezdí autem nebo na čtyřkolce. Každodenní kontakt se stádem bez nutnosti použití techniky považují za bonus. Na některých farmách se pastvina po zvířatech smykuje, ale většina farmářů to nepovažuje za nutné. Je také potřeba vyřešit napájení. To se většinou řeší natažením dlouhé hadice (někdo ji jen položí, někdo ji zahrabe pod zem), na které jsou umístěny rychlospojky. Do té nejbližší od napajedla se přicvakne přípojná hadice. Napajedlo se může dát na rozhraní dvou oplůtků a pak stačí posouvat jen každé dva dny. Mobilní napáječka s přípojnou hadicí, foto: Karel Kalný, Mitrovsky Angus V letních dnech by měla mít zvířata k dispozici stín. K tomu se dají využít stávající stromy a pokud na pozemcích chybí, je možnost investovat do mobilního slunečníku nebo si vyrobit něco podobného svépomocí. Farmář Wenzel Lobkowicz přetahuje mobilní slunečník Shade haven na farmě Dangus Drahenice, foto: Carboneg Regenerativní farmáři zvířata většinou neodčervují, případně používají nějaké alternativní, méně agresivní přípravky. Běžná antiparazitika totiž zabíjejí i brouky, kteří trus dostanou pod povrch půdy, kde ho potřebujeme, se všemi jeho živinami a mikroby. Trus plný larev hmyzu přitáhne ptactvo a biodiverzita se zvýší v půdě i nad ní. A když lejna z louky rychle zmizí, pastvina rychleji rovnoměrně obrazí. Promyšleným pastevním plánem lze omezit výskyt vnitřních parazitů. Zvířata můžeme využít i ke zúrodnění orné půdy. Ideálně tak, že je necháme spást nějakou meziplodinu. Systém pastvy zůstává stejný. Zaujal vás tento způsob hospodaření? U nás je regenerativní pastva ještě v plenkách a nemáme tu zatím žádné oficiální odborné poradce jako je tomu v USA. Několik farmářů průkopníků ji u nás ale už úspěšně praktikuje. Karel Kalný z farmy Mitrov přeložil knihu „Boží krávy a prasata v žitě“ od Joela Salatina a pošle vám ji na vyžádání. Překlady knih o celistvém hospodaření od Allana Savoryho je možné získat na vyžádání od firmy Carboneg . Na naší platformě pracujeme na zlepšení dostupnosti informací v češtině a na podpoře vzájemného sdílení zkušeností mezi farmáři. Můžete se zúčastnit konferencí, exkurzí a polních dnů na téma regenerativního zemědělství, najdete je v záložce Akce . Zdroje https://www.chelseagreen.com/writer/joel-salatin/ Mgr. Miloslav Jirků, Ph.D., Biologické centrum Akademie věd ČR, iniciátor pastvy divokých býložravců v bývalých vojenských prostorech v Milovicích Nikola Teutscherová et al; Intensive short-duration rotational grazing is associated with improved soil quality within one year after establishment in Colombia James F. White et al; Review: Endophytic microbes and their potential applications in crop management David R. Montgomery et al.; Soil health and nutrient density: preliminary comparison of regenerative and conventional farming

Ozelenění vinic je cesta, jak minimalizovat stres révy způsobený přehříváním půdy, nedostatkem vody, vzduchu a živin v půdě. Zvláště důležité je to na mělkých, písčitých půdách, které jsou chudé na živiny a humus a špatně zadržují vodu. Dnes má už většina vinařů své vinice ozeleněné. Pro ozelenění meziřadí ve vinohradu jsou k dispozici i různé komerční směsi. Jak vybrat tu správnou kombinaci rostlin, aby poskytovala výše zmíněné benefity a nekonkurovala révě? Ozelenění vinice v integrované produkci na písčitých půdách na Znojemsku Co se v článku dozvíte: proč a čím ozeleňovat vinice které druhy jsou vhodné, a které by naopak v meziřadí raději vůbec růst neměly přehled nejčastěji využívaných druhy rostlin v komerčních směsích pro ozeleňování meziřadí doporučení pro nízkonákladovou, ale efektivní směs osiva, doporučený výsevek a kontakty na dodavatele osiva jak udržovat meziřadí

V malebné krajině východního Polska se rozkládají vinice, kde Karol Nizio s rodinou vyrábí naturální bio vína v regenerativním zemědělství na cestě k certifikaci Demeter. Na svazích Roztocze ale neuvidíte jen zatravněná meziřadí, ale taky ovce, kozy, krávy a koně. Karol Nizio, zdroj: Instagram Nizio Naturals V rozhovoru se dále dozvíte odpovědi na otázky: Kultivujete meziřadí ve vinicích? Nebo jej necháváte nedotčené? Pokud ho necháte nedotčené, zaznamenali jste nějaké problémy s rychlostí růstu vinných keřů? Někteří vinaři udržují nově vysazené vinice bez porostu i několik let, aby tráva a byliny neodebírali živiny z půdy na úkor révy. Co byste doporučil vinaři, který chce začít s pastvou ve vinici? Jaký je první krok a největší výzvy?

Více než sedmdesát vinařů z Moravy a Čech se setkalo v polovině srpna 2024 v areálu Vinařství Milana Nestarce ve Velkých Bílovicích, aby si povídali o PESTRÉ VINICI. Právě tak nazvali pořadatelé Dominika Černohorská a Jan Čulík akci, jejímž cílem byla osvěta ve zvyšování diverzity krajiny ve vinohradu a kolem něj. Během sympozia se vinaři věnovali vzdělávání v oblasti výsadby stromů a jiných dřevin do vinic a kolem nich, použití bylin v rámci ozelenění meziřadí, nahlížení na plevel a práci s ním a také v oblasti půdní struktury a života v půdě. Co se v článku dozvíte: proč se réva vinná historicky pěstovala jako polykultura od kdy se réva pěstuje jako monokultura a proč proč je dobré se znovu vrátit k polykultuře jaké druhy bylin jsou vhodné pro osetí meziřadí, proč a kde získat osivo existují vhodnější alternativy pro osetí meziřadí než komerčně nabízené směsi jaké druhy hub pomáhají zlepšovat dostupnost vody a živin pro révu a kde je sehnat jak založit pestrou vinici kdy ozeleňovat meziřadí nově vysázené vinice jak správně pečovat o bylinný porost ve vinici

Sucho, hraboši, eroze, snaha omezit zpracování půdy a problémy s odbytem mainstreamových plodin. To jsou věci, které často řeší čeští zemědělci. Řešením může být diverzifikace osevních postupů. Ale co pěstovat? Na to odpoví prakticky zaměřená přednáška zemědělce a poradce pro regenerativní zemědělství Martina Smetany z Konference Živá krajina 2025, kde se podělil o své zkušenosti s pěstováním méně obvyklých plodin. Představil konkrétní plodiny, jejich nutriční hodnotu, vysvětlil jejich přínos pro zlepšení kvality půdy, využití v potravinářství a výživě hospodářských zvířat. Mezi zemědělci nejvíc rezonovala jestřabina východní , kterou do roku 2025 v Česku pěstovalo pouze 7 zemědělců na ploše o výměře necelých 20 ha. Proto jsme v roce 2025 a 2026 zorganizovali dovoz osiva i s inokulantem ze zahraničí. Od roku 2026 se zvýší pěstovaná výměra jestřabiny na více než 62 ha.

V posledních letech mají zemědělci k dispozici velmi širokou nabídku různých dotačních titulů. Provozujeme databázi dotací , kde najdete pravidelně aktualizovaný přehled, který vám pomůže vybrat nejvhodnější dotaci. Foto: www.marekdvorak.com Nejoblíbenějším poskytovatelem dotací pro zemědělce je Ministerstvo životního prostředí, které dotace poskytuje prostřednictvím Agentury ochrany přírody a krajiny ČR nebo Ministerstvo zemědělství, které je poskytuje přes Státní zemědělský intervenční fond. Další možností jsou granty nadací. Co se v článku dozvíte: jaké dotace jsou pro zemědělce nejvhodnější a proč jaké jsou praktické zkušenosti s Ekoplatbami na krajinné prvky, které od roku 2024 vyplácí SZIF co je potřeba udělat pro získání dotace od SZIF jak správně zaevidovat krajinné prvky v LPIS, aby byla celá plocha způsobilá pro výplatu také BISS a DRP jaké další finanční benefity přinášejí krajinné prvky

V souvislosti s rozvolněním pravidel pro prodej ze dvora roste v Česku ze strany kuchařů i spotřebitelů poptávka po kvalitním kuřecím mase. Proč nejsou ideální brojlerová kuřata, jsme psali v tomto článku . Loni jsme navštívili francouzské chovatele prémiových kuřat a nadchli jsme se myšlenkou mít něco podobného i v Česku. Nyní nastal čas činů - na jaře 2026 dovezeme z Francie osvědčené plemeno bréských kuřat . Podobně jsme v letošním roce zorganizovali dovoz v Česku nedostupného osiva a ohlas zemědělců byl skvělý. Bréská kuřata v barvách francouzské trikolory (červený hřebínek, bílé peří a modré nohy) většinu života tráví venku na pastvě, foto: Daniel Lunter Co se v článku dozvíte: proč dovážet kuřata z Francie proč raději nechovat česká plemena jak bude probíhat dovoz kuřat z Francie