Níže najdete přehled všech podmínek dotačního titulu Založení agrolesnického systému včetně seznamu podporovaných dřevin pro rok 2025 dle vlastností dřevin. Co je to agrolesnictví? A jak takový agrolesnický systém založit ? To se dozvíte v následujícím videu, které vysvětluje význam stromů v zemědělské krajině při ochlazování klimatu či koloběhu živin. Máte zájem o založení agrolesnictví na vašich pozemcích? Kontaktujte nás na martin.smetana@nadacepartnerstvi.cz . Rádi vám pomůžeme s výběrem vhodných druhů dřevin i přípravou projektu. Obecné informace k agrolesnictví: Patří stromy do polí? Jak sadit stromy na pole Agrolesnictví Dotace na založení agrolesnického systému Nová certifikovaná metodika: Doporučené postupy a komponenty agrolesnických systémů pro obnovu a posílení mimoprodukčních funkcí krajiny Zavádění agrolesnických systémů na zemědělské půdě Informace k dotačnímu titulu Agrolesnictví 2025 (dotace MZE): Ohlášení vstupu do opatření se podává od půlky února do 15. května 2025. Žadatel uvede výměru, na kterou bude podávat žádost o založení. Žadatel založí agrolesnický systém a do 30. 11. 2025 podá žádost o dotaci na založení agrolesnického systému a současně s ní žádost o zařazení do péče na pětileté období, které začne platit 1. lednem následujícího kalendářního roku. Minimální výměra je 0,5 ha (může to být součet menších pozemků). Metodika k dotačnímu titulu Agrolesnictví platná pro rok 2025 (Metodiku pro rok 2025 najdete zde jakmile bude k dispozici) Informace pro žadatele Informační brožura (verze únor 2025) Ekologičtí zemědělci v roce 2025 mohou použít sazenice bez ekocertifikace a bez žádání o výjimku na základě Opatření obecné povahy vydané ÚKZÚZem Seznam podporovaných dřevin pro rok 2025

Vladimír Gut hospodaří spolu se svým synem Václavem v Radošovicích na rodinné farmě, která zaujímá plochu 400 hektarů a funguje podle principů regenerativního zemědělství. Jejich cesta k této metodě začala inspirací u zahraničních i domácích průkopníků a vedla nejen ke změně technologií, ale i k hluboké transformaci přístupu ke krajině i půdě. Vladimír Gut se synem Václavem. Foto: Daniel Lunter Rozmanitost plodin Na farmě dnes pěstují širokou škálu plodin. Od těch klasických jako je bob, hrách, jetel inkarnát, ozimý a jarní ječmen, len, mák, oves, peluška, pšenice, řepka, až po méně tradiční hrachor a ředkev. Některé plodiny jsou určeny jako osivo do meziplodin. Díky vlastnímu skladování nejsou závislí na výkupu v době sklizně a mohou prodávat tehdy, kdy je to výhodné. Právě tlak obchodníků je v minulosti přiměl investovat do skladových prostor a získat větší nezávislost. Důležitou součástí farmy je také vlastní kompostárna. Bioodpad z obce a z 20 hektarů vlastních luk zde proměňují na kvalitní kompost, který aplikují tam, kde je půda biologicky chudší. Proč regenerativně? Před opuštěním konvenčního hospodaření zvažoval Vladimír Gut ekologické zemědělství. Nakonec se však rozhodl pro regenerativní cestu. „Po prostudování dostupných informací jsme hned věděli, že do toho půjdeme na celé výměře,“ říká. Rozhodující při tom byly zkušenosti z Německa, kde výzkumy ukázaly, že i ekologické hospodaření bez živočišné výroby vede ke ztrátám půdního uhlíku. Prvotními inspiracemi mu byl americký farmář Gabe Brown a slovenský zemědělec Róbert Dohál . Ačkoli začátky nebyly snadné (přemnožení hraboši a slimáci nebo problémy s děravými porosty, kvůli slámě, která se při no-till setí zařezávala do seťového lůžka a bránila klíčení osiva), výsledky potvrdily, že se vydal správným směrem. Foto: Daniel Lunter Bez pluhu Jedním z prvních kroků bylo opuštění orby a hlubokého kypření a přechod na bezorebné technologie. Za velice prospěšné Gut považuje podrytí všech ploch před přechodem na regenerativní hospodaření. „Jedním podrytím se pole nadechla. Při podrývání došlo k narušení zhutněné podorniční desky a současně jsem do drážky zasel řepku, která kořeny fixovala praskliny,“ popisuje. Rozdíly mezi no-till polem a konvenčně obdělávanou půdou se naplno projevily hned při dalších silných deštích. Zatímco pozemek s bezorebně založeným porostem byl stabilní a bez eroze, sousední pozemek s orbou byl sině erozně poškozen. Meziplodiny jako základ S meziplodinami začal pan Gut ještě dříve, už krátce po revoluci, tehdy s hořčicí. Dnes se jejich role zásadně proměnila. Vysévá osmi až desetidruhové směsi, přičemž využívá pelušku, lupinu, bob, oves hřebílkatý, žito jarní, čirok, vikev, slunečnici, len, 3 druhy ředkví a svazenku. Dříve porosty ukončoval glyfosátem, dnes přechází na mechanické způsoby. „Teď jsem je jen povalil secím strojem a výsledek je stejný. Glyfosát vůbec nebyl potřeba, což mě těší.“ Meziplodiny před výsevem jařin nechávají vymrznout, což snižuje potřebu dalších zásahů a podporuje přirozený koloběh živin. Bezorebně vysetý hrách do porostu vymrzlé meziplodiny, foto: Daniel Lunter Chemie jako poslední možnost S přechodem na regenerativní principy hospodaření dochází kromě zlepšování kvality a struktury půdy i k výraznému snížení potřeby používání chemických přípravků na ochranu rostlin. Například při výskytu kyjatky v porostu pelušky, která byla pěstována s pomocnou plodinou (hořčice), nechali prostor přirozeným predátorům a mšice skutečně zmizely. Chemie se využívá jen tam, kde má oproti mechanickému zásahu menší negativní dopady. Naopak vzrostl význam škodlivého působení hrabošů a plžů, po jejichž přemnožení byli na farmě nuceni některé porosty zrušit a přesít. Proti těmto škůdcům bojují pomocí opakovaných ručních aplikací malých dávek granulí – takových, které podle Vladimíra Guta nepředstavují hrozbu pro dravce. Tento boj vnímají jako nezbytné zlo, které však výrazně převyšují přínosy regenerativního hospodaření, jehož výsledky jsou patrné i v krajině. Přibývá zajíců, koroptví, skřivanů i vzácných sýčků. Zajímat se a zkoušet „Do regenerativního zemědělství musíte zapadnout, zajímat se, zkoušet,“ uzavírá Vladimír Gut a jeho farma ukazuje, že regenerativní zemědělství není jen trend pro malé farmy. Dá se praktikovat i ve větším měřítku a přináší konkrétní výsledky. Od zdravější půdy až po vyšší odolnost vůči extrémům počasí.

Jestřabina východní je mnohem ranější a hlavně výnosnější než jakákoliv jiná u nás běžně pěstovaná jetelovina. Je nenáročná na pěstování a nabízí hodně píce pro dobytek. Tím zaujala účastníky workshopu na netradiční plodiny, který se uskutečnil 4. 6. 2025. Ucelený přehled o jestřabině východní najdete v tomto článku na české Wikipedii , podrobnější informace v této metodice . Omezím se proto pouze na mé praktické zkušenosti s touto plodinou. Poradím, kde získat osivo, ale hlavně kvalitní inokulant, bez něhož nelze jestřabinu pěstovat. Kvetoucí porost jestřabiny východní odrůdy Lena Proč pěstovat jestřabinu východní? Základním principem regenerativního zemědělství je co nejméně zasahovat do půdy. Budoucnost tohoto přístupu proto vidím v pěstování vytrvalých plodin, které produkují výnosy řadu let bez nutnosti opakovaného zakládání porostu. Před pěti lety jsem hledal ideální jetelovinu , která by splňovala 4 klíčová kritéria : kvalitní a chutná píce pro zvířata vysoké výnosy velká odolnost vůči suchu co nejdelší vytrvalost porostu Tradiční jeteloviny, jako je jetel luční nebo vojtěška, výše uvedené nesplňují, protože mají několik slabin.

Peter Čaky změnil agrotechniku pěstování zelí, aby se zbavil eroze. Díky pěstování zelí v živém mulči zadrží nyní jeho půda mnohem více vody. Živý mulč působí také jako repelent proti dřepčíkům. Zelí s mulčem jetele inkarnátu, foto: Peter Čaky

1. film Kiss The Ground Film Kiss the Ground odhaluje řešení klimatické krize. Přichází s myšlenkou, že regenerací světové půdy můžeme zcela a rychle stabilizovat klima, obnovit ztracené ekosystémy a vytvořit bohaté zásoby potravin. Ukazuje, že půda je zásadním prvkem boje se změnou klimatu. Foto: Kiss the Ground 2. kniha Gabe Brown: Dirt to Soil: One Family’s Journey into Regenerative Agriculture Přelomová kniha Gabea Browna, farmáře z Bismarcku v Severní Dakotě, který hospodaří regenerativně a vzdělává zemědělce po celém světě. Foto: www.agfundernews.com 3. film What is Regeneration? What is Regeneration je krátký film, který vyzývá k tomu, abychom se připojili ke globálnímu hnutí regenerátorů, kteří pracují na uzdravení našich ekosystémů. 4. film Jak houby stvořily náš svět Poznejte ty nejnovější poznatky z výzkumu říše hub v dokumentárním filmu Jak houby stvořily náš svět . Dozvíte se, že jsou houby už od počátku hnacím prvkem evoluce na zemi. Foto: Academy of Canadian Cinema & Television 5. film Živý plášť planety Země – GEODERMA Co dnes vlastně víme o půdě? Jak se staráme o geodermu - živý plášť planety Země? Na tyto otázky odpovídá půdní biolog RNDr. Ladislav Miko, Ph.D. , který vám v dokumentárním filmu nechá nahlédnout pod pokličku těch nejmenších organismů, které v půdě žijí. 6. film Nech půdu žít Dokument Nech půdu žít navazuje na film Film Živý plášť planety Země – GEODERMA a ukazuje důležitou roli půdních organismů na utváření půdy. Neopomíná význam žížal a jejich vliv na navracení organické hmoty do půdy a zabývá se vztahem mezi kořeny rostlin a mikroby. Filmem opět provází půdní biolog, RNDr. Ladislav Miko, Ph.D. 7. film Zwei Mohnbauern gegen einen Käfer Dokument o dvou rodinných farmách, které pěstují tradiční český modrý mák. Autoři z evropské veřejné televize Arte přibližují dva přístupy k zemědělství - konvenční a regenerativní. Příběh překypuje napětím a ponechává otevřený konec pro jeho další pokračování. Už nyní vám můžeme prozradit, že více naděje a povzbuzení do další práce vyzařuje z regenerativního přístupu Farmy Markových . Ne nadarmo byla vyhlášena Farmou roku 2024. Dokument je ke zhlédnutí v původním znění s německými nebo anglickými titulky.

Hraboš polní ( Microtus arvalis ) je jedním z největších zemědělských škůdců v Česku. Během tzv. hraboších let, které obvykle nastávají v cyklech 2-5 let, dochází k masivnímu nárůstu jejich populace a následně značným ekonomickým ztrátám. Podle Ministerstva zemědělství ČR se škody na polích, ovocných sadech a lesních porostech pohybují v jednotkách miliard korun ročně. S klimatickou změnou se tato problematika ještě prohlubuje, protože mírnější zimy umožňují hrabošům přežívat a množit se po celý rok. Predikce hraboších let je tak náročnější. Hraboš polní ( Microtus arvalis ) Jak fungují repelentní rostliny? Některé rostliny si v průběhu evoluce vyvinuly obranné mechanismy proti býložravcům. Vylučují látky, které hraboše odpuzují nebo jsou pro ně přímo toxické. Další rostliny nejsou pro hraboše atraktivní z důvodu nevhodné struktury porostu nebo nedostatečné výživové hodnoty. Tento přirozený obranný mechanismus lze využít v regenerativním zemědělství k minimalizaci využití rodenticidů. Pěstováním repelentních rostlin lze snížit škody způsobené hraboši. Experimentální testování na jižní Moravě Vědecký experiment, který probíhá v letech 2023-2025 pod vedením Mendelovy univerzity v Brně ve spolupráci s dalšími institucemi, si klade za cíl ověřit repelentní účinnost vybraných rostlin. V rámci pilotního pokusu v červenci 2023 bylo testováno osm druhů: levandule, čirok, koriandr, kmín, konopí, len, fenykl a čičorka. Čičorka Tyto druhy byly vybrány pro jejich předpokládanou repelentní účinnost a současně možné ekonomické využití v českých podmínkách. Porosty byly srovnávány s kontrolními plochami osazenými pohankou a trvalým travním porostem. Výsledky potvrdily nižší výskyt hrabošů v repelentních porostech, především u levandule, čiroku, koriandru a konopí. V průběhu pilotního pokusu byl navíc výskyt hraboše polního vysoký a očekávalo se, že oblast plošně osídlí. V roce 2024 se experiment zaměřil především na čirok, který vykazuje nejvyšší potenciál v kombinaci se zemědělským využitím. Výsledky byly, stejně jako předešlý rok, pozitivní, jak ale upozorňuje koordinátor výzkumu prof. Ing. Josef Suchomel, Ph.D., z Mendelovy univerzity v Brně, zatím je třeba brát je s jistou rezervou: „V repelentních rostlinách (čirok, kukuřice) přítomnost hrabošů zjištěna nebyla, repelentní účinek však zatím nelze považovat za prokázaný, neboť populační hustota hraboše polního byla v uplynulé sezóně ve fázi poklesu populace s nízkou početností.” Výzkum repelentních rostlin tedy už nyní přinesl důležité poznatky, ale jak zdůrazňuje profesor Suchomel, je potřeba v něm pokračovat: „Projekt byl poměrně krátký a končí již v letošním roce. Nebylo proto možné pokrýt všechny potřebné aspekty dané problematiky. Při výzkumu se objevily i nové otázky, jako např. využití repelentních rostlin v systému bezorebného hospodaření. To je jedna z klíčových otázek, na kterou se chceme zaměřit v dalším výzkumu. Konkrétní údaje k tomu ještě nemáme, předběžné testy však ukazují, že v bezorebném systému je účinnost nižší. To ovšem neznamená, že by efektivita těchto plodin nemohla být dostatečná.” Čirok Možné způsoby využití v praxi Repelentní rostliny lze aplikovat jako krycí plodiny nebo meziplodiny, které mohou pomoci snižovat populaci hrabošů a chránit tak zemědělské plodiny. Další možností je zakládání repelentních pásů o doporučené šířce alespoň 20 metrů, které mohou sloužit jako bariéra proti migraci hrabošů mezi jednotlivými poli. Podle profesora Suchomela je však třeba počítat i s různou mírou účinnosti v závislosti na vegetačním období: „Nejžádanější je samozřejmě účinek v jarním období, kdy dochází k nárůstu početnosti populace hrabošů a jejich šíření. Účinnost porostů založených na jaře je nutné podpořit intenzivní agrotechnikou a potlačováním plevelů, po zapojení porostu lze pak předpokládat účinnost již ,bezúdržbovou’.” Kromě přímé výsadby by v budoucnu mělo být možné využít také extrakty z repelentních rostlin k výrobě ekologických postřiků a granulí, které by byly biologicky odbouratelné a nezanechávaly by žádná rezidua v půdě. Tyto přípravky jsou v současnosti testovány a dle profesora Suchomela by mohly být zavedeny do praxe nejdříve mezi lety 2026-2028. Vedle testovaných repelentních rostlin existují i další plodiny s potenciálem pro obdobné využití, z nichž některé ani nevylučují látky odpuzující hraboše, pouze jim nechutnají a nejsou tak pro ně příliš atraktivní. Mezi ně patří: cibule, česnek, hořčice, kukuřice a mák. Použití repelentních rostlin proti hrabošům může představovat důležitý krok směrem k udržitelnějšímu zemědělství. Namísto intenzivního využívání rodenticidů se můžeme inspirovat přírodou a přizpůsobit zemědělské systémy tak, aby minimalizovaly škody způsobené hraboši ekologickou cestou.

Na členské schůzi Spolku pro regenerativní zemědělství v Osicích dne 14. 1. 2025 jsme představili lobbingová témata, která bychom rádi společně se zemědělci prosadili. Hlasování se zúčastnilo 19 členů. Jste regenerativní zemědělec, ale ještě nejste členem Spolku? Chcete se účastnit dění okolo regenerativního zemědělství, předávat své zkušenosti, nebo se učit od ostatních? Staňte se členem a získáte i přístup k tomuto článku. Zde jsou výsledky hlasování pro jednotlivé otázky i s doplňkovými odpověďmi hlasujících:

Jak probíhá regenerativní pastva v zimě? Jak lze výrazně ušetřit na nákladech, a jaký to má vliv na půdu? O své zkušenosti se podělí Tomáš Borkovec z Biofarmy Rašovice , kde se krávy a ovce i v zimě pasou venku na pastvinách místo zimování a dokrmování ve stájích. Tomáš Borkovec má za sebou již druhou sezonu regenerace 250 hektarové Biofarmy Rašovice. Nyní kombinuje dva způsoby zimního krmení – pastvu meziplodin na orné půdě a systém rozvinování balíků (bale unrolling) . Jak ušetřit zimní pastvou? Regenerativní postupy zavádí nejen na orné půdě. Snaží se napodobit pastvu původních divokých býložravců, kteří se pásli venku bez ustájení po celý rok. Na travních porostech o výměře 80 hektarů celoročně pase 50 krav skotu plemene charolaise, telata, jalovice do chovu, býky na porážku, plemenné býky a 120 bahnic ovcí vřesových včetně jehňat a plemenných beranů. Ovce i krávy jsou v kontrole užitkovosti. Velkou výhodou je kombinace pastvy a pěstování plodin na orné půdě. Po ozimech na 70 ha orné půdy vysévá směs meziplodin (hrách, vikev, bob, jetel, ječmen, oves, proso, kukuřice, čirok, ředkev, hořčice, len a svazenka), na kterých se skot pase do pozdního podzimu. To mu pomáhá ekonomicky, protože se zkracuje doba, kdy je potřeba dokrmovat senem. Nalevo porost meziplodin s 12 druhy rostlin, napravo stejný porost po jednodenní intenzivní pastvě, foto: Tomáš Borkovec Zimní pastva s přikrmováním Na pastvině přikrmuje senem tak, že balík sena otevře a rozvine na délku několika desítek metrů (bale unrolling, rozvinování balíku) , což umožňuje, aby se kolem něj seskupilo větší množství zvířat. Nezkonzumované seno po rozvinutí balíku slouží jako potrava pro půdní mikroorganismy a obsažená semena lučních rostlin jako dosev pastviny, foto: Tomáš Borkovec Pro tento účel používá čtyřkolku se svépomocí vyrobeným speciálním vozíkem . Díky němu lze bez lidské námahy balík sena zvednout, přenést a rozvinout na povrch pastviny. U svažitých pastvin stačí balíky sena uskladnit na vyvýšeném okraji, odkud je lze rozvinout ručně. Rozvinování balíků je výborným nástrojem pro rozptyl materiálů po pastvině. Prvním důležitým materiálem je samotné seno. Zvířata nikdy nesežerou všechno, což je dobrá zpráva pro půdní organismy. Kromě stébel se v seně nachází i semena různých lučních rostlin, takže rozvinutím se podporuje obnova porostů. Zvířata jsou nucena se po pastvině pohybovat, čímž rovnoměrněji rozptylují svůj trus a moč. Čtyřkolka se speciálním vozíkem upraveným pro převoz a rozvinutí balíků, foto: Tomáš Borkovec Další možností krmení zvířat je spásání celých balíků (bale grazing) , které se rovnoměrně rozmístí před zimou na pastvinu a v průběhu zimy se zvířatům postupně zpřístupňují. Zvířata tak stačí přehánět z oplůtku do oplůtku. Při této technice krmení je potřeba sledovat vývoj počasí a nepoužívat ji v „mokrém“ období roku, protože skot na malém prostoru může hodně poškodit pastevní porost. V levé dolní části jsou balíky sena připravené na spásání. Na zbytku pastviny jsou vidět kruhy se zbytky sena po zkrmení balíků, foto: Quorum Sense New Zealand Zásoba na stojato Další náklady by chtěl od příští zimy ušetřit vytvořením tzv. „zásoby na stojato”. Jde o ponechání části pastvin na pozdější pastvu v zimních měsících. Část pastviny během podzimního růstu nechá od léta zregenerovat, díky čemuž se vytvoří zásoba hmoty. Tu je pak možné spást kdykoliv v zimě, takže se zkracuje délka období, ve kterém je potřeba zvířata dokrmovat senem nebo senáží. Pěstování víceletých rostlin je nejvýhodnější jak z regeneračního hlediska, tak z ekonomického. V případě potřeby ale lze vytvořit zimní zásobu na stojato na orné půdě z jakýchkoliv jednoletých nebo dvouletých (ozimého charakteru) rostlin vhodných pro zkrmování, a to buď jako pěstování hlavních plodin nebo meziplodin. Využít se dá například kukuřice, čirok, bér, proso, sudánská tráva, oves, pšenice ozimá, tritikale, žito, krmná kapusta nebo vikev huňatá. Nižšími nároky na zimní dokrmování lze ušetřit spoustu nákladů na výrobu balíků. To zahrnuje sečení, obracení, nahrabování, lisování a balení balíků, manipulace s balíky, skladování, opotřebení techniky a podobně. To všechno se dá díky vytvoření zásoby na stojato omezit na minimum, nebo zcela zrušit. Poté sedlák nepotřebuje nakupovat drahou techniku pro výrobu sena. Výhodnější je každoročně koupit pár balíků sena na krmení, když napadne hodně sněhu, nebo je silná námraza a zvířata nemohou žrát zásoby na stojato. Nákupem sena si zároveň přináší na statek nové živiny, které pomocí rozvinování balíků velmi levně rozprostře při zimním krmení na místa pastvin, které potřebují více živin. Tomáš Borkovec se inspiroval u amerických zemědělců. Tuto praxi úspěšně využívají například zemědělci Greg Judy , Jim Gerrish , Russ Wilson nebo Gabe Brown . I když jsou jejich farmy v odlišných podnebních podmínkách, v některých případech dokonce drsnějších, než je tomu v Česku, tato praxe jim funguje a rok co rok zlepšuje jejich finanční situaci. Regenerativní pastva v zimě Skot ani v zimě nezůstává na stejné pastvině více než 3 dny, mezi oplůtky ho většinou přehání po 1-2 dnech. Délku pastvy přizpůsobuje vlhkosti půdy, aby skot pastvinu příliš nerozdupal. Ovce přehání jednou za tři dny až jednou týdně, protože jsou lehčí a tak méně poškozují povrch pastviny. Pokud je půda zmrzlá, mohou tam zvířata zůstat déle. Mráz je spolu s pravidelným střídáním oplůtků dobrou ochranou před parazity. Těm se daří zejména při vyšších teplotách, zatímco mráz některým z nich život značně komplikuje. Díky rotaci se dá ušetřit na preventivním odčervování zvířat. Podle Tomáše Borkovce je ideální pastviny pro ovce nechat regenerovat alespoň 50 až 60 dnů. Jednou například musel berany vrátit na pastvinu již po 20 dnech a hned se to negativně projevilo na jejich zdraví. A co na to všechno půdní život? Aktivita půdních obyvatel je v zimě obvykle značně omezena. V tomto systému se pro ně ale vytváří lepší podmínky, a to zejména z důvodu rovnoměrněji rozptylovaného pravidelného přísunu živin z moči a výkalů zvířat. Rovnoměrný rozptyl hnoje a moči po pastvině díky rozvinování balíků, foto: Tomáš Borkovec Nesežrané seno působí jako přikrývka, která v půdě po delší dobu udrží teplotu vhodnou pro aktivní půdní život a současně ho vyživuje. Uvolněné živiny z rozloženého sena a výkalů fungují jako jarní startovací hnojivo pro rostliny.

Aktualizováno 18. 11. 2024: Informace v tomto článku již nejsou aktuální. Zemědělské pozemky po neznámých nebo nedostatečně identifikovaných vlastnících (NIV) získal do své příslušnosti hospodařit Státní pozemkový úřad. Pozemky, které stát momentálně nepotřebuje, nabídl k pachtu. Je to ideální příležitost rozšířit si obhospodařovanou výměru, protože pozemky jsou bez pachtovních smluv. Co je pro to potřeba udělat? To si povíme v tomto článku, kde najdete i minimální výši pachtovného, kterou bude Státní pozemkový úřad požadovat. Všechny pozemky k propachtování po NIV najdete do 18. 11. 2024 na stránce https://www.spucr.cz/pozemky-niv . Pokud budete mít o některý pozemek po NIV zájem, odešlete formulářem SPÚ   žádost o užívání nemovité věci . Nejrychlejší je to prostřednictvím datové schránky. Pokud v termínu do 18. 11. 2024 včetně neobdrží SPÚ další žádost o užívání vámi požadovaných pozemků, uzavře pachtovní smlouvu s vámi. V případě více žádostí o pacht bude vyhlášena výzva k podání návrhů na uzavření pachtovní smlouvy, přičemž jako jediné kritérium pro posouzení nejlepší nabídky bude sloužit nabízená výše nájemného u pozemků za rok. Minimální nabídková cena musí být dle této tabulky: Ceny jsou stanoveny procentuálně dle bonity pro každé katastrální území. Při propachtování pozemků státu platí daň z nemovitých věcí pachtýř. Daň tedy bude připočtena k nabízenému pachtovnému.

Tentokrát vás vezmeme na farmu Hervé Chambeho, kterou jsme navštívili při naší cestě po francouzských regenerativních farmách. Již 23 let se tu neoře a Hervé Chambe s úsměvem nechává na svých polích nevzhledně vypadající porosty meziplodin, do kterých bezorebně vysévá hlavní plodiny. Regenerativní zemědělec Hervé Chambe Souhrnný článek  o naší cestě po francouzských farmách s ASZ a Soufflet Agro si můžete přečíst na blogu Živé půdy. Hervé Chambe je zemědělcem druhé generace na rodinné farmě s rostlinnou a živočišnou výrobou v departementu Savojsko. Pěstuje obiloviny, sóju, řepku a kukuřici. Na mléko chová 70 montbeliardských krav. Stejně jako u mnoha dalších francouzských zemědělců je i pro něj živočišná výroba motorem ekonomiky celé farmy. Důležité pro něj je co nejlépe prodat mléko. S dalšími mléčnými farmami v okolí se proto spojil do odbytového družstva. Jejich mléko nakupuje společná sýrárna, která vyrábí slavný savojský sýr Tomme de Savoie. O výhodách francouzských odbytových družstev jsme psali v tomto článku  na blogu Živé půdy. Sýr Tomme de Savoie, foto: Coyau / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0 Motivace k přechodu na regenerativní zemědělství Aby zlepšil ekonomiku farmy, rozhodl se Hervé Chambe snížit náklady, které se promítají do výrobní ceny mléka. To byl hlavní důvod, proč před 23 lety přešel na regenerativní zemědělství. Při zachování stejných výnosů se mu podařilo o polovinu snížit spotřebu pesticidů a o 40 % syntetických dusíkatých hnojiv. V prvních letech spotřeba dusíku sice mírně vzrostla, ale do 5 let výrazně poklesla. Zcela ukončil používání průmyslových fosforečných a draselných hnojiv. Poklesly také nároky na technické vybavení a pracovní sílu. Dalším přínosem je vyšší kvalita produkce – pšenici nyní prodává pro potravinářské účely. Půda pod rentgenem Jeho půda je i bez orby dostatečně kyprá a poseta žížalími exkrementy. Půda, která prošla žížalou, je velmi odolná vůči dešti a tedy i erozi. Žížalí chodbičky dokonale provzdušňují půdu a zvyšují půdní kapacitu pro zadržení vody. Sliz, který zanechávají na stěnách chodbiček, drží půdní částice pohromadě a vytváří vhodné podmínky pro život půdních mikroorganismů. V neposlední řadě chodbičky slouží kořenům rostlin jako přístupová cesta ke zdroji vody a živin. Všudypřítomné žížaly Koprolity (výkaly) žížal Vědci v Anglii zkoumali spleť chodbiček v neorané půdě. S pomocí speciálního rentgenu zmapovali póry v půdě. Na obrázku níže můžete pozorovat rozdíly v množství a velikostí pórů mezi půdami z konvenčního a bezorebného hospodaření. Množství a velikost pórů v půdě s orbou (Ploughed) a 7 let bez orby (Zero-tilled) : a) všechny póry, b) póry do 0,35 mm byly odfiltrovány, c) všechny póry nad 0,55 mm Bordel na poli Půda Hervého Chambeho by nebyla v tak dobrém stavu, pokud by nevyužíval meziplodiny, kdykoliv mu to situace dovolí. Vzal nás na jedno pole s vymrzlým porostem bobu a ředkve. Nevzhledně vypadající pole překvapilo většinu přítomných zemědělců. Neobešlo se to bez otázky, jestli porost plánuje zmulčovat a zapravit, na což s úsměvem odpověděl, že rovnou do něj bezorebně vyseje kukuřici. I když pole s vymrzlým porostem meziplodin vypadá opuštěně a zanedbaně, v půdě i na jejím povrchu je spousta užitečných organismů, které si naplno užívají rozkládající se rostlinný materiál. Kombinací bobu a ředkve se dá efektivně „vyhnojit” půdní profil dusíkem, ale i dalšími živinami. Pole s vymrzlou ředkví a bobem, ředkev a bob Bob váže vzdušný dusík díky bakteriím v hlízkách na kořenech. Ředkev dusík uloží ve svém tlustém kořenu a když vymrzne, rozkladači uvolní živiny z kořenů a zpřístupní je dalším rostlinám v osevním postupu (v tomto případě bude následovat kukuřice). Veškerá hmota meziplodin se promění v organickou složku půdy a poslouží jako zdroj živin pro celý půdní ekosystém. Tento koloběh živin v půdě Hervé Chambe shrnul výrokem: „Půda je pro rostlinu tím, čím je žaludek pro krávu.” Výnosná regenerace půdy Hervé Chambe na své farmě dokazuje, že regenerace je výnosná. Šetří na vstupech: stroje, hnojiva a práce. Zároveň se mu daří zlepšovat stav půdy a líbí se to i půdním organismům. Svou produkci navíc prodává za prémiové ceny. Při tom všem se snaží o dvě věci: nakrmit půdu a udržet ji živou.

Regenerativní zemědělec Rostislav Mátl zkouší v českém kontextu zcela nové postupy inspirované zemědělci ze zahraničí. Na stejném poli v jeden rok pěstuje pšenici a sóju. Efektivně tím využívá sluneční energii, krmí půdní život a pomáhá si i ekonomicky. Relay cropping sóje a pšenice po sklizni pšenice vyčesávací lištou, foto: Rostislav Mátl Relay cropping, neboli překryvné pěstování plodin s jiným termínem výsevu, spočívá v setí jařin do vzrostlých ozimin před jejich sklizní. Plodiny na sebe navazují časově - po sklizni ozimů se uvolní prostor pro růst jařin, čímž se prodlouží vegetační pokrytí během roku. Pšenice a sója - dvě sklizně v jednom roce Do ozimé pšenice, vyseté na 37,5 cm, Rostislav Mátl na jaře vysel sóju v meziřádkové vzdálenosti 75 cm. Nejprve měl obavy ze zastínění vyseté sóji pšenicí, obavy se ale nenaplnily. Sója má i v těsné blízkosti pšenice dostatek světla. Proto ji budoucí rok vyseje na 37,5 cm. Pšenici sklidili pomocí vyčesávací lišty Shelbourne Reynolds. Sběrací válec lišty díky chytré konstrukci porost vůbec neseká, jen odtrhne klas. Stéblo zůstane stát, čímž vytváří polostín, díky kterému se z povrchu půdy odpaří méně vody. Tím se pro sóju vytváří ideální podmínky pro dobrý růst. Sója při sklizni netrpí, protože lišta pracuje ve výšce klasů, tedy vysoko nad vrcholem sóji. Sklizeň pšenice vyčesávací lištou v relay croppingu se sójou, video: Antoine Monier, SOUFFLET AGRO Vyčesávací lišta není podmínkou relay croppingu. Na sklizeň lze využít i klasickou žací lištu, která se výškově nastaví tak, aby nesekala sóju. Problém ale může nastat v případě, že kombajn nedostatečně rozdrtí a rozfouká sklizenou slámu. V takovém případě by mohla sláma udusit rostliny sóji. Strniště se po sklizni pšenice nechá na poli. Mikroorganismy slámu rozloží a stane se z ní organická složka půdy, která bude zdrojem potravy pro další život v půdě, z čehož budou benefitovat i následující plodiny. Při běžném nastavení secího stroje na šířku meziřádku 75 cm by kombajn při sklizni pšenice nemohl jet celou dobu na plný záběr nebo by jezdil koly po sóji. Proto se Rostislav Mátl rozhodl vynechávat některé výsevné sekce a vytvořit tak kolejové řádky. Tento systém se jmenuje CTF ( controlled traffic farming ), o kterém jsme již psali . Dle Rostislava Mátla lze oproti pěstování v monokultuře v tomto systému očekávat nižší výnosy každé z plodin o přibližně 20 %. Ve výsledku by to ale znamenalo vyšší celkový výnos z pole, protože se na stejné ploše urodí 80 % výnosu pšenice + 80 % výnosu sóji. Ze stejného pole díky tomu v jednom roce sklidí dvě různé plodiny, a navíc má půdu chráněnou před erozí s bohatým životem pod zemí i nad zemí a vyšším obsahem organické hmoty. K tomu má také další cennou zkušenost s regenerací své půdy. (Informaci o výnosu sóji doplníme po sklizni.) Doporučujeme shlédnout video od SOILTEQ CZ/SK, kde Rostislav Mátl mluví o svém pokusu podrobněji: Jak naplno využít sluneční energii V případě konvenčního pěstování ozimé pšenice bez sóji by v červnu pole pomalu přestávalo fotosyntetizovat, zrovna když je délka slunečního svitu v roce nejdelší. Bez fotosyntézy by pole za normálních okolností zůstalo minimálně 2 měsíce. Půdní organismy by tak hladověly a byly vystaveny smrtelnému UV záření. Organická hmota by ubývala, zhoršovala by se struktura půdy a její celková kondice. V případě relay croppingu se ale plodiny chytře překrývají tak, že fotosyntéza probíhá až do sklizně sóji, tedy i během slunečně nejaktivnějších dní v roce. Život v půdě má po celou dobu díky fotosyntéze dostatek potravy a půda se navíc obohacuje o dusík, uhlík a další organické látky. Kryt živých rostlin sóji i mrtvých stébel pšenice půdu chrání před přímým sluncem, větrem i přívalovými dešti. Sluneční energie je tak využita mnohem efektivněji.

Anguský skot Karla Kalného ze Statku Mitrov se každý den pase na čerstvé trávě. Benefitují z toho nejen zvířata, ale i lidi, kteří konzumují zdravější maso a půda, která díky tomu trvale uloží více uhlíku. Regenerativní pastva skotu na Statku Mitrov, foto: www.marekdvorak.com I když je každodenní přesun skotu časově náročnější než tradiční kontinuální pastva, ekonomické a ekologické výhody nároky na práci převyšují. Zejména, pokud se do rotace pastvin zapojí i další pastevní zvířata. Pastviny mají během doby regenerace, která trvá několik týdnů, dostatek času na regeneraci. Jejich kořeny se díky tomu dostanou hlouběji do půdy, kde obvykle bývá více vody, takže si porosty významně polepší i během dlouhých období sucha. Co se ve videu dozvíte: jaké typy oplůtků a lanek Karel Kalný využívá jak dlouho nechává skot na stejné pastvině jak skot působí na pastevní porost kdy je vhodné zvířata přesunout na další pastvinu jaké jsou výhody každodenního kontaktu se zvířaty jak na Statku Mitrov skot zimuje jak lze vyřešit vodu na pastvinách