Více než sedmdesát vinařů z Moravy a Čech se setkalo v polovině srpna v areálu Vinařství Milana Nestarce ve Velkých Bílovicích, aby si povídali o PESTRÉ VINICI. Právě tak nazvali pořadatelé Dominika Černohorská a Jan Čulík akci, jejímž cílem byla osvěta ve zvyšování diverzity krajiny ve vinohradu a kolem něj. Během sympozia se vinaři věnovali vzdělávání v oblasti výsadby stromů a jiných dřevin do vinic a kolem nich, použití bylin v rámci ozelenění meziřadí, nahlížení na plevel a práci s ním a také v oblasti půdní struktury a života v půdě.
V přírodě monokultura neexistuje. A pokud na chvilku monokultura vznikne, není stabilní a na místě se brzy objeví znovu polykultura. Také réva roste v polykultuře se stromy. Monokulturně se začala pěstovat až v posledních zhruba 150 letech, a to v souvislosti s rozvojem techniky, průmyslových hnojiv a pesticidů. Již za tak krátkou dobu se ale ukázalo, že intenzivní zemědělství, včetně vinařství, není trvale udržitelné. Vinaři proto hledají cesty, jak do svých vinic vrátit pestrost a ekologickou i výnosovou stabilitu a zároveň tím snížit náklady na hnojiva, postřiky i péči o meziřadí. Inspiraci našli právě na letním setkání ve Velkých Bílovicích.
Když Martin Smetana, další z přednášejících srpnové akce, chystal obsah své přednášky, vydal se do jednoho moravského vinohradu nafotit ilustrační snímky. Jeho pozornosti nemohla uniknout skutečnost, že na přístupové polní cestě rostlo více druhů bylin než ve vinici. Začal proto počítat. Na travnaté polňačce našel víc než 40 druhů bylin, zatímco ve vinohradě jen „agrární poušť“.
Přestože vinice byla kompletně zatravněná, rostlo v ní mnohonásobně méně druhů než na přístupové cestě.
Proč je takové zjištění důležité? Druhově chudé rostlinné společenstvo není schopno nabídnout dostatek potravy pro nadzemní, ale ani podzemní život. Vinice je pak stejně nestabilní monokulturou, jakou jsou velké lány orné půdy. Přitom právě správně udržované vinice by mohly být centrem biologické rozmanitosti, útočištěm pro živé organismy, které v intenzivně využívané krajině nemají prostor pro život. A užitek by z toho měli také vinaři.
Každá pestrá vinice by měla obsahovat tři složky – byliny, keře a stromy.
Na jaře 2023 prošlo novelizací Nařízení vlády č. 307/2014 Sb., kde do definice orné půdy, travního porostu, trvalého travního porostu a úhoru bylo doplněno, že jejich součástí jsou i stromy, a to až 100 stromů na hektar. V § 3e u definice vinice zmínka o stromech chybí. Přitom o stromech ve vinicích píše už Jan Amos Komenský v Orbis sensualium pictus (Svět v obrazech) z roku 1658. Martin Smetana je přitom přesvědčený o tom, že by vinaři jako vitilesníci měli lobbovat za aktualizaci definice vinice, jako se to podařilo agrolesníkům u výše uvedených druhů zemědělských kultur.
O stromech a keřích ve vinicích vyšel článek ve Vinařském obzoru 4/2023 a 5/2023. V dnešním článku se proto budeme věnovat zejména třetí složce – bylinám.
Martin Smetana na akci Pestrá vinice, foto: WeAreProductions
Živou půdou proti houbovým chorobám ve vinici
Živá půda je opravdu základ. Celoročně krytá půda je biologicky velmi aktivní. Půdní mikro- i makroorganismy se podílejí na rychlém rozkladu listů révy a přezimujících spor patogenních hub, čímž brání reinfekci v příštím roce.
Proč mít druhově pestré meziřadí?
Platí jednoduché pravidlo: Čím více různých druhů rostlin a pestřejší prostředí (kamenné zídky, staré stromy) ve vinici vytvoříme, tím pestřejší společenství živočichů ve vinici bude žít, a to včetně těch, které kvůli velikosti snadno přehlédneme. V biologii se tomu říká „deštníkový druh“. „Je to nápadný a dobře zjistitelný druh, například motýli vizuálně, koroptve hlasem, o kterém víme, že je náročný na podmínky prostředí. Motýli potřebují nektar z květů, koroptve pestré prostředí s dostatkem hmyzu pro odchov mláďat. Pokud prosperuje ve vinici deštníkový druh, daří se i dalším druhům, třeba plošticím, pavoukům, houbám a bakteriím. A toto všechno se podílí na biologické ochraně vinice před chorobami a škůdci,“ upozorňuje Martin Smetana.
V mnoha vinicích bylo vyseto travní osivo, které bylo zrovna po ruce. Často jsou to intenzivně rostoucí, velice produkční pícninářské odrůdy trav, které je potřeba sekat nebo mulčovat i několikrát ročně, což zbytečně zvyšuje náklady. Ve vinicích, ve kterých se pod hlavami herbiciduje nebo okopává, pak převažují jednoleté plevele (laskavce, locika kompasová a nepůvodní turanka kanadská) nebo vegetativně množené vytrvalé plevele (kopřiva, svlačec rolní, pýr), které révě neposkytují žádný užitek.
„Speciálně do vinic přitom existují různé travinobylinné směsky. Důležité je číst jejich složení. Některé mají vysoký podíl jednoletých druhů, které v porostu vydrží pouze jednu sezonu. Z hlediska nákladů na osivo, naftu i čas je vhodnější vysévat vytrvalé směsky, které vydrží řadu let,“ uvedl Martin Smetana. Pomocí dosevu lze změnit existující ozelenění na lepší druhové složení – stačí rozrušit drn a vyset osivo chybějících druhů. Martin Smetana dokonce dodal: „Některé druhy dobře klíčí, i když není osivo zapraveno do půdy, ale pouze se rozhodí na povrch půdy.“
Správně zvolené byliny v podrostu umí nejen vrátit život do vinice, ale také uspořit náklady na hnojiva. Bobovité rostliny (jetel plazivý, úročník bolhoj, štírovník růžkatý) umí kromě toho, že fixují dusík ze vzduchu a zpřístupňují ho révě, také „předžvýkat“ pomocí svých kořenových výměšků fosfor (důležitý pro tvorbu květů a bobulí). Další výhoda těchto druhů je, že dosahují jen nízkého vzrůstu, takže lze mít prakticky bezúdržbový porost ve vinici, který stačí posekat maximálně jednou ročně.
Dobré je znát nároky jednotlivých druhů. Oblíbeným druhem pro ozeleňování vinohradů je vičenec ligrus. Jeho předností je odolnost vůči suchu, hluboké prokořenění a velká atraktivita pro hmyz. Nesnáší však sešlap a příliš ranou a častou seč, z porostu pak rychle mizí. Nevýhodou je také jeho vyšší vzrůst.
Vhodnější alternativou je proto štírovník růžkatý, který dobře snáší sešlap a je velmi vytrvalý (i přes 10 let). Dobře se šíří samovýsevem, pokud se nechají dozrát semena. Díky svému poléhavému vzrůstu ho není potřeba ani často sekat.
Jetel plazivý má nízký, poléhavý vzrůst, čímž v meziřadí výborně plní protierozní funkci. Koření mělce (do 20 cm), takže nekonkuruje révě. Dobře snáší sešlap.
Dobrou protierozní funkci nabízí také čičorka pestrá, která je spolu s úročníkem bolhojem velice atraktivní pro hmyz.
Kromě bobovitých rostlin pro podporu biodiverzity jsou důležité i jiné rostliny. „Třeba pyl kopretin láká dospělce much rodů pestřenka a kuklice, jejichž larvy se živí mšicemi, respektive housenkami motýlů. Kuklice jsou tak dobrou formou biologického boje proti obaleči révovému. Miříkovité (mrkvovité), jako je například planá mrkev nebo srpek obecný, lákají kromě pestřenek také brouky nebo dravé ploštice, kteří dokážou efektivně likvidovat škodlivý hmyz,“ uvedl Martin Smetana.
Z trav jsou podle něj vhodné nízké druhy kostřav, například kostřava ovčí odrůdy Dorotka nebo Štěpánka.
Foto: www.marekdvorak.com
Houboví pomocníci
Důležité jsou i půdní houby (Clonostachys, Trichoderma, Botryotrichum, Isaria…), které žijí volně v půdě, jsou mykoparazitické (žerou jiné houby, včetně patogenních), rozkládají i obtížně rozložitelné organické zbytky a uvolňují živiny pro révu, podporují rychlejší kolonizaci kořenů mykorhizními houbami a také podporují tvorbu hlízek na kořenech bobovitých rostlin, čímž zefektivňují fixaci dusíku.
Další důležitou skupinou jsou mykorhizní houby, které žijí v partnerství s živými kořeny rostlin. Kořeny révy, trav a bylin vytváří mykorhizu s houbami rodu Glomus.
Všechny tyto houby se dají koupit také pro komerční použití. Na rozdíl od hnojiv, která rostliny časem spotřebují, a proto je nutné je dodat znovu, houby stačí přidat pouze jednou. Kolem kořenů rostlin vytvoří hustou síť, přes kterou dodávají rostlinám z půdy nejen živiny (až 50 % přijatého fosforu ročně), ale také vodu (až 20 % vody v suchých obdobích), vitamíny a další látky. „Houby zvyšují objem půdy, ze kterého rostliny mohou čerpat vodu a živiny a zlepšují a stabilizují půdní strukturu. Přívalové srážky se lépe vsakují, voda neodtéká pryč bez užitku a nevzniká půdní eroze. Houbová vlákna propojují různé jedince i různé druhy rostlin, které pak mohou mezi sebou sdílet vodu a živiny, rostliny lépe rostou a jsou odolnější vůči stresu,“ doplňuje Smetana.
Houby tak zlepšují zdravotní stav révy a její výnosy. A cena? Směšně nízká. „Jednorázové naočkování sazenic révy nebo osiva do meziřadí stojí pár set korun. A vystačí to po celou dobu životnosti vinice,“ říká Smetana a upozorňuje: „Má to ale jeden háček. Nesmíte houby ‚vymlátit‘ fungicidy, které ničí nejen patogenní houby na listech a plodech révy, ale i tyto užitečné podzemní houby.“
Foto: Moucha kuklice červenonohá
Zakládáme pestrou vinici
Při zakládání nové vinice se často půda rigoluje nebo se vysazuje vojtěška, která se pak špatně likviduje a je nutné pozemek i opakovaně zorat. Vhodnou alternativou může být vysetí komonice bílé. Tato bobovitá rostlina je příbuzná s vojtěškou, ale není vytrvalá. Má jednoletou formu (zhruba metr vysoká, kvete v roce výsevu) a dvouletou formu (1–2 metry vysoká, v prvním roce vyroste pouze zelená hmota, kvete až ve druhém roce). Po odkvětu odumírá celá rostlina. Pokud se poseče nebo zmulčuje před vysemeněním, na pozemku dál neroste. Díky tomu ji lze z pozemku snadno odstranit pouze sečí před květem (bez nutnosti orby), což je šetrnější k půdě. Její výhodou je hluboké prokořenění půdy do hloubky jednoho metru, obohacení půdy o dusík a uvolnění fosforu z nepřístupných forem.
Pro mobilizaci fosforu a zinku v půdě by směska měla obsahovat pohanku. Na rozrušení utuženého podorničí je vhodné vysít ředkev olejnou, která má hluboký a široký kořen. Po vymrznutí se pomocí díry po kořenu dostane voda a vzduch hluboko do půdy, a působením zimních mrazů se efekt nakypření půdy ještě zvýší.
Kdy ozeleňovat meziřadí nově vysázené vinice?
„Nejlépe ihned, zvláště pak na svahu,“ radí Martin Smetana. Podle něj navíc není nutné se bát, že by doprovodná, výše uvedená vegetace nadmíru obtěžovala mladé sazenice révy a konkurovala jim v získávání živin. „Rozvoj semenáčků je pozvolný, ale už v prvním roce pozitivně přispívají ke snížení výparu a omezení eroze.“ Naplno se rozrostou až v dalších letech, kdy už sazenice révy budou dobře ujaté.
Jak správně pečovat o bylinný porost ve vinici?
„Ideálně nemulčovat, protože tím rozsekáte a zabijete všechno živé, udusíte byliny, podpoříte agresivní trávy,“ doporučuje Martin Smetana. Šetrnější je podle něj kosení nebo válení. „Pokud využíváte druhy nižšího vzrůstu, vystačíte si s jednou sečí ročně, na sušších místech možná nebudete muset sekat vůbec. A pokud chcete být opravdu „eko“, můžete zkusit místo seče vinici vypásat mini ovečkami, prasátky kunekune nebo husami, jak to dělají progresivní vinaři nejen ve světě, ale už i u sousedů na Slovensku. Pro maximální podporu biodiverzity je důležité nikdy neposekat/nespást celou plochu naráz, ale na etapy, například každé druhé meziřadí a za 2–4 týdny zbytek.“
Zaujalo vás ozelenění meziřadí? Chtěli byste vysadit byliny i do vaší vinice, ale nevíte si rady? Napište na poradna@ziva-puda.cz.
Článek vyšel ve Vinařském obzoru 12/2023.
Kde získat osiva rostlin, o kterých jsme na workshopu mluvili?
Společnost AGROGEN, spol. s r.o. (www.agrogen.cz, slavice@agrogen.cz) je šlechtitelem a dodavatelem těchto odrůd:
jetel plazivý 'Luke'
úročník bolhoj 'Pamír'
vičenec ligrus 'Višňovský'
jílek vytrvalý 'Slávek'
dvouletá forma komonice bílé
Společnost Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o. (www.vupt.cz, vupt@vupt.cz) je šlechtitelem a dodavatelem těchto odrůd:
jednoletá forma komonice bílé
čičorka pestrá ‘Eroza’
Společnost TAGRO Červený Dvůr, s.r.o. (www.tagro.cz, tagro@volny.cz) je šlechtitelem a dodavatelem osiva štírovníku růžkatého odrůdy ‘Táborský’.
Společnost OSEVA UNI, a.s. (www.osevauni.cz, valentova@osevauni.cz) je šlechtitelem a dodavatelem osiva kostřavy ovčí odrůdy 'Dorotka'.
Společnost PRO SEEDS s.r.o. nabízí osivo ředkve pro utužené půdy.
Související články:
Ozelenění vinohradu: těžké půdy (připravujeme)