Jestřabina východní - vytrvalá jetelovina
- Martin Smetana
- 22. 7.
- Minut čtení: 5
Jestřabina východní je mnohem ranější a hlavně výnosnější než jakákoliv jiná u nás běžně pěstovaná jetelovina. Je nenáročná na pěstování a nabízí hodně píce pro dobytek. Tím zaujala účastníky workshopu na netradiční plodiny, který se uskutečnil 4. 6. 2025.
Ucelený přehled o jestřabině východní najdete v tomto článku na české Wikipedii, podrobnější informace v této metodice. Omezím se proto pouze na mé praktické zkušenosti s touto plodinou. Poradím, kde získat osivo, ale hlavně kvalitní inokulant, bez něhož nelze jestřabinu pěstovat.
Proč pěstovat jestřabinu východní?
Základním principem regenerativního zemědělství je co nejméně zasahovat do půdy. Budoucnost tohoto přístupu proto vidím v pěstování vytrvalých plodin, které produkují výnosy řadu let bez nutnosti opakovaného zakládání porostu.
Před pěti lety jsem hledal ideální jetelovinu, která by splňovala 4 klíčová kritéria:
kvalitní a chutná píce pro zvířata
vysoké výnosy
velká odolnost vůči suchu
co nejdelší vytrvalost porostu
Tradiční jeteloviny, jako je jetel luční nebo vojtěška, výše uvedené nesplňují, protože mají několik slabin.
Vojtěška má sice vysoký výnos i suchuodolnost, ale i v ideálních podmínkách vydrží jen 6 let, často méně. Jetel luční vydrží ještě méně, většinou 2-3 roky, a pro dobrou sklizeň má docela vysoké nároky na vodu. Navíc oba druhy velmi chutnají hrabošům. Pokud dojde k jejich přemnožení, porost mohou zcela zničit během pár měsíců, což znamená nutnost jeho nákladné obnovy.
Mnoho dalších minoritních druhů jetelovin poskytuje velmi chutnou píci, ale mají nižší výnosy, hůře snáší častou seč nebo se u nich při dlouhodobém pěstování na pozemku vyskytuje tzv. půdní únava. Proto jsem je vyloučil.
Až jsem objevil jestřabinu východní, která mě zaujala natolik, že jsem se rozhodl ji vyzkoušet. Mezi její přednosti patří, že není poškozována hraboši, protože jim nechutná. Zato hospodářská zvířata (skot, králíci) ji ochotně konzumují. Bohužel nechutná také husám, což mě trochu zklamalo, protože jsem uvažoval o tom, že by se svatomartinské husy pozdě na podzim pásly na obrůstající jestřabině po poslední seči.
Oproti vojtěšce je o několik týdnů ranější. První seč lze dělat již v půlce dubna. Má intenzivní růst a rychlé obrůstání po seči. Před první sečí na začátku kvetení dosahuje výšky kolem 130-150 cm, před druhou sečí nejméně 50-70 cm a před třetí sečí kolem 50 cm. V našich podmínkách ročně poskytuje minimálně 3-4 seče.
Přestože literatura doporučuje první seč na začátku kvetení, v praxi se mi to neosvědčilo, protože porost je značně vysoký (přes 130 cm) a po seči se vytvoří přes půl metrů vysoká vrstva posečených rostlin, které se rychle zapaří a znehodnotí. Proto si myslím, že je lepší sekat mnohem dřív, když má porost výšku kolem 50 cm, což je na jižní Moravě kolem půlky dubna. V té době je ještě poměrně chladno a vlhko (často prší), proto není reálné usušit mohutné rostliny plné vody. První seč proto doporučuji na přímé zkrmení za zelena nebo do siláže. Zhruba za 6 týdnů (na přelomu května a června) jde porost opět do květu a je možné provést druhou seč. Rostliny jsou menší, svítí hodně slunce a je teplo, takže je reálné jestřabinu nasušit. Lístky se po usušení nedrobí a dobře drží.
Termín 3. seče závisí na průběhu počasí ve vegetační sezoně. Pokud je teplo a dost vláhy, jestřabinu lze už za pár týdnů znovu kosit, protože bujně roste a jde znovu do květu. Za suššího počasí se interval mezi sečemi prodlužuje. Pokud je suché a horké léto, seč dělám až začátkem září, aby nebyla půda holá a nedocházelo k jejímu přehřívání a jestřabina měla dost vláhy k regeneraci. Poslední seč (dle ročníku je to 3. nebo 4. seč) doporučuje šlechtitel osiva provést co nejpozději na podzim. Ta je vhodná přímo na krmení nebo na siláž.
Nevýhodou jestřabiny východní je pomalejší zapojení porostu v prvních 2-3 letech po výsevu a vyšší riziko zaplevelení v prvních letech. Tento nedostatek ale vykompenzuje vysokými výnosy a hlavně značnou vytrvalostí porostu (min. 15-25 let). Na rozdíl od běžně pěstovaných druhů jetelovin má kromě kořenů také dlouhé podzemní výběžky, tzv. stolony. Právě díky nim se porost jestřabiny průběžně zahušťuje, rozšiřuje a omlazuje. Čím je porost starší, tím je hustší a výnosnější díky podzemním výběžkům. Pokud dojde k zaplevelení mladého porostu, jestřabina je díky silnému zastínění sama vytlačí.
Pro omezení zaplevelení je možné jestřabinu pěstovat s nižším výsevkem trav, které nejsou příliš husté, aby neutlačily mladé rostliny jestřabiny. Jestřabina je v dalších letech vytlačí a vytvoří prakticky monokulturu.
Pastva ne, maximálně rychlé přepasení
Jestřabina východní není vůbec vhodná pro pastvu, protože nesnáší sešlap. Šlechtitel ji doporučuje pěstovat pouze pro sečení na zelené krmení. Rychlé regenerativní přepasení obrážejících rostlin po poslední seči je možné pouze pozdě na podzim (cca listopad).
Odrůdy jestřabiny východní
Pro zemědělce jsou komerčně dostupné 2 odrůdy. Estonská fialovokvětá odrůda Gale a z něj vyšlechtěná česká bělokvětá odrůda Lena.
V roce 2025 nebylo osivo české odrůdy k dispozici. Pro zájemce o pěstování jsme proto zorganizovali dovoz estonské odrůdy i s inokulantem ze zahraničí. Pokud máte zájem o osivo a inokulant, napište na martin.smetana@nadacepartnerstvi.cz.
Výsev jestřabiny východní
Termín výsevu může být brzy na jaře (březen-duben), nebo na podzim (srpen). Pro pomalejší vzcházení a citlivost semenáčků na nedostatek vláhy doporučuji co nejdřívější jarní termín nebo konec srpna, abyste využili chladnější a vlhčí část roku.
Výsevek šlechtitel doporučuje v širokém rozmezí 4-20 kg osiva na hektar. Já jsem vysel v čistosevu 20 kg/ha na jaře, protože jsem se bál, že něco uhyne vlivem sucha a nechtěl jsem riskovat silné zaplevelení pozemku na místech, kde jestřabina nevzejde nebo uhyne. K zaplevelení pozemku přesto došlo, ale do druhého roku zůstaly pouze jednoleté ozimé plevelné trávy, které jestřabině nijak neškodí. Ostatní plevele elimovala seč a postupné zahušťování porostu jestřabiny podzemními výhonky.
Očkování osiva inokulantem před výsevem
Jestřabina východní vytváří symbiózu výhradně s bakteriemi Neorhizobium galegae, které se v našich půdách běžně nevyskytují. Proto je nezbytné osivo před výsevem inokulovat. Tyto bakterie vytváří na kořenech jestřabiny kořenové hlízky, kde probíhá fixace dusíku.
První pokus s pěstováním jestřabiny východní za použití českého inokulantu se nezdařil. Rostliny bez hlízkatých bakterií měly málo dusíku, byly světle zelené a během prvního nebo druhého roku pěstování uhynuly. Pro zakládání dalších porostů jestřabiny jsem použil finský inokulant, který funguje velmi dobře. Rostliny krátce po vyklíčení získaly zdravý, tmavě zelený vzhled, což je důkaz toho, že hlízkaté bakterie úspěšně kolonizovaly kořeny rostlin a fixace dusíku funguje.
Inokulant je k dispozici ve formě jemně mleté rašeliny, kde jsou hlízkaté bakterie. Finský výrobce doporučuje 300 g inokulantu na 40 kg osiva. Pokud už máte porost jestřabiny a chcete zakládat další porosty, můžete si osivo pro další výsev inokulovat zeminou odebranou ze stávajícího porostu jestřabiny.
Návod na inokulaci osiva jestřabiny východní před výsevem
Chcete číst dál?
Chcete-li pokračovat ve čtení tohoto exkluzivního příspěvku, zaregistrujte se na regezem.cz.
