Regenerativní zemědělství je o zdraví půdy a obnově její přirozené úrodnosti. S minimalizací zpracování půdy musí jít ruku v ruce podpora půdního mikrobiomu a detailní znalost dostupnosti živin v půdě. V praxi to znamená neustále přemýšlet nad tím, jak půdní organismy nakrmit a jak půdu naočkovat prospěšnými druhy hub a bakterií. Činnost půdního mikrobiomu a cílené hnojení zajistí, aby měly rostliny k dispozici správný poměr živin, včetně mikroprvků, a fotosyntetizovaly na maximum. Co se v článku dozvíte: jak rostliny přijímají živiny z půdy proč je důležité znát vzájemný poměr živin v půdě jaké jsou výhody analýzy půdy podle Albrechta a Kinseyho kde lze objednat analýzy půdy pozvánka na praktický podzimní workshop Analýza půdy podle Albrechta a Kinseyho Kationtová výměnná kapacita: schopnost půdy zadržovat živiny William Albrecht z Missourské univerzity ve 40. letech 20. století definoval koncept, podle něhož úrodnost půdy nezávisí pouze na absolutním množství jednotlivých živin, ale především na správném vzájemném poměru vápníku, hořčíku, draslíku a sodíku v celkové kationtové výměnné kapacitě (KVK), tedy schopnosti půdy zadržovat tyto živiny v půdě. Nadbytek jedné živiny vytváří nedostatek druhé. Umět pracovat s poměry živin je při pěstování plodin stejně praktické jako znát poměry ingrediencí pro pečení chleba. Neal Kinsey na Albrechtův teoretický výzkum navázal v praktické rovině. Znalost ideálních poměrů hlavních kationtů (kladně nabitých živin) v půdě zpracoval do srozumitelných doporučení pro aplikaci konkrétních minerálů tak, aby přesné dávky vápence, sádrovce nebo draselných hnojiv vedly k dosažení tohoto ideálního poměru na konkrétní půdě dané farmy. Vedle toho se jeho přístup zaměřuje na sledování a korekci mikroprvků v půdě (bór, železo, mangan, zinek, měď a molybden). Své zkušenosti a poznatky sepsal s kolegou Charlesem Waltersem do knihy Agronomie v praxi - Úrodnost půdy a užívání hnojiv. Stabilní výnosy jsou důsledkem stabilizace biologických, fyzikálních a chemických vlastností půdy. Zdravá a živá půda je základem zdravých rostlin a zdravé rostliny umožňují používat méně pesticidů i hnojiv. Standardní metody analýzy půd jsou vhodné pro konvenční hospodaření založené na orbě a aplikaci minerálních dusíkatých hnojiv. Pro bezorebné hospodaření je potřeba v půdě sledovat především vzájemné poměry nejen hlavních živin, ale také mikroprvků. Analýza půdy podle Albrechta a Kinseyho řeší rovnováhu poměrů mezi klíčovými hlavními prvky i mikroprvky. Kationtová výměnná kapacita (KVK, tedy schopnost půdy zadržovat kladně nabité živiny) se liší v závislosti na druhu půdy. Těžší půdy mají přirozeně vyšší KVK. Celkovou KVK zvyšuje také obsah humusu (stabilní organické látky) v půdě, a to rámcově o 20–30 mmol/kg na každé 1 % humusu v půdě. Hodnotu KVK na konkrétním poli přesně stanoví jen analýza půdy. Řádově to lze vyčíslit následovně: Půda Kationtová výměnná kapacita (KVK) písčitá 10–50 mmol/kg hlinitopísčitá 50–100 mmol/kg písčitohlinitá 80–150 mmol/kg hlinitá 150–220 mmol/kg jílovitohlinitá 200–300 mmol/kg jílovitá 300–500+ mmol/kg Všechna tato čísla se mohou jevit nesrozumitelně. Zde mají sloužit především jako orientační srovnání. Vyšší číslo znamená větší objem KVK, tedy větší schopnost zadržet živiny. A když se k tomu přidá hodnota spojená s humusem, tak je vidět, že zejména na lehčích půdách lze navýšením humusu výrazně zvýšit schopnost zadržovat živiny. Orientační hodnotu KVK pro konkrétní katastrální území lze dohledat na mapovém portále agrochemického zkoušení zemědělských půd. Klikněte na Souhrnné informace, v nabídce Měřených hodnot vyberte poslední položku (Hodnota KVK v mmol/kg), a v pravé části si pak vyberte požadované katastrální území. Zdroj: Mapový portál Agrochemického zkoušení zemědělských půd Vzájemné vztahy živin: vápník a hořčík Nejdůležitějším je poměr vápníku (Ca), hořčíku (Mg) a draslíku (K). Ideální je 68 % Ca, 12 % Mg a 4,5 % K, přičemž součet vápníku a hořčíku by neměl přesáhnout 80 %. Každý z těchto prvků má v půdě svou roli: Ca = rozvolňuje půdu, je zásadním prvkem pro drobtovitou strukturu půdy Mg = při nadbytku se utužuje půda K = při nadbytku se zhoršuje struktura půdy Nevyrovnaný poměr těchto prvků v KVK vede ke zhutňování půdy. Proto je důležité vápnit vhodným zdrojem vápníku (Ca), aby se současně s hnojením, např. dolomitem, nezvyšoval také obsah hořčíku (Mg). Vápník se z dolomitu uvolňuje rychleji než hořčík a jeho účinky jsou znatelné hned první rok, ale hořčík se uvolňuje postupně a viditelné účinky se projeví až v následujících letech. Pokud by hrozil nadbytek hořčíku v půdě, je lepší použít čistý vápenec. Pokud je vápnění potřeba, je vhodnější aplikovat menší dávky každoročně než jednorázově velké množství, aby došlo k pozvolnému ovlivňování poměru živin v půdě a podle reakce šlo případně hnojení upravit. Jak přijímají rostliny živiny? Příjem živin rostlinou má svou posloupnost (biochemická sekvence výživy rostlin). Pokud na začátku řetězce přijímaných živin některý prvek chybí nebo je ho nedostatek, příjem dalších živin rostlinou se zastaví nebo zpomalí, i kdyby jich byl v půdě nadbytek. Bór (B) je v tomto řetězci přijímaných živin na prvním místě, aktivuje buněčné dělení v kořenových špičkách a umožní tvorbu kořenových vylučků (exsudátů). Následně rostlina přijímá křemík (Si), který posiluje buněčné stěny (např. kořenů, aby zvládly tlak při průniku půdou). Dalším stavebním kamenem buněčných membrán a stěn je vápník (Ca), který na sebe váže dusík (N) a umožňuje jeho pohyb rostlinou. Dusík je základní stavební kámen bílkovin a enzymů nezbytných mimo jiné pro tvorbu chlorofylu. To vyvolá poptávku po hořčíku (Mg), který je jádrem každé molekuly chlorofylu. Chlorofylem aktivovaná fotosyntéza vyvolá potřebu uložit zachycenou sluneční energii. Zde hraje klíčovou roli fosfor (P). Produkty fotosyntézy jsou přemisťovány do dalších částí rostliny za přítomnosti draslíku (K). Mikroprvky železo (Fe), mangan (Mn), zinek (Zn), měď (Cu) a molybden (Mo) hrají v tomto řetězci roli katalyzátorů (spouští a urychlují tyto biochemické procesy). Grafika: Vztahy živin mezi sebou, autor Živá půda, více zdrojů informací Kde objednat analýzu půdy? České laboratoře nenabízejí analýzu půdy podle Albrechta a Kinseyho. Objednat ji lze ve specializovaných zahraničních laboratořích, např. v německé Geobüro Christophel. Ale i z výsledků běžných laboratorních analýz lze odvodit základní informace, které potřebujete znát pro posouzení poměrů živin v půdě. Při poptávání analýzy půdy požadujte stanovení: kationtové výměnné kapacity (KVK v mmol/kg) procentuálního nasycení sorpčního komplexu hlavními kationty (vápník, hořčík, draslík, sodík a vodík) obsahu fosforu a síry obsahu mikroprvků (bór, zinek, mangan, železo, měď, molybden) V Česku se standardně používá výluh Mehlich III, ze kterého laboratoře umí matematicky dopočítat KVK. Pokud však máte půdu velmi alkalickou (s nadbytkem vápníku) nebo naopak extrémně kyselou, požádejte laboratoř o přímé stanovení KVK (metodou s octanem amonným nebo chloridem barnatým). Je to sice o něco dražší, ale v extrémních půdách výrazně přesnější. Workshop Analýza půdy podle Albrechta a Kinseyho Zaujala vás analýza půdy podle Albrechta a Kinseyho? Zveme vás na workshop, který se uskuteční 23.11. 2026 v Karlově.

Ráda bych se podělila o své poznatky z letošního chovu francouzského plemene Bresse Gauloise [čti bres goluáz]. Mým cílem bylo vyzkoušet si chov těchto ptáků v čistě pastvinném systému, na vlastní krmné směsi bez dovozové sóji a sledovat, jakých přírůstků a kvality masa lze v našich podmínkách dosáhnout. Zde je přehled toho, jak se u nás kuřatům dařilo od jejich jarního dovozu až po první porážky. Foto: Helena Švermová, Statek Ledkov V článku se dozvíte: v jakých podmínkách probíhá chov jak jsou na tom Bresse Gauloise se zdravím a odolností čím kuřata krmím kolik kuřata váží a jaké mají maso Z odchovny do sadu Naše dobrodružství začalo v květnu 2026, kdy jsme v rámci Živé půdy zorganizovali dovoz jednodenních kuřátek z Německa. Mezi chovatele se rozdělilo celkem 745 kuřat, na mě připadlo 95 kusů. Po nezbytném startu v teplé odchovně se v červnu kuřata přesunula do prostorného výběhu v našem švestkovém sadu. Jako úkryt před nepřízní počasí jim slouží mobilní přístřešky, které jsou vybavené hřady. Celý výběh je ohrazen elektrifikovanou sítí napájenou zdrojem s trakční baterií. Kuřata Bresse Gauloise na hřadách. Už od prvních dnů se ukázalo, jak zásadní roli hraje u Bresse možnost hřadování. Ptáci hřady vyhledávají zcela přirozeně od raného věku. Hřadování jim nejen dodává pocit bezpečí, ale podporuje také jejich přirozené chování a správný rozvoj svalstva. Umožňuje jim také nocování v suchu a teple. Kuřata Bresse Gauloise stará 1 týden. Vlastní receptura bez jihoamerické sóji Krmení věnuji maximální péči. Krmnou směs si sama míchám podle pečlivě vyvážené receptury ze surovin, které pocházejí převážně z regenerativního zemědělství (z Farmy Markových a Farmy Šalomonových). Mým hlavním cílem bylo zcela se vyhnout konvenční sóji z Jižní Ameriky, jejíž pěstování je spojené s odlesňováním pralesů, erozí půdy a velkou uhlíkovou stopou. Sója je ale těžko nahraditelný zdroj kvalitních bílkovin v krmné dávce. Místo importované sóji proto sázím na lokální extrudovanou plnotučnou sóju od pana Šalomona. Výsledná krmná směs vyjde v nákladech na suroviny finančně srovnatelně s kupovanou směsí, její příprava však vyžaduje určitou práci. Hlavní složky mé krmné směsi: Pšenice (část hrubě šrotovaná, část v celém zrnu) Extrudovaná plnotučná sója Hrách Kukuřice Konopné výlisky Pivovarské kvasnice Minerální a vitamínové doplňky Krmivo podávám suché ve formě hrubého šrotu s podílem celých zrn. Ptáci mají ke krmivu neomezený přístup. Krmítka doplňuji 1x denně. Krmná dávka je nastavena tak, aby před večerním doplněním byla krmítka zcela prázdná. Zajistí se tím spotřebování všech složek krmiva, protože drůbež jinak ráda vybírá atraktivnější složky a nepřijímá vyvážené krmivo. Při tomto způsobu krmení je naprosto nezbytné, aby měli ptáci neomezený přístup ke kvalitnímu nerozpustnému gritu (tj. ne vápenného gritu). Křemenné či žulové kamínky ve svalnatém žaludku mechanicky drtí celá zrna a zajišťují bezproblémové trávení. Letošní extrémní sucho se bohužel podepsalo na kvalitě pastvy, která byla poměrně chudá. Vegetace na většině plochy výběhu kuřat byla zcela vyschlá. V příznivějších letech, kdy je pastva plná trávy, jetele, bylin a hmyzu, lze očekávat nižší spotřebu krmiva a možnost snížit podíl bílkovin ve směsi. Kuřata Bresse Gauloise stará 1 měsíc. Odolnost v extrémním horku a přirozené chování Letošní sezóna na jižní Moravě přinesla zatěžkávací zkoušku v podobě více než tří týdnů tropických dnů, kdy teploty šplhaly až ke 40 °C. Od farmářů, kteří pastevně chovají klasické brojlery, jsem slyšela o velkých problémech s úmrtností a o nutnosti kuřata aktivně chladit (mlžení vodou). Moje kuřata Bresse sice horka zjevně pociťovala – projevilo se to zrychleným dýcháním s otevřeným zobákem a křídly od těla, ale nezaznamenala jsem vůbec žádný úhyn. V nejhorších dnech jsem jim v podvečer zkoušela kropit část výběhu vodou a vytvářet vlhká blátivá místa na zchlazení, kuřata o ně ale překvapivě nejevila velký zájem a raději si hledala stín a chladnější místa po svém. Pozornost jsem věnovala také teplotě napájecí vody. Kuřatům se voda do napáječek přivádí z IBC nádrže na vyvýšeném místě vedle výběhu. Vodu vedu v černé PE trubce, která se na slunci extrémně zahřívá. Vyrobila jsem proto stříšky z prken, které trubku zastíní. Samotná IBC nádrž je chráněna potahem proti růstu řas a stínem stromu. Tím jsem eliminovala napájení přehřátou vodou, kterou drůbež nerada přijímá. Cílené napájení velmi studenou vodou je také nevhodné, protože organismus kuřete paradoxně podpoří k větší tvorbě tepla. Celkovým způsobem chování se Bresse od těžkých brojlerových hybridů zásadně liší. Působí jako klasická, lehčí selská drůbež: neustále aktivně běhají, sprintují za potravou, vyskakují na vyvýšená místa a občas i popoletí. Mnohem více času tráví intenzivním hrabáním, vyhledáváním hmyzu a hřadováním. Kuřata Bresse Gauloise stará 9 týdnů. Růst, selekce a překvapivé hmotnosti Bresse Gauloise je poměrně brzy dospívající plemeno, což se projevuje hlavně u kohoutů. Jelikož plánuji vlastní produkci násadových vajec pro příští rok, je pro mě zásadní sestavit kvalitní chovné hejno. Ve věku 14 týdnů jsem přistoupila k první selekci a porazila prvních 15 kohoutů nevhodných pro plemenitbu. Vyřadila jsem kusy, které se odchylovaly od plemenného standardu (zejména bledší či skvrnitý pigment nohou či zažloutlé peří) nebo jevily známky vzájemné agresivity – do dalšího chovu patří jen vyrovnaní a klidní jedinci. Průměrná hmotnost vyřazených kohoutů v živé váze byla 2,7 kg, v kuchyňské úpravě dosáhla 2,0 kg. To považuji za vynikající výsledek, který přesně odpovídá tabulkovým hodnotám plemene. Pro srovnání: ve stejném věku a podmínkách chovám i pár kusů maransek a jejich kohouti se s Bresse velikostně vůbec nemohou měřit. Kohouti v kuchyňské úpravě, porážka ve stáří 14 týdnů. Spotřebu krmiva na kilogram živé hmotnosti bohužel nemohu letos naprosto přesně určit, protože ve stejném hejnu chovám i lehkou nosnou drůbež, která má konverzní poměry horší než masné plemeno Bresse Gauloise. Celková spotřeba napříč celým hejnem 150 kusů je aktuálně 7 kg na kus, což by odpovídalo spotřebě 2,6 kg krmné směsi na kilogram živé hmotnosti poražených kohoutů. U kuřic bude výsledné číslo vyšší. Po celou dobu chovu jsem nezaznamenala žádný úhyn ani zdravotní problém. Kuřata byla již v líhni vakcinovaná proti nejčastějším nemocem (kokcidióza). Vnitřní orgány poražených zvířat potvrzovaly jejich perfektní kondici. Kuřice rostou pomaleji a na jejich selekci i porážku si ještě počkám. Vyřazovat budu zejména kusy s tmavším zobákem a kresbou v obličeji nebo netypickým zbarvením peří. Kohout a slepička Bresse Gauloise, stáří 16 týdnů Finální výkrm v duchu francouzské tradice Jednu skupinu kohoutů a kuřic se chystám ještě dále zatraktivnit finálním dokrmem, který vychází z tradičního francouzského postupu (finissage), ovšem s plným ohledem na etiku chovu a pohodu zvířat. Namísto těsných klecí (épinettes) využiji mobilní přístřešky umístěné přímo na pastvě, ve kterých budou zvířata omezena v pohybu, ale zůstanou na čerstvém vzduchu s možností hrabání a hřadování. V krmné dávce na poslední 2 týdny přejdu na autentickou směs hrubě mleté kukuřice a čerstvého mléka. Cílem je dosáhnout typického mramorování tukem a ještě jemnější struktury svaloviny. Sama jsem velmi zvědavá, jak výrazně se tento postup promítne do finálního charakteru a šťavnatosti masa – o konkrétní výsledky a dojmy se podělím v příštím článku. A jak Bresse chutná? Pokud jste zvyklí na supermarkety a „rychlené” brojlery, Bresse vás překvapí jinými proporcemi. Prsní partie jsou štíhlejší a menší, zato stehna a nohy jsou mohutné, silné a tvoří hlavní podíl masa. Maso samotné má pevnější strukturu, je neuvěřitelně šťavnaté a vyniká plnou chutí. Vývar ze skeletů je také vynikající – silný, zlatavý a velmi aromatický. Chov Bresse Gauloise na volné pastvě s vlastní krmnou směsí se mi zatím jeví jako skvělá volba. Je to cesta k opravdové kvalitě, která dává smysl chovateli i spotřebiteli. Ekonomická rentabilita chovu se bude odvíjet od schopnosti chovatele maso prodat za adekvátní cenu a samozřejmě bude záležet i na efektivitě pracovních procesů během chovu a porážky.

V souvislosti s rozvolněním pravidel pro prodej ze dvora roste v Česku ze strany kuchařů i spotřebitelů poptávka po kvalitním kuřecím mase. Proč nejsou ideální brojlerová kuřata, jsme psali v tomto článku. V roce 2024 jsme navštívili francouzské chovatele prémiových kuřat a nadchli jsme se myšlenkou mít něco podobného i v Česku. Na jaře 2026 jsme přivezli osvědčené plemeno bréských kuřat. Podobně jsme zorganizovali dovoz v Česku nedostupného osiva a ohlas zemědělců byl skvělý. Dovezená kuřata se osvědčila, proto na jaře 2027 dovezeme nepříbuzná kuřata z Francie, abychom mohli v Česku založit vlastní rozmnožovací chovy a nebyli odkázáni na opakované dovozy z ciziny. Bréská kuřata v barvách francouzské trikolory (červený hřebínek, bílé peří a modré nohy) většinu života tráví venku na pastvě, foto: Daniel Lunter Co se v článku dozvíte: proč dovážet kuřata z Francie proč raději nechovat česká plemena jak bude probíhat dovoz kuřat z Francie Proč dovážet kuřata z Francie? Prakticky veškeré české kuřecí maso pochází z brojlerových kuřat, která jsou určena pro rychlý výkrm. Takové maso je sice v supermarketu levné, ale postrádá chuťové a nutriční kvality. Pro Francouze je chuť velmi důležitá. Poblíž hlavního města francouzské gastronomie Lyonu se rozkládá oblast Bresse, odkud místní kuřata dodávali farmáři už od 16. století. Plemeno bréských slepic se chová ve 4 barevných rázech, přičemž komerčně se využívá a právní ochranu má pouze bílý ráz. Dnes jsou francouzské názvy Volaille de Bresse / Poulet de Bresse / Poularde de Bresse / Chapon de Bresse (bréská drůbež / kuře / kastrovaná slepice / kastrovaný kohout) nejen ve francouzské kuchyni pojmem, který má od roku 1957 značku chráněné označení původu. Francouzi jsou na svou drůbež náležitě hrdí. „Nacházíte se na farmě chovající bréskou drůbež” zní nápis se zákazem vstupu na infotabuli v národních barvách. Foto: Daniel Lunter Samotné plemeno právně chráněné není, takže ho lze chovat i mimo zemi původu, jen se finální produkt (maso) nesmí prodávat pod výše uvedenými chráněnými francouzskými názvy. Plemeno bréských slepic se chová také v Česku. Zdejší populace je ale chována a dále šlechtěna pro dokonalý vzhled (výstavnictví) a nesledují se užitkové vlastnosti. Proč nechovat raději česká plemena? Tradiční česká plemena slepic bohužel v důsledku intenzifikace zemědělství a kolektivizace ve své čisté formě prakticky vyhynula. Ve velkochovech je nahradily hybridní linie zahraničních plemen a tradiční česká slepice zlatě kropenatá nebo šumavanka zůstaly pouze v chovech drobnochovatelů, kteří byli za socialismu povinně sdružování v zájmových organizacích. Výsledkem bylo, že spíš než pro užitek, se slepice začaly chovat pro svůj vzhled a výstavy drůbeže. Pro chovatele bylo důležitější, aby měly hezká pírka, dokonalý tvar těla a kresbu, než aby poskytovaly dobrou snášku vajec a zmasilost, měly rychlý růst a odolnost vůči nemocem. Za tímto účelem byla nejednou přikřížena i cizí plemena, což se projevilo ještě větším zhoršením užitkových vlastností. Pokud chovatelé nechtějí chovat brojlerové hybridy, nezbývá, než se poohlédnou do ciziny a dovézt plemena, která měla větší štěstí. Jedním z nich jsou právě bréské slepice. Dovoz z Francie V květnu 2026 jsme přivezli jednodenní bréská kuřata z Německa s dobrými užitkovými vlastnostmi. Cílem bylo vyzkoušet toto plemeno na maso v českých podmínkách a z odchovaných zvířat si pak vybrat nejlepší slepice a kohouty pro další chov. U vybraných českých chovatelů bychom založili rodičovská hejna, ze kterých by pak byla násadová vejce pro další generace. Zbylá kuřata by se zabila na maso. Kuřata krásně rostla a už za první měsíc byl vidět rozdíl v jejich pohyblivosti a odolnosti oproti hybridním brojlerům. Jsou velmi aktivní a zvídavé povahy, rády poletují, běhají, hrabou a popelí se. Zkrátka se chovají tak, jak příroda slepicím zamýšlela. Ve čtyřech měsících věku dosáhli kohouti živé váhy kolem 3 kg, přes 2 kg v kuchyňské úpravě. Jejich maso je pevné, šťavnaté a velice chutné. V pěti měsících začaly slepičky snášet vejce, která mají světle krémovou skořápku. Na jaře 2027 zorganizujeme dovoz nepříbuzných jednodenních kuřat z jiného chovu z Francie, abychom mohli zajistit nepříbuznost rodičů. Pokud máte zájem o dovoz jednodenních kuřat z Francie, napište na martin.smetana@nadacepartnerstvi.cz. Cena bude záležet od odebraného množství.

Ostropestřec mariánský (Silybum marianum) se z původně okrajové léčivé rostliny stává plnohodnotnou tržní plodinou pro české podmínky. Pro zemědělce představuje zajímavou příležitost, jak diverzifikovat osevní postup a přizpůsobit se probíhající změně klimatu. Ostropestřec, foto: www.marekdvorak.com Hlavní účinnou látkou ostropestřce je silymarin - komplex unikátních flavonolignanů (především silybinu, silydianinu a silykristinu), které se hromadí ve slupce semene. Silymarin funguje jako silný antioxidant a hepatoprotektivum: stabilizuje buněčné membrány jaterních buněk, chrání je před toxiny, podporuje regeneraci jaterní tkáně a stimuluje tvorbu žluči. Díky těmto účinkům se využívá ve farmacii při léčbě cirhózy, ztučnění jater či otrav, ale i v doplňcích stravy pro detoxikaci organismu. V lidské spotřebě jsou oblíbená drcená semena, olej i čaje, zatímco v krmivářství slouží jako přírodní stimulátor zdraví a metabolické pohody zvířat. Co se v článku dozvíte: proč může být ostropestřec perspektivní plodinou v měnícím se klimatu jak ostropestřec pěstovat jaké výnosy můžete očekávat a jak ostropestřec uplatnit na trhu jaké produkty lze z ostropestřce vyrobit a kde nacházejí uplatnění Odolnost vůči suchu Ostropestřec je původem středomořská rostlina, což ho předurčuje ke zvládání přísušků. Během jara rychle vytváří mohutný, hluboko sahající kůlový kořen a silnou růžici tuhých listů, čímž si dokáže vytáhnout vláhu i z hlubších půdních profilů. Jakmile zapojí porost, extrémní letní teploty a nedostatky srážek mu prakticky neublíží. Ostropestřec v Hanácká zemědělská, foto: Hanácká zemědělská Agrotechnika pro bezorebné pěstování Ostropestřec se osvědčil také pro bezorebné pěstování (no-till) nebo mělké zpracování půdy: Setí: Vysévá se časně na jaře (březen až začátek dubna) do hloubky 2–3 cm. Seje se do řádků 12,5–25 cm nebo do širších řádků s možností plečkování. Zakládání porostu: Ostropestřec má velká semena s vysokou vzcházivostí, takže si při dostatečném přítlaku botek poradí i s vyšším množstvím posklizňových zbytků. Výživa a ochrana: Nároky na dusík jsou mírné (cca 60–80 kg N/ha) – přehnojení vede k polehání a vyššímu tlaku houbových chorob. Hlavní výzvou při bezorebném zpracování bývá regulace plevelů v rané fázi, dokud ostropestřec nevytvoří zapojenou růžici. Sklizeň: Sklízí se přímou kombajnovou sklizní koncem července či v srpnu, jakmile se na úborech objeví typické bílé chmýří. V osevním sledu má ostropestřec několik výhod jako předplodina: uvolňuje pole relativně brzy (přelom července a srpna) a zanechává půdu prokořeněnou hlubokým kůlovým kořenem a bohatou na organickou hmotu (posklizňové zbytky). Je však potřeba dodržovat odstup od plodin se stejným spektrem chorob (především hlízenka obecná) - zejména od řepky, slunečnice, hrachu, bobu, sóji a máku. Očekávaný výnos v průměrných letech je 1,8-2,2 t/ha. V extrémně suché sezóně 2026 byly porosty nízké, ale k překvapení agronomů poskytly výnos uspokojivých 1,5 tun z hektaru. Zkušenost ukazuje, že ostropestřec velmi profituje z brzkého výsevu. Sklizeň ostropestřce, foto: Hanácká zemědělská Využití a uplatnění Jednou z největších výhod ostropestřce je jeho univerzálnost a stabilní tržní poptávka: Výkup a trh: V Česku funguje stabilní síť výkupců (léčivky, výkupní podniky i zpracovatelé olejnin). Zákazníky jsou farmaceutické firmy využívající silymarin, ale i lisovny olejů. Zpracování na farmě: Semeno lze velmi snadno zpracovávat přímo na farmě. Lisováním za studena získáte vysoce ceněný ostropestřecový olej a jako vedlejší produkt ostropestřecové výlisky (pokrutiny) bohaté na silymarin. Dalším možným produktem k přímému prodeji je i drcené či celé semeno. Výlisky a drcené semeno jsou žádané i ve výživě zvířat – především u koní, skotu a domácích mazlíčků. Zlepšuje trávení, jaterní metabolické funkce, celkovou vitalitu, kvalitu srsti a peří. Celá semena se používají také do krmných směsí pro papoušky. Pro farmy hledající plodinu s nízkými nároky na vláhu a širokým spektrem zpeněžení představuje ostropestřec velmi perspektivní volbu. Navíc v současnosti ani není příliš pěstovaný. V posledních letech ho každý rok pěstuje kolem 70-75 pěstitelů na výměře 1776-2018 ha. Semínka ostropestřce na Farmě Markových, foto: www.marekdvorak.com Počet pěstitelů ostropestřce a výměra v jednotlivých letech dle deklarace plodin Rok Počet pěstitelů Výměra 2023 75 1834 ha 2024 75 1936 ha 2025 70 2018 ha 2026 71 1776 ha Děkujeme za poskytnuté informace o pěstování ostropestřce Hanácké zemědělské.

Před 2 lety jsme v rámci agrovýletu ve Francii navštívili francouzské chovatele prémiových kuřat a nadchli jsme se myšlenkou mít něco podobného i v Česku. V květnu 2026 jsme dovezli 745 jednodenních kuřat plemene Bresse Gauloise [čti bres goluáz] ze šlechtitelského chovu pro 13 českých chovatelů. Bréská kuřata v odchovně u českého zemědělce, foto Ivana Filipovičová Co se v článku dozvíte: proč jsme dovezli právě toto francouzské plemeno proč raději nechovat česká plemena co bylo potřeba vyřídit před dovozem bréských kuřat jak probíhal dovoz jednodenních kuřátek jaké jsou další plány s bréskými slepicemi jestli lze v Česku legálně produkovat bréská kuřata s ohledem na jejich chráněné označení původu Volba ideálního plemene Díky rozvolnění pravidel pro prodej ze dvora roste v Česku ze strany kuchařů i spotřebitelů poptávka po kvalitním kuřecím mase. Stále více jsou žádaná kuřata z ekologických a extenzivních pastevních chovů. Na rozdíl od průmyslového chovu drůbeže, kde výkrm kuřat probíhá v kontrolovaných podmínkách v halách, je venku chovaná drůbež mnohem víc vystavena tlaku patogenů a nepřízni počasí. Vysoká odolnost a životaschopnost kuřat je tak zcela zásadní. Brojlerová kuřata nejsou ideální, protože jsou vyšlechtěna pro rychlý růst a krátký život, už se neumí pořádně pást a využít přírodní zdroje krmiva. Navíc si chovatelé nemohou brojlery sami množit, zůstávají závislí na průmyslové produkci násadových vajec a velkých líhních. Bylo tedy jasné, že potřebujeme zvolit čistokrevné plemeno s velkou odolností, aktivním temperamentem a schopností se pást. Zároveň jsme chtěli velkou chovnou základnu a skutečně v praxi ověřenou masnou užitkovost (rychlost růstu, porážková hmotnost) s dobrým dědičným základem. Takových plemen už v současné Evropě mnoho není. Volba padla na francouzské národní plemeno Bresse Gauloise, které splnilo všechny naše požadavky. Bréská kuřata v barvách francouzské trikolory (červený hřebínek, bílé peří a modré nohy) většinu života tráví venku na pastvě. Stejný režim jim zajistí také čeští zemědělci, foto Daniel Lunter Není kuře jako kuře, aneb bréská kuřata již v Česku byla Plemeno Bresse Gauloise se chová v Česku již delší dobu. Zdejší populace slepic je ale málopočetná a chovaná spíše pro dokonalý vzhled (výstavnictví) než pro užitek. Navíc se u ní negativně projevuje tzv. efekt zakladatele, kdy nová (česká) populace vznikla jen z malého počtu importovaných jedinců. Čeští chovatelé často koupili jen jednoho kohouta s pár slepicemi, nebo dovezli menší množství násadových vajec od jednoho hejna. Populace bréských slepic v Česku tak nese jen zlomek genetické diverzity původní francouzské populace a dochází k častějšímu výskytu negativních vlastností (snížená vitalita, vrozené vady, pokles užitkovosti). Malý počet zvířat totiž znemožňuje přísnou selekci nejlepších jedinců pro další chov, což je nezbytná podmínka pro udržovací či zlepšující šlechtění. Navíc prakticky nedochází k dovozům nepříbuzných zvířat z původní domoviny a nezbytnému osvěžení krve.Výsledkem je příbuzenská plemenitba (inbreeding) a vznik tzv. inbrední deprese. To vede postupně k degeneraci a zániku celé populace. Co s tím? Byla i jiná možnost? Možná si říkáte, proč raději nechovat tradiční česká plemena. Bohužel v důsledku intenzifikace zemědělství a kolektivizace česká plemena s masnou užitkovostí ve své čisté formě prakticky vymizela. Národní plemena slepic se zachovala jenom 2 – lehké plemeno česká slepice zlatě kropenatá s nosnou užitkovostí a šumavanka s kombinovanou užitkovostí. Množství masa z nich by však dnešního zákazníka neuspokojilo. Ve velkochovech je nahradily hybridní linie zahraničních plemen. Také Francouzi málem přišli o svá tradiční plemena drůbeže. Naštěstí se včas našli nadšenci a patrioti, kteří si dali za cíl zachovat živé dědictví i pro příští generace. Některá francouzská plemena vymřela nebo byla silně prokřížená s asijskými plemeny. Bréská kuřata jsou jedním z mála masných plemen, které má dobré užitkové vlastnosti a je možné je sehnat v dostatečném množství. Nový dovoz kuřat z Francie Jak jsme již výše naznačili, největší genetická variabilita (rozmanitost) je v zemi původu. Rozhodli jsme se proto dovézt násadová vejce přímo z regionu Bresse, z původní oblasti výskytu bréských slepic, a to ze stejného rozmnožovacího chovu, ze kterého odebírají místní francouzští farmáři. Zde sledují užitkové vlastnosti rodičů, aby byli francouzští farmáři s vykrmovanými kuřaty spokojeni. Chov bréských kuřat má v regionu Bresse velkou tradici s právní ochranou již od roku 1936. Francouzi jsou na svou drůbež náležitě hrdí. „Nacházíte se na farmě chovající bréskou drůbež” zní nápis se zákazem vstupu na infotabuli v národních barvách, foto: Daniel Lunter Komunikace s Francouzi zpočátku vázla. Podařilo se nám však sehnat rozmnožovací a šlechtitelský chov v Německu, který se bréským plemenem slepic dlouhodobě zabývá, sleduje užitkové parametry a disponuje velkým základním hejnem. Neméně důležitým faktorem bylo i to, že cena jednodenního kuřete z Německa byla stejná, jako cena násadového vejce z Francie. U vejce není žádná garance, že se vylíhne, takže volba byla jasná. Do budoucna pro zajištění maximální nepříbuznosti a co největší genetické rozmanitosti počítáme s dovozem menšího množství vajec také z Francie. Cílem je vytvořit v Česku dostatečně velkou a geneticky pestrou populaci, aby byla vitální a nezávislá na opakovaných dovozech ze zahraniční. Bréská kuřata nyní chová 13 zemědělců. Den D Kuřátka jsme si nechali na objednávku vylíhnout v Německu. Museli jsme vyřídit povolení na přeshraniční převoz drůbeže, což se ukázalo být docela náročné, časově i finančně. Němci totiž trvali na splnění všech formalit. Dovoz musel provést certifikovaný přepravce drůbeže a příjemcem zásilky musela být registrovaná farma. Když chtěli Němci krátce před vylíhnutím kuřátek nahlásit do mezinárodního informačního systému přeshraniční převoz drůbeže, ukázalo se, že naše registrace není dostatečná a lhůty pro vyřízení žádosti českými úřady byly delší než doba líhnutí. Hrozilo, že již zaplacená kuřátka se vylíhnou, ale my je nebudeme moci dovézt, protože nemáme správně vyřízené všechny potřebné registrace. Naštěstí se ukázalo, že úředníci umí pod tlakem pracovat rychle a všechno se stihlo vyřídit včas před líhnutím kuřátek. Po kontrole úředním veterinářem před odjezdem a nezbytném papírování byla čerstvě vylíhlá kuřátka naložena do přepravek a vyrazila na 6 hodinovou cestu do středních Čech. Tam se na smluvený čas sjelo všech 13 farmářů, aby si vyzvedli své kuřata a převezli do nových domovů. Vše proběhlo hladce a kuřátka už si zvykají na svá nová bydliště. Zhruba za 6 týdnů by měla putovat z odchoven na pastvu. Koukněte na video z dovozu kuřátek ZDE. Název kuřat je chráněný evropským právem Produkty z bílého rázu bréských slepic (la race Gauloise blanche de Bresse) nesou 4 níže uvedená francouzská označení chráněného původu. Prodávat je pod těmito názvy lze pouze tehdy, pokud byla drůbež vychována v regionu Bresse podle schválených postupů. Mezi produkty bréské drůbeže Volailles de Bresse [čti voláj d bres] patří: Poulet de Bresse [čti pulé d bres] – bréské kuře o hmotnosti kolem 1,3 kg Poularde de Bresse [čti pulárd d bres] – mladá vykrmená slepice stará alespoň 5 měsíců o hmotnosti kolem 1,8 kg Chapon de Bresse [čti šapón d bres] – kapoun Francouzská farmářka ukazuje, jak se balí bréské kuře pro spotřebitele, foto Daniel Lunter Aby ve francouzštině nedocházelo k záměně mezi právně nechráněným názvem plemene a právně chráněným označením produktu, pro slepice chované mimo region Bresse se používá označení Bresse-Gauloise [čti bres goluáz] (v angličtině psané Bresse Gauloise). Gauloise znamená „galská“, tedy vztahující se ke Galii, přeneseně také k dnešní Francii; hovorově může znamenat i „Francouzka“. Přívlastek Gauloise může být trochu matoucí, proto pozor na záměnu s jiným francouzským plemenem – Gauloise dorée [čti goluáz doré] (galská zlatá), jedním z nejstarších a kdysi nejrozšířenějších plemen ve Francii, které s bréskými slepicemi nemá nic společné. Označení původu a jeho ochranu upravuje přímo evropské právo, a to Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1143: Podle tohoto nařízení jsou zeměpisná označení zapsaná v unijním rejstříku zeměpisných označení chráněna proti jakémukoliv zneužití, napodobení nebo připomenutí, a to i tehdy, je-li uveden skutečný původ produktů nebo služeb nebo je-li chráněný název přeložen, přepsán nebo transliterován nebo doprovázen výrazy jako „druh“, „typ“, „způsob“, „jak se vyrábí v“, „napodobenina“, „chuť“, „jako“ nebo podobnými výrazy, včetně případů, kdy jsou tyto produkty používány jako přísady. Co z toho vyplývá pro české chovatele? Pro samotný chov není označení „kuře plemene Bresse Gauloise“ nebo “bréské kuře” problematické. U prodeje násadových vajec a živé (plemenné) drůbeže právní předpisy přikazují uvádět název plemene, zde je tedy použití Bresse Gauloise, případně jeho překlad, v pořádku. Prodejce násadových vajec nebo živé drůbeže je v roli chovatele, nikoli producenta potraviny, takže úprava ochrany označení původu potravin na něj nedopadá. V případě prodeje masa už je situace jiná. Nařízení výslovně zakazuje překlad chráněného názvu. Zákazník by mohl nabýt dojmu, že jde o originální certifikovaný produkt z Francie, a to i když bude kuře chováno v Česku. Chovatel proto nemůže maso prodávat jako „bréské kuře“, „kuře z Bresse“ či “kuře plemene Bresse Gauloise”. Nařízení EU totiž zakazuje i jen připomenutí oblasti původu. Stejně tak zakazuje použití výrazů jako „druh“ nebo „typ“. S ohledem na rozhodnutí Evropského soudního dvora v obdobných věcech, například v kauze sýru Manchego, kde stačil obrázek dona Quijota na sýru pro evokaci regionu La Mancha, ve kterém se sýr Manchego vyrábí, lze dovodit, že jakákoliv zmínka o regionu Bresse by byla porušením nařízení EU. Jak tedy maso z „českých“ breských slepic legálně označit? Kreativně. V popisu produktu (masa, výrobků) je dobré se vyhnout jakémukoli spojení s tímto zeměpisným názvem. Kuře je ale možné popsat, např. jako tradiční francouzské plemeno s bílým peřím a modrýma nohama, nebo si vymyslet vlastní název (třeba “francouzské modronožky”). Autoři článku: Martin Smetana, Ivana Filipovičová, Eva Vávrová

Od workshopu, na kterém jsme představili jestřabinu východní jako atraktivní alternativu běžně pěstovaných jetelovin, se udála řada věcí. Velký zájem o osivo jestřabiny dal podnět ke vzniku jestřabinové iniciativy. V roce 2025 totiž nebylo osivo české odrůdy k dispozici. Pro zájemce o pěstování jsme proto zorganizovali dovoz osiva i s inokulantem ze zahraničí. Do jestřabinové iniciativy se zapojilo celkem 6 států. Odrůda Gale pochází z Estonska, osivo bylo vypěstováno v Litvě, inokulant vyroben ve Finsku a zemědělci nadšení do experimentů ji budou pěstovat v Česku, na Slovensku a v Rakousku. Nelze říci, že by se v Česku jestřabina dosud nepěstovala vůbec. Úskalím pěstování bylo, že u nás nebyl k dispozici kvalitní inokulant, bez něhož ji nelze s úspěchem pěstovat. Proto někteří zemědělci od jejího pěstování upustili. V letech 2020-2025 se výměra jestřabiny pohybovala kolem 20 ha. Ale díky naší iniciativě by měla výměra, na které se jestřabina v Česku pěstuje, vzrůst v roce 2026 o závratných 300 % na přibližně 80 ha. Jestřabinová iniciativa v první vlně na podzim 2026 zajistila pro zemědělce celkem 1210 kg osiva a 150 kg osiva v druhé vlně na jaře 2026. Protože osivo je nyní vyprodáno a v Česku nadále nedostupné, připravujeme třetí vlnu dovozu osiva i inokulantu. Připojte se k naší jestřabinové iniciativě a staňte se průkopníky pěstování netradiční pícniny v Česku! Samotné osivo není drahé (osivo včetně inokulantu vychází na 9,50 €/kg bez DPH), ale problémem jsou vysoké náklady na dovoz do Česka. Společně organizovaným dovozem 1360 kg osiva zapojení zemědělci hodně ušetřili. Proto i v roce 2026 organizujeme hromadný dovoz osiva z Litvy a kvalitního inokulantu z Finska, přičemž si zemědělci vše následně rozeberou nebo nechají přeposlat vnitrostátně. Přečtěte si článek, proč pěstovat jestřabinu východní a pokud máte o osivo zájem, ozvěte se co nejdříve. Osivo průběžně zamlouváme v Litvě a dovezeme ho po sklizni, přečištění a certifikaci cca v říjnu 2026. Aktuálně máme zamluveno již přes 2300 kg osiva a je dost možné, že bude brzy vyprodáno. Kontakt: Martin Smetana, martin.smetana@nadacepartnerstvi.cz

Prvního dubna 2026 nabyla účinnosti novela vyhlášky o přizpůsobení veterinárních a hygienických požadavků pro některé potravinářské podniky, v nichž se zachází s živočišnými produkty. Vyhláška stanoví konkrétní pravidla, jak mají být vyráběny, zpracovávány a kontrolovány potraviny živočišného původu (např. maso, mléko, vejce), aby byly zdravotně nezávadné. Novelu inicioval Svaz faremních zpracovatelů ve spolupráci s Živou půdou a díky vstřícnému přístupu Ministerstva zemědělství a Státní veterinární správy se novelu podařilo připravit v krátkém čase. Foto: Foodpioneer Novela usnadňuje prodej ze dvora farmářům, kteří chovají drůbež nebo králíky a kteří je současně chtějí sami porážet, zpracovávat a prodávat maso a jiné masné výrobky. Nevztahuje se tedy na drobné chovatele, ale na registrované potravinářské podniky. Registrovaným podnikem musí být každý, kdo chce porážet více než 2 000 ks drůbeže či králíků ročně, ale i ten, kdo chce maso jakkoli upravovat (porcovat, kořenit). Takové farmy mohou nově drůbež či králíky porazit přímo na farmě a maso z nich naporcovat či jinak upravit, aniž by musely budovat vlastní jatka. Postačí porážku zaregistrovat u krajské veterinární správy. Podmínky pro registraci jsou mírnější než podmínky pro povolení jatek. Své výrobky pak mohou dodávat buď přímo zákazníkovi nebo do maloobchodních zařízení jako jsou místní maloobchodní prodejny, řeznictví či restaurace a jídelny. Co je tedy od 1. 4. 2026 možné? porážet až 10 000 ks drůbeže nebo králíků ročně přímo na farmě v rámci registrované porážky, nikoli na jatkách v takto registrované porážce může týdně porcovat max. 1,5 tuny drůbežího nebo králičího masa Foto: Nadace Partnerství Jaké podmínky je nutné splnit, aby byla porážka v místě chovu zaregistrována? Je třeba mít dostatečné prostory pro porážku, ale veterinární správa může souhlasit s časovým (nikoli nutně prostorovým) oddělením jednotlivých činností. Porážka musí být zařízena tak, aby nedocházelo ke styku masa s podlahou, stěnami a vybavením. Musí mít zařízení pro dezinfekci nástrojů horkou vodou o teplotě nejméně 82 °C nebo alternativní systém s podobným účinkem. Musí mít zařízení, v němž si zaměstnanci manipulující s nebaleným masem myjí ruce, vybavené tak, aby nedošlo k rozšíření kontaminace. Omráčení, vykrvení, stažení, oškubání, vykolení a další zpracování musí být provedena bez zbytečného odkladu a způsobem, který vylučuje kontaminaci masa, především je třeba zabránit úniku obsahu trávicího ústrojí při vykolení. K poražené drůbeži a králíkům nebo ke zpracovanému masu musí být viditelně připojeno upozornění „Maso není veterinárně vyšetřeno – určeno po tepelné úpravě ke spotřebě v domácnosti spotřebitele“. Státní veterinární správa nyní připravuje metodiku, která přesněji popíše, jak mají vypadat prostory splňující podmínky registrace a jak je nutné nastavit procesy pro registrované porážky. Na právní úpravu a metodiku bychom za Živou půdu a Svaz faremních zpracovatelů rádi navázali podrobnou a hlavně praktickou příručkou pro faremní zpracování drůbeže. Narovnání podmínek pro maloobchod Novela současně rozšiřuje okruh, kam až lze potraviny v rámci maloobchodu dodávat. Podařilo se nám prosadit, že farmy budou moci dodávat své produkty nejen do sousedních krajů, ale nově až do vzdálenosti 100 km od provozovny bez ohledu na hranice kraje. Tyto změny jsou krokem směrem k férovějším podmínkám na trhu a k podpoře místních potravin přímo od producentů. Zlepšují postavení farmářů, kteří byli dosud znevýhodněni menším počtem sousedních krajů. Například farmáři z Moravskoslezského a Karlovarského kraje mohli dodávat potraviny pouze do dvou sousedních krajů, zatímco třeba farmáři ze Středočeského kraje do sedmi sousedních krajů. Nadále platí, že dodávky jiným maloobchodním zařízení musí tvořit pouze malou část produkce. Vyhláška mluví o okrajové a omezené činnosti a původně ji definovala cca jako třetinu produkce za týden (33–35 % dle jednotlivých produktů). Farmáři si tak museli každý týden pohlídat, aby do maloobchodních prodejen, řeznictví či restaurací nedodali víc než třetinu své týdenní produkce. I tady nastala změna, která farmářům ubere papírování. Podařilo se nám prosadit změnu týdenních limitů na roční, které lépe zohledňují sezónnost odbytu produktů a umožňují pružnější přizpůsobení poptávce. Například u hus umožní změna limitu v období svatého Martina pokrýt i větší poptávku od restaurací bez obav, že farmář překročí týdenní limit dodávek do maloobchodu. Foto: Nadace Partnerství Mléčné výrobky do škol, nemocnic a dalších zařízení Od 1. 4. je také možné dodávat výrobky z pasterovaného mléka do škol, nemocnic a sociálních zařízení jako domovy pro seniory či dětské domovy. Jak uvádí důvodová zpráva: „Zkušenosti z úředních kontrol těchto typů zařízení prokázaly, že výrobky z pasterovaného mléka vyrobené v registrovaných minimlékárnách nepředstavují pro spotřebitele riziko, které by bylo vyšší než u obdobných výrobků ze schválených provozů.“ Novela vyhlášky má širší dopad, než se může na první pohled zdát. Možnost porážet a zpracovávat drůbež či králíky přímo na farmě zkracuje dodavatelský řetězec mezi producentem a zákazníkem. Spotřebitel se tak snáze dostane k lokálním produktům s jasným původem, což je trend, který v posledních letech dlouhodobě posiluje. Farmářům dává možnost zkusit si v menším objemu faremní zpracování. Zkrácení dodavatelského řetězce má navíc i environmentální přínos - méně přepravy znamená nižší uhlíkovou stopu. Podpora lokálních potravin tak je ekonomickým, ale i ekologickým krokem, který odpovídá současným požadavkům na udržitelnost. Přechod z týdenních na roční limity a celkově flexibilnější nastavení pravidel znamená méně času stráveného kontrolami, evidencí a přepočty, tedy malý krůček blíže ke snižování byrokracie. Jde o krok správným směrem, který alespoň částečně narovnává podmínky a dává menším producentům větší prostor pro podnikání.

Níže najdete přehled všech podmínek dotačního titulu Založení agrolesnického systému včetně seznamu podporovaných dřevin pro rok 2025 dle vlastností dřevin. Co je to agrolesnictví? A jak takový agrolesnický systém založit ? To se dozvíte v následujícím videu, které vysvětluje význam stromů v zemědělské krajině při ochlazování klimatu či koloběhu živin. Máte zájem o založení agrolesnictví na vašich pozemcích? Kontaktujte nás na martin.smetana@nadacepartnerstvi.cz . Rádi vám pomůžeme s výběrem vhodných druhů dřevin i přípravou projektu. Obecné informace k agrolesnictví: Patří stromy do polí? Jak sadit stromy na pole Agrolesnictví Dotace na založení agrolesnického systému Nová certifikovaná metodika: Doporučené postupy a komponenty agrolesnických systémů pro obnovu a posílení mimoprodukčních funkcí krajiny Zavádění agrolesnických systémů na zemědělské půdě Informace k dotačnímu titulu Agrolesnictví 2026 (dotace MZE): Ohlášení vstupu do opatření se podává od půlky února do 15. května 2026. Žadatel uvede výměru, na kterou bude podávat žádost o založení. Žadatel založí agrolesnický systém a do 30. 11. 2026 podá žádost o dotaci na založení agrolesnického systému a současně s ní žádost o zařazení do péče na pětileté období, které začne platit 1. lednem následujícího kalendářního roku. Minimální výměra je 0,5 ha (může to být součet menších pozemků). Metodika k dotačnímu titulu Agrolesnictví platná pro rok 2026 Informace pro žadatele Informační brožura (verze srpen 2025) Ekologičtí zemědělci v roce 2025 mohou použít sazenice bez ekocertifikace a bez žádání o výjimku na základě Opatření obecné povahy vydané ÚKZÚZem Seznam podporovaných dřevin pro rok 2025

Jak probíhá regenerativní pastva v zimě? Jak lze výrazně ušetřit na nákladech, a jaký to má vliv na půdu? O své zkušenosti se podělí Tomáš Borkovec z Biofarmy Rašovice , kde se krávy a ovce i v zimě pasou venku na pastvinách místo zimování a dokrmování ve stájích. Co se v článku dozvíte: jak funguje celoroční pastva skotu a ovcí bez ustájení využití pastvy meziplodin technika „bale unrolling” (rozvinování balíků) pro rovnoměrnou distribuci krmiva a hnojení pastvin jak funguje ponechání nespasené trávy či plodin („zásoby na stojato” na zimu) a jaké má ekonomické benefity proč je důležité pravidelně rotovat zvířat i v zimě

Tentokrát vás vezmeme na farmu Hervé Chambeho, kterou jsme navštívili při naší cestě po francouzských regenerativních farmách. Již 23 let se tu neoře a Hervé Chambe s úsměvem nechává na svých polích nevzhledně vypadající porosty meziplodin, do kterých bezorebně vysévá hlavní plodiny. Regenerativní zemědělec Hervé Chambe Souhrnný článek  o naší cestě po francouzských farmách s ASZ a Soufflet Agro si můžete přečíst na blogu Živé půdy. Co se v článku dozvíte: principy dlouhodobého bezorebného hospodaření v kombinaci s živočišnou výrobou ekonomické a ekologické přínosy přechodu na regenerativní zemědělství význam živé půdy pro zadržování vody role meziplodin a organické hmoty na zpřístupnění živin pro následné plodiny

Peter Čaky změnil agrotechniku pěstování zelí, aby se zbavil eroze. Díky pěstování zelí v živém mulči zadrží nyní jeho půda mnohem více vody. Živý mulč působí také jako repelent proti dřepčíkům. Zelí s mulčem jetele inkarnátu, foto: Peter Čaky Co se v článku dozvíte: praktické zkušenosti s pěstováním zelí v živém mulči protierozní a vláhu zadržující vlastnosti jetele inkarnátu repelentní účinek živého mulče proti dřepčíkům vliv pokryvu půdy na potlačení plevelů a snížení potřeby chemické ochrany technologie výsadby do povaleného porostu bez nutnosti orby

Regenerativní zemědělec Rostislav Mátl zkouší v českém kontextu zcela nové postupy inspirované zemědělci ze zahraničí. Na stejném poli v jeden rok pěstuje pšenici a sóju. Efektivně tím využívá sluneční energii, krmí půdní život a pomáhá si i ekonomicky. Relay cropping sóje a pšenice po sklizni pšenice vyčesávací lištou, foto: Rostislav Mátl Co se v článku dozvíte: princip relay croppingu využití vyčesávací lišty pro sklizeň pšenice výhody ponechání strniště