Podívejte se na video od Bioinstitut Olomouc o pěstování vícekomponentních směsí meziplodin.

Podívejte se na video, kde Karel Klem z CzechGlobe a Spolku pro regenerativní zemědělství mluví o přínosech intercroppingu, tedy systému pěstování nejméně dvou rostlin současně na jednom stanovišti. Řeč dojde i na téma kompostu bohatého na houby.

Podívejte se na video ze Dne otevřených dveří v DVP Agro , kde Rostislav Mátl vysvětluje regenerativní principy, přechod na regenerativní zemědělství a hlavně sdílí zkušenosti s přímým setím do vzrostlých meziplodin i ukončení meziplodin.

Nedílnou součástí krajiny jsou krajinné prvky, které ji člení a spoluvytvářejí její ráz. Právě ony pomáhají zmírňovat dopady intenzivního zemědělství na krajinu. V následujícím videu se podívejte na druhy krajinných prvků, pravidla pro jejich tvorbu i legislativu .

Těžko bychom hledali v Americe většího nadšence do regenerativního zemědělství než je Gabe Brown. S bezorební technikou začal na své farmě před 21 lety. Dnes má pod sebou 13 milionů hektarů půdy ve 43 amerických státech, 6 kanadských provinciích, Mexiku a ve Velké Británii, kterým pomáhá s přechodem na regenerativní zemědělství. O začátcích na tchánově farmě i o 6 principech regenerativního zemědělství se rozpovídal v podcastu Field Work . My jsme vám z něj vybrali to nejdůležitější. Přechod na regenerativní zemědělství Gabe Brown vyrostl ve městě, ale už ve škole si zemědělství zamiloval a začal pracovat na mléčné farmě. Když se potom oženil s dcerou farmáře, bylo jasno. Tchánovu farmu odkoupil v roce 1991 poté, co se 8 let učil, jak konvenčně hospodařit. Vadilo mu ale tchánovo přesvědčení, že se půda musí vždy na jaře poorat, aby se vysušila, a v létě se potom modlit, aby pršelo. Jakmile byla farma jeho, prodal všechnu orební techniku a začal hospodařit 100% no-till, tedy bezorebně. Měl totiž dobrého kamaráda, který mu tento způsob doporučil. Ten mu také poradil, aby orební techniku prodal a nebyl tak v pokušení ji někdy znovu použít. Brown se rozhodl, že začne pěstovat více plodin, které bude střídat. Vyzkoušel hrách, žito, vikev, kukuřici, a postupně tak do půdy vracel život. Začal také s chovem dobytka. To už pracoval s několika principy, které dnes řadíme do regenerativního zemědělství. V prvních letech výnosy klesly, ale jak se půda postupně oživovala, výnosy se začaly zvyšovat. Gabe se také rozhodl do své půdy nepřidávat žádná syntetická hnojiva. Chtěl zjistit, jestli to půda zvládne. Vybral část pozemku a na konci roku bylo jasné, že největší výnosy jsou právě z půdy, kam žádná hnojiva ani pesticidy nepřidal. Principy regenerativního zemědělství podle Gabea Browna Každý zemědělec pracuje v jiných podmínkách. Tzn. je důležité zjistit, jaká je historie půdy, v jakém je prostředí, jaké plodiny se nejvíce hodí pro dané prostředí. Co nejmenší mechanické a chemické narušování půdy. Příroda nezná orbu. Musíme pochopit, jak půda vzniká, jak se tvoří půdní agregáty (nejmenší jednotky půdy). Půda musí obsahovat živou organickou složku, houby a bakterie. Musí v ní probíhat mikrobiologické procesy. Půda musí být celoročně pokrytá. Odkrytá hnědá půda je vystavena extrémní vodní a větrné erozi a nadměrně se zahřívá, což jí škodí. Rozmanitost. Příroda nezná monokultury, pěstováním různých druhů pomáháme budovat organickou složku půdy. Ponechání kořenů rostlin v půdě. Neustálé pokrytí půdy rostlinami také umožňuje, aby v ní byly živé kořeny, díky kterým půda ukládá uhlík a lépe zachycuje vodu. Integrace hospodářských zvířat. S pastvou zvířat přichází i hmyz. Dobrý ekosystém je plný hmyzu. Nikdy nedojde k přemnožení jednoho druhu, protože jednotlivé druhy se navzájem požírají. Foto: www.marekdvorak.com Chemie. Používat či nepoužívat? Gabe Brown lidem neříká, aby nepoužívali syntetická hnojiva a pesticidy, ale aby si vyzkoušeli, jestli to jejich půda zvládne bez nich. Každý zemědělec by měl vědět, jak vypadá cyklus živin v jeho půdě a kolik může vstřebat slunečního záření. Je to o znalosti individuální situace každého zemědělce. Gabe Brown na své farmě používá pouze hnůj od svého dobytka už od roku 2007. Díky skotu je tvorba organické hmoty rychlejší a zemědělec se tak obejde bez umělých hnojiv. “Každá farma je přesným odrazem svého majitele nebo pachtýře. To, co dělá, se přesně zrcadlí v půdě.“ Zemědělec musí být v terénu Gabe Brown momentálně (jaro 2022) konzultuje 13 milionů hektarů půdy ve 43 amerických státech, 6 kanadských provinciích, Mexiku a ve Velké Británii. Nejčastější překážkou, se kterou se při konzultacích se zemědělci setkává, je nevědomost: „Lidé tomu nerozumí, a proto se jim do regenerativního zemědělství nechce. Ve škole je nic takového neučili, proto je někdy těžké to k nim dostat.” Vždy začíná individuálním rozhovorem se zemědělcem. Potom s ním vyjede na pole, kde si nabere půdu a udělá s ním test absorpce vody. Následně si vybere jedno pole, které v průběhu 5 let přemění na regenerativní. Obvykle na konci prvního, případně druhého roku zemědělci jasně vidí, které pole je profitabilnější a rozhodnou se kompletně přejít na regenerativní hospodaření. Gabe samozřejmě nemá 100% úspěšnost u všech zemědělců a stává se i to, že se někteří třeba po roce z jeho programu odpojí. To je dané i tím, že jejich pozemek nemůže neustále kontrolovat a starost o nový způsob hospodaření nechá z větší části na nich. Je jasně vidět, že čím více je se zemědělci v terénu, tím lepší výsledky má. Inspiroval vás Gabe Brown? Poslechněte si celý podcast v angličtině anebo si přečtěte jeho knihu Dirt to Soil: One Family’s Journey Into Regenerative Agriculture .

Téma regenerativního zemědělství je v Česku na vzestupu a začíná zajímat čím dál víc zájmových skupin. Vnímáme výrazný posun od roku 2021, kdy se k němu při zjišťování postojů stavěli rezervovaně zemědělci, odborníci i akademici, pokud vůbec termín znali. Současně však bohužel nesledujeme, že by mezi zemědělci docházelo k většímu přechodu na tento způsob hospodaření. Jedním z důvodu je bezpochyby i nedostatek podpory v oblasti vzdělávání a osvěty. Proto spouštíme platformu. V Živé půdě nabízíme zdarma poradenství, které je primárně určené vlastníkům půdy, aby věděli, v jakém stavu je jejich půda, a jak by se na ní mohlo lépe hospodařit. V průběhu prvního roku fungování poradny se však ukázalo, že o ni mají zájem i zemědělci, kteří chtějí změnit způsob hospodaření a zaujalo je třeba právě regenerativní zemědělství. Bohužel jim chybí zdroj, kde by se o něm dozvěděli víc a mohli zkonzultovat změnu hospodaření. Ozývají se jak mladší farmáři, kteří přebírají hospodaření od rodičů, tak i starší, kteří chtějí zanechat půdu v dobrém stavu i za cenu dočasně nižších výnosů. Současně jsme se při návštěvách regenerativních zemědělců a při rozhovorech s nimi opakovaně setkávali s přáním, že by rádi s dalšími zemědělci sdíleli dobré i špatné zkušenosti z praxe. V listopadu se někteří z nich obrátili na Živou půdu s návrhem vytvořit Spolek pro regenerativní zemědělství , který jsme společně v prosinci na Den půdy založili. Z analýzy Světového ekonomického fóra, Deloitte a NTT Dat vyplývá, že při přechodu 20 % zemědělců v EU na regenerativní zemědělství by se snížily emise skleníkových plynů o 6 %, zdraví půdy by se zlepšilo o 14 % a roční příjmy v zemědělství by se zvýšily až o 9,3 mld. EUR. Přechod na regenerativní zemědělství by s sebou přinesl nejen klimatické a ekonomické benefity, ale pomohl by vybudovat odolnější globální potravinové dodávky. K podpoře zemědělců při přechodu na regenerativní zemědělství a dosažení těchto ambiciózních cílů bude třeba intervencí ve 4 klíčových oblastech: financování a risk management vzdělávání a osvěta inovace a technologická podpora podporující politické prostředí Při práci s vlastníky půdy vidíme, že předávání a sdílení zkušeností a znalostí je klíčové. Proto jsme se rozhodli obdobnou službu nabídnout i zemědělcům a spustili jsme Platformu pro regenerativní zemědělství , která nabídne co nejvíc informací o regenerativním zemědělství na jednom místě. Co na platformě najdete? Na úvodní straně definici, principy i postupy regenerativního zemědělství. Stránka Zdroje bude hlavní informační knihovnou s články, videi, návody a příklady dobré praxe. Najdete tam jak texty o regenerativním zemědělství pro širokou veřejnost, tak i příspěvky od odborníků a konkrétní postupy z praxe pro zájemce nebo zemědělce, kteří už regenerativně hospodaří. Budeme se snažit zveřejňovat co nejvíc obsahu z Česka, kterého zatím bohužel mnoho neexistuje, a proto se zpočátku neobejdeme i bez zkušeností a příspěvků ze zahraniční. Na stránce Poradny můžete diskutovat, ptát se, sdílet dobré i špatné zkušenosti. Chceme vybudovat pestrou komunitu členů platformy. Věcná a informacemi nabitá diskuze je více než vítaná. Na otázky budou reagovat i odborníci z praxe a akademického sektoru, se kterými jsme se domluvili na spolupráci. Sdílení dobrých, ale i špatných zkušeností, ocení určitě řada zemědělců. Počet pokusů na jednoho je totiž docela limitní, chybovat může přibližně 40x. Takže sdílení postupů, které bohužel někdy končí neúspěchem, je opravdu důležité a velmi přínosné pro další zemědělce. Stejně tak zkušenosti se zemědělskou technikou a její mnohdy velmi kreativní využití v regenerativním zemědělství jsou k nezaplacení. Na stránce Nabídka najdete informací o aktuálních nebo plánovaných seminářích a kurzech. Plánujeme také spustit inzerci nabízející zápůjčku nebo služby spojené se zemědělskou technikou, stejně jako nabídku práce nebo brigád na farmách. Jak platforma funguje a musím se registrovat? Část obsahu na platformě bude dostupná volně pro všechny, část pouze pro registrované. Některý obsah týkající se například regenerativních postupů bude dostupný pouze pro členy Spolku pro regenerativní zemědělství, protože jde o cenné know-how, které mezi sebou chtějí členové spolku sdílet. Registrace je zdarma a k ničemu účastníky nezavazuje. Tak proč se registrovat? Protože budete mít přístup k mnohem většímu množství obsahu na webu, budete moci psát do poradny a účastnit se diskuze. Chceme budovat komunitu zemědělců, kteří zvažují začít hospodařit nebo už regenerativně hospodaří, budou se ptát v poradně, povedou konstruktivní diskuzi a budou sdílet své zkušenosti. Věříme, že pro dobré fungování je třeba vědět, s kým komunikujeme a respektovat pravidla diskuze.

Společnost DVP Agro je důkazem, že opatření pro půdu nejsou pouze pro ekologické zemědělce hospodařící na menší rozloze. Na jižní Moravě mají celkem i se sesterskými podniky 1530 hektarů orné půdy, na které uplatňují protierozní opatření od výsevu meziplodin přes podsevy až po čejkoviště a biopásy. Foto: www.marekdvorak.com Hlavním důvodem, proč v DVP Agro začali od roku 2019 zkoušet nové postupy a směsi osiv, bylo uvědomění, že dobrý výnos a kvalitní úrodu i v suchých letech jim zajistí především zdravá půda, která dokáže sama zadržet vodu. Proto začali její stav monitorovat a každé 4 roky si nechávají dělat půdní rozbory. Ty jsou dobrým ukazatelem, jestli jdou správným směrem. „Důležité je dostat půdu do dobré kondice. Když pak přijde dlouhé období sucha, dojde k poklesu výnosu o 20-30 %, ale výnos bude. Pečovat o půdu je tedy v ekonomickém zájmu zemědělce,” říká předseda představenstva firmy Rostislav Mátl. Experimentování s meziplodinami Jak to tedy v DVP Agro funguje? Jednu z hlavních rolí hrají v jejich hospodaření meziplodiny. Ty se vysévají co nejdříve po sklizené pšenici, řepce, svazence a dalších plodinách, které sklidí do konce července. Meziplodinu přihnojí digestátem, který mají certifikovaný do ekologického zemědělství. Do strniště po pšenici vyseté meziplodiny, foto: Rostislav Mátl „Zkoušíme různé směsi meziplodin až o 20 druzích rostlin, podle vlhkostních, půdních a teplotních podmínek dominuje vždy jiná část zasetých meziplodin. Takto máme jistotu, že něco vyroste, a půda si sama vybere, co se jí hodí a co ne. Nevyužitý dusík po předchozí plodině meziplodiny využijí, a tak nedochází k jeho vyplavení do podzemních vod. Pokud je tam dusíku málo, daří se jetelovinám, které ho tam doplní ze vzduchu,“ vysvětluje Mátl. „Na poli se meziplodina nechá až do výsevu kukuřice. Kukuřici seji na část plochy bezorebně přímo do nezoraného pole se zbytky meziplodin. Ty chrání povrch půdy před odnosem ornice při přívalových deštích. Zbytky vymrzlých meziplodin pak slouží jako potrava pro mikroorganismy a žížaly," dodává Mátl. Meziplodiny na podzim, foto: Miroslava Floriánová Když je kukuřice odrostlá, vysévají na část plochy, mezi řádky formou podsevu, různé směsi. Jejich funkčnost může být různá, experimentují proto s různými kombinacemi. Cílem podsevu je, aby po sklizni kukuřice nezůstalo pole holé a nechráněné. Ve stínu kukuřice se tak pomalu připravuje pomocná plodina, která svou funkci začne plnit ihned po sklizni. Po kukuřici následuje pšenice a po ní řepka s podsevem – tentokrát se semínka podsevu vysévají přímo s řepkou z odděleného zásobníku secího stroje. Úlohou podsevu není jen poskytnout ochranu půdy než ji zakryje řepka, ale také - v případě jetele - dodat dusík pro řepku. Řepka ho má velkou spotřebu, a proto se běžně přihnojuje průmyslovými dusíkatými hnojivy. Jenže dusík je v půdě velice pohyblivý a proto rychle dochází k jeho splachování do nižších vrstev. Pěstování řepky s podsevem jetele tak umožňuje snížit množství průmyslových hnojiv a díky tomu zlepšit kvalitu spodních vod. Díky meziplodinám a podsevu, které půdu zkvalitňují, jsou pěstované rostliny mnohem odolnější vůči škůdcům a nemocem. To je další důvod, proč nemusejí používat tolik průmyslových hnojiv: „Od meziplodin a pomocných plodin si slibujeme snížení spotřeby přípravků na ochranu rostlin i průmyslových hnojiv a zvýšení humusu v půdě,” upřesňuje předseda Mátl. Před setím další plodiny se ještě aplikuje hnůj a meziplodiny se zapraví do půdy společně s hnojem. Foto: www.marekdvorak.com Organická hmota Meziplodiny jsou pro firmu důležité i z toho důvodu, že nemají živočišnou výrobu. Vědí ale, že statkový hnůj je pro půdu důležitý, dohodli se proto s drůběžárnami z okolí. Drůbežárny tak mají zajištěný odvoz hnoje, který je pro zemědělskou firmu důležitým hnojivem pro půdu. Hnůj míchají se separátem z bioplynové stanice a vzniká tak kvalitní hnojivo. „Jako negativum cítím že tam, kde hnůj skladujeme, dochází k utužení půdy. To samé se pak děje na celém poli, když hnůj aplikujeme, proto využíváme směsi meziplodin, které půdu zároveň provzdušňují a vytvářejí květnatou louku v době, kdy na polích není prakticky žádná vegetace pro zvěř,” popisuje svojí zkušenost Mátl. Podobně jako v případě hnoje spolupracuje firma i s myslivci. Ti ji požádali o vytvoření biopásů a čejkoviště. Biopásy jsou plochou, která se nesklízí u krmných biopásů a nebo jednou ročně sklízí u nektarodárných biopásů a díky tomu poskytuje potravu a úkryt zvěři v období, kdy na polích nic neroste. „Na jaře se akorát zbytky zapracují do země a vyseje se nový biopás,” říká Mátl. Čejkoviště se realizují za cílem zachovat čím dál tím ohroženější populaci ptáků zemědělské krajiny, jako je právě čejka. Nabízí hnízdiště, potravu i bezpečí, nesmí se ale na tuto plochu na jaře se zemědělskými stroji vjíždět, aby měli ptáci příležitost k vyhnízdění. Pole v okolí Rajhradu, Bratčic, Vojkovic a Vranovic jsou ve svém kontextu unikátní a mohou sloužit jako inspirace celé řady opatření dalším velkým agropodnikům. Vyvracejí mýty, jako je například přesvědčení, že meziplodiny odvádějí z půdy vodu, a ukazují, že půda je důmyslný systém, který si dovede poradit, pokud mu dáme příležitost.

„Asi jsou míň šílení než já,“ odpověděl Róbert Dohál na dotaz, proč nehospodaří bezorebně více farmářů. Předseda představenstva PD Krakovany Stráže dlouhodobě snižuje náklady při zachování stabilních výnosů, což zejména v časech zvyšujících se cen pohonných hmot a hnojiv, zní jako přesný opak šílenství. Díky regenerativnímu zemědělství má navíc půdu ve skvělém stavu a plnou života. Róbert Dohál, foto: www.marekdvorak.com Je teprve začátek května, ale venku je vedro na padnutí, vzduch se na polích tetelí nad sotva vyrostlou kukuřicí a obilím, která míjíme na cestě na Slovensko do Poľnohospodárského družstva Krakovany - Stráže. V areálu bývalého JZD nás vítá Róbert Dohál s kolegou Tomášem Vrtíkem. Na návštěvy jsou zvyklí, pravidelně k nim jezdí zájemci o bezorebné hospodaření (dále i “no-till”) a tak si vyhradili jeden den v týdnu, kdy se i přes spoustu práce na hospodářství, kterou zvládají jen se 4 zaměstnanci, věnují osvětě. Je jí třeba, v Česku hospodaří bezorebně na rozdíl od USA, Francie nebo Ukrajiny jen hrstka farmářů. Pole neorané Jak ho napadlo neorat? V roce 1993 vyrazil díky Cochranově nadaci poprvé do Spojených států na program o plemenářství. Při cestě po středozápadě USA ho na farmě dvou bratrů zaujalo, že 22 let hospodaří bezorebně. Na Ministerstvu zemědělství ve Washingtonu dostal Green Book, která mu potvrdila, že to je v USA běžná praxe. Když v roce 2010 nastoupil do Krakovan, dříve premiantské družstvo bylo 4 měsíce pozadu s výplatou mezd. Nezbylo než začít snižovat náklady. Na to je technologie no-till příhodná. A tak ve spotřebě pohonných hmot klesli ze 120 litrů na hektar na stávajících 46 litrů, z 350 tun umělých hnojiv na 50 tun v loňském roce. Letos je to čistá nula a to včetně insekticidů a fungicidů. Díky Gabe Brownovi si uvědomil, že je regenerativní zemědělec, ale i to, že by bylo lepší se vyhnout glyfosátu. Místo něho zkouší mix asi 7 jiných herbicidů s méně rezidui. Od podzimu chce vyzkoušet, jak by fungovalo přisetí jetele, vikve, pelušky do pšenice. Mohlo by to vytvořit „deku“, která by na jaře plevel nepustila. Půda nesmí být holá Bezorebně hospodaří přibližně 8 let. Pěstují tvrdou pšenici, pološpaldu, kukuřici, sóju a hrách. Podle Róberta Dohála je klíčové, aby půda nezůstala holá. A tak hlavní plodiny střídá s meziplodinami . Začal u hořčice, až po stávající pestrou směs jetele, pohanky a svazenky, která je plná hmyzu, a mnoho dalších. Nebojí se využít ani polní plevele jako je laskavec nebo merlík, které poskytují stejnou službu jako meziplodiny. Přestože byl pan Dohál původně plemenář, prasata přestali chovat už v roce 2014. Statková hnojiva jim nechybí, organickou hmotu a živiny do půdy dostávají pestrou skladbou meziplodin. Fosfor ani draslík do půdy nepřidal téměř 10 let, přesto ho teď mají o 20 % - 30 % více. Bezorebně vysetá pšenice do strniště po kukuřici, foto: www.marekdvorak.com V Krakovanech jsme se potkali s asi 15 českými farmáři, které zajímá no-till hospodaření. Vyrážíme společně do polí. Míjíme kvetoucí biopás, s jehož skladbou pomáhal kolega z Živé půdy Martin Smetana. Je v něm spousta berušek požírajících mšice. Pan Dohál vzpomíná, jak šel jednou podél vinohradu a všude berušky, byly jich tam tisíce. Nejdřív si myslel, že jsou to invazní asijské, ale ukázalo se, že jich tam je tolik kvůli mšicím. Ty už ale bohužel postříkali, takže když druhý den viděl mrtvé berušky, řekl si, že už nikdy více a insekticidy přestal používat. Přicházíme k poli s tvrdou pšenicí, do které od podzimního postřiku herbicidy nevjeli ani jednou. Roky mají stabilní odběratele. Pan Dohál by byl rád, kdyby je zajímalo, že se jedná o produkci z regenerativního zemědělství a v budoucnu vznikla i certifikace. V porostu kukuřice, která je setá přímo do meziplodiny, zkouší farmáři zhutnění půdy. Penetrometr zajede do půdy jako po másle s ryskou v zelené výseči. Rýčem vyryjí kus zeminy, která je vlahá, i když dlouho nepršelo, a plná žížal, jejich chodbiček i žížalinců. „Je to krásný, samá žížala, to je prostě nádhera“, řekl jeden ze zúčastněných farmářů. Živá půda s chodbičkami po žížalách, foto: www.marekdvorak.com Krakovany hospodaří na 639 hektarech, a i tak o nich má Róbert Dohál přehled a je pravidelně v terénu. Znalost polností je klíčová pro rychlou reakci v případě zaplevelení nebo přemnožení škůdců. Na dotaz, co hraboši nebo škody od divokých prasat na kukuřici, odpovídá, že v místech, kde byli hraboši umístili bidýlka pro dravce a bylo po problému. Divoká prasata jim nežerou kukuřici, ale vyhrabávají si ze země žížaly. Díky téměř trvalému pokrytí půdy nemají erozi, i když pěstují kukuřici a řepku. Erozi ale dokumentuje na pozemcích jiných farmářů, má už stovky fotografií a půda je podle něho v apokalyptickém stavu. Končíme právě na poli s řepkou. Na 50 ha lán ji vyseli na podzim pomocí technologie strip-till do jetele alexandrijského, v říjnu postříkali graminicidem proti výdrolu pšenice a od té doby do ní nevjeli. Farmáři stojí v řepce, která jim sahá po prsa a zkoumají mohutné rostliny a jejich kořeny. „Fakt od podzimu nic? To je v prdeli“, ozve se ze žlutého pole. Mohutný porost řepky ve skvělé kondici. Díky zdravé půdě netrpí suchem a nebyla potřeba ani hnojit a ošetřovat fungicidy a insekticidy, foto: www.marekdvorak.com Suché časy a trpěliví vlastníci Přišli i těžší nebo spíše sušší časy. V roce 2017 šly díky enormnímu suchu tržby z milionu eur na polovinu. Řešili restrukturalizaci, s externí ekonomkou hledali banku, která by jim půjčila. Nakonec našli, přesvědčil ji neustálý pokles materiálových nákladů. V roce 2013 to bylo 600 000 eur a loni už jen 160 000 eur. Pan Dohál si uvědomuje, že výkyvy počasí budou stále častější a je třeba na ně být připraven, aby měli zajištěné stabilní výnosy. K tomu je třeba živá půda, do které se minimálně zasahuje. Orbu považuje za slepou uličku. Dodává: „Odjakživa se oralo, ale kupa dalších věcí se dělala odjakživa a už se nedělá“. A tak, když se ho nějaký farmář ptá, zda to doteď dělal špatně, na rovinu říká, že ano. Róbert Dohál pravidelně pořádá exkurze pro zemědělce - zájemce o regenerativní zemědělství, foto: www.marekdvorak.com Oba jeho dědové byli sedláci, oba kvůli tomu byli za komunistů ve vězení. Róbert Dohál si nemyslí, že by lpěli na tradici, důležité pro ně bylo, aby se jejich děti a vnuci vzdělávali a nebyli hloupí. JZD Krakovany za éry socialismu založili hrdí sedláci na doporučení, aby o půdu nepřišli. Spolu se Strážovským patřily mezi nejlepší družstva. Přibližně 30 rodin s vlastnictvím od 10 do 30 hektarů půdy. Jejich potomci, stávající vlastníci půdy, na které Poľnohospodárském družstvu Krakovany Stráže hospodaří, jsou podle pana Dohála trpěliví a věří mu, že jdou správným směrem. Přestože konkurence v okolí je strašila, že půda bez orby bude do 10 let neplodná, tak ať jim ji nechají, protože pak už ji chtít nebudou. Pan Dohál dodává, že je velmi důležité s vlastníky mluvit a vysvětlovat jim přínosy technologie no-till pro půdu. Ti starší to občas komentují, že když jedou autobusem od lékaře z blízkého města, na pole se raději nedívají, protože sousedi je mají „uklizenější“. Mladší generace vlastníků už je jiná, zajímá se, diskutuje, věří, že je to lepší způsob hospodaření. Na závěr dodává, že ví, že jdou správným směrem. Před 6 lety si začali dělat pravidelné rozbory půdy a vidí, jak se stav půdy zlepšuje, žije to v ní. Hejna čejek chodí sbírat na pole žížaly. Přichází mladá generace lidí, ani ne vystudovaných zemědělců, která se začíná zajímat, aby neublížili půdě, kterou si koupili nebo pronajali. Bude rád, když v dohledné době vznikne asociace pro regenerativní zemědělství, ve které se budou podporovat a sdílet zkušenosti podobně hospodařící farmáři.

Narazili jste někdy na webovou stránku, která vás zajímá, ale je v jiném jazyce? Máme pro vás jednoduchý návod, jak si ji jednoduše přeložit přímo ve webovém prohlížeči a přečíst v češtině. Google Chrome V počítači spusťte Chrome. Přejděte na webovou stránku v cizím jazyce. Vpravo od adresního řádku klikněte na Přeložit . Chrome aktuální webovou stránku přeloží. Nedaří se? Zkuste stránku obnovit. Pokud to stále nefunguje, klikněte pravým tlačítkem kamkoli na stránku. Poté klikněte na Přeložit do jazyka [jazyk]. Celý návod najdete zde . Apple Safari V aplikaci Safari na Macu přejděte na webovou stránku, kterou potřebujete přeložit. Pokud je webovou stránku možné přeložit, v dynamickém vyhledávacím poli se zobrazí tlačítko Přeložit. Klikněte na tlačítko Přeložit a pak vyberte jazyk. Celý návod najdete zde . Další prohlížeče a jakékoliv webové stránky Pokud používáte jiný prohlížeč, nebo vám výše popsané návody nefungují, zkuste použít Google Překladač. Přejděte na webovou stránku Google Překladače . V horní části klikněte na “Weby”, nebo na tento odkaz . Do vyhledávacího políčka umístěte jakoukoliv webovou stránku, kterou chcete přeložit. Klikněte na modrou šipku a Google vás přesměruje na původní webovou stránku, která už ale bude přeložená do češtiny.

Lámeme si hlavu kam s CO2 a řešení možná máme přímo pod nohama. Půda je po oceánech druhé největší úložiště uhlíku na světě. Jak do ní uhlík ukládat? Zůstane v ní? Je carbon farming zemědělství budoucnosti? A jak s tím vším souvisí regenerativní zemědělství? Pro většinu z nás je půda obyčejná hlína, v lepším případě zásobárna vody nebo zdroj pro vypěstování téměř veškeré naší potravy. Půda však hraje zásadní roli i při regulaci světového klimatu. Funguje jako obrovské přirozené úložiště uhlíku. Superúložiště uhlíku v půdě Půda zadržuje dvakrát tolik uhlíku než rostliny. V Evropě ho obsahuje více než 70 miliard tun. Přes polovinu z toho je uloženo v rašeliništích ve Finsku, Švédsku, Irsku a Británii. Odhaduje se, že 0,1 % uhlíku uloženého v evropské půdě odpovídá ročním emisím až 100 milionů aut . V posledních desetiletích však schopnost zemědělsky obhospodařovaných půd zadržovat obrovské objemy uloženého uhlíku slábne. Jak je to možné? Může za to způsob hospodaření. Na některých místech ztratily obdělávané půdy až 70 % půdního uhlíku . Zastánci sekvestrace uhlíku v půdě jsou přesvědčeni, že změna způsobu hospodaření může pomoci uhlík v půdě uchovat, nebo dokonce jeho množství zvýšit. Co je sekvestrace půdního uhlíku a jak probíhá? Sekvestrace půdního uhlíku nastává, když rostliny zachycují a ukládají (sekvestrují) atmosférický oxid uhličitý (CO2) v půdě a zvyšují množství půdních zásob uhlíku. Rozkládající se rostlinná hmota se spolu s uhlíkem, který obsahuje, stává součástí půdy, než ji mikrobi rozloží a uhlík uvolní zpět do atmosféry. Všechny rostliny vstřebávají prostřednictvím fotosyntézy z atmosféry CO2, a tvoří tak vlastní biomasu. Neroste jen jejich nadzemní část, ale k podobnému růstu dochází i pod zemí. Kořeny do půdy neustále uvolňují různé organické složky a krmí půdní mikroorganismy. Zvyšuje se tak biologická aktivita v půdě a uvolňují se živiny, které potřebují rostliny k růstu. Určitý podíl uhlíku se přeměňuje ve stabilní organické složky, které uhlík uzavřou a udržují jej mimo atmosféru po stovky let. Doba, po kterou uhlík zůstává v půdě, než se vrátí do atmosféry, se výrazně liší v závislosti na klimatu, složení půdy a dalších faktorech. Například přeměna pastviny na zemědělskou půdu může tento proces urychlit a uvolnit velkou část sekvestrovaného uhlíku zpět do atmosféry. Na druhou stranu postupy jako bezorebné zemědělství nebo výsadba krycích plodin mohou zpomalit rychlost ztráty uhlíku v půdě a potenciálně dokonce zvýšit jeho množství. Způsob, jak na půdě hospodaříme, má tedy obrovský vliv na to, jak půda zadržuje uhlík.