Gutovi: Regenerativní zemědělství bez kompromisů

Vladimír Gut hospodaří spolu se svým synem Václavem v Radošovicích na rodinné farmě, která zaujímá plochu 400 hektarů a funguje podle principů regenerativního zemědělství. Jejich cesta k této metodě začala inspirací u zahraničních i domácích průkopníků a vedla nejen ke změně technologií, ale i k hluboké transformaci přístupu ke krajině i půdě.

Vladimír Gut se synem Václavem. Foto: Daniel Lunter

Rozmanitost plodin

Na farmě dnes pěstují širokou škálu plodin. Od těch klasických jako je bob, hrách, jetel inkarnát, ozimý a jarní ječmen, len, mák, oves, peluška, pšenice, řepka, až po méně tradiční hrachor a ředkev. Některé plodiny jsou určeny jako osivo do meziplodin.

Díky vlastnímu skladování nejsou závislí na výkupu v době sklizně a mohou prodávat tehdy, kdy je to výhodné. Právě tlak obchodníků je v minulosti přiměl investovat do skladových prostor a získat větší nezávislost. Důležitou součástí farmy je také vlastní kompostárna. Bioodpad z obce a z 20 hektarů vlastních luk zde proměňují na kvalitní kompost, který aplikují tam, kde je půda biologicky chudší.

Proč regenerativně?

Před opuštěním konvenčního hospodaření zvažoval Vladimír Gut ekologické zemědělství. Nakonec se však rozhodl pro regenerativní cestu. „Po prostudování dostupných informací jsme hned věděli, že do toho půjdeme na celé výměře,“ říká. Rozhodující při tom byly zkušenosti z Německa, kde výzkumy ukázaly, že i ekologické hospodaření bez živočišné výroby vede ke ztrátám půdního uhlíku.

Prvotními inspiracemi mu byl americký farmář Gabe Brown a slovenský zemědělec Róbert Dohál. Ačkoli začátky nebyly snadné (přemnožení hraboši a slimáci nebo problémy s děravými porosty, kvůli slámě, která se při no-till setí zařezávala do seťového lůžka a bránila klíčení osiva), výsledky potvrdily, že se vydal správným směrem.

Foto: Daniel Lunter

Bez pluhu

Jedním z prvních kroků bylo opuštění orby a hlubokého kypření a přechod na bezorebné technologie. Za velice prospěšné Gut považuje podrytí všech ploch před přechodem na regenerativní hospodaření.

„Jedním podrytím se pole nadechla. Při podrývání došlo k narušení zhutněné podorniční desky a současně jsem do drážky zasel řepku, která kořeny fixovala praskliny,“ popisuje. Rozdíly mezi no-till polem a konvenčně obdělávanou půdou se naplno projevily hned při dalších silných deštích. Zatímco pozemek s bezorebně založeným porostem byl stabilní a bez eroze, sousední pozemek s orbou byl sině erozně poškozen.

Meziplodiny jako základ

S meziplodinami začal pan Gut ještě dříve, už krátce po revoluci, tehdy s hořčicí. Dnes se jejich role zásadně proměnila. Vysévá osmi až desetidruhové směsi, přičemž využívá pelušku, lupinu, bob, oves hřebílkatý, žito jarní, čirok, vikev, slunečnici, len, 3 druhy ředkví a svazenku.

Dříve porosty ukončoval glyfosátem, dnes přechází na mechanické způsoby. „Teď jsem je jen povalil secím strojem a výsledek je stejný. Glyfosát vůbec nebyl potřeba, což mě těší.“ Meziplodiny před výsevem jařin nechávají vymrznout, což snižuje potřebu dalších zásahů a podporuje přirozený koloběh živin.

Bezorebně vysetý hrách do porostu vymrzlé meziplodiny, foto: Daniel Lunter

Chemie jako poslední možnost

S přechodem na regenerativní principy hospodaření dochází kromě zlepšování kvality a struktury půdy i k výraznému snížení potřeby používání chemických přípravků na ochranu rostlin. Například při výskytu kyjatky v porostu pelušky, která byla pěstována s pomocnou plodinou (hořčice), nechali prostor přirozeným predátorům a mšice skutečně zmizely. Chemie se využívá jen tam, kde má oproti mechanickému zásahu menší negativní dopady.

Naopak vzrostl význam škodlivého působení hrabošů a plžů, po jejichž přemnožení byli na farmě nuceni některé porosty zrušit a přesít. Proti těmto škůdcům bojují pomocí opakovaných ručních aplikací malých dávek granulí – takových, které podle Vladimíra Guta nepředstavují hrozbu pro dravce. Tento boj vnímají jako nezbytné zlo, které však výrazně převyšují přínosy regenerativního hospodaření, jehož výsledky jsou patrné i v krajině. Přibývá zajíců, koroptví, skřivanů i vzácných sýčků.

Zajímat se a zkoušet

„Do regenerativního zemědělství musíte zapadnout, zajímat se, zkoušet,“ uzavírá Vladimír Gut a jeho farma ukazuje, že regenerativní zemědělství není jen trend pro malé farmy. Dá se praktikovat i ve větším měřítku a přináší konkrétní výsledky. Od zdravější půdy až po vyšší odolnost vůči extrémům počasí.