Bresse Gauloise: Moje zkušenosti s chovem
Ráda bych se podělila o své poznatky z letošního chovu francouzského plemene Bresse Gauloise [čti bres goluáz]. Mým cílem bylo vyzkoušet si chov těchto ptáků v čistě pastvinném systému, na vlastní krmné směsi bez dovozové sóji a sledovat, jakých přírůstků a kvality masa lze v našich podmínkách dosáhnout. Zde je přehled toho, jak se u nás kuřatům dařilo od jejich jarního dovozu až po první porážky.
V článku se dozvíte:
v jakých podmínkách probíhá chov
jak jsou na tom Bresse Gauloise se zdravím a odolností
čím kuřata krmím
kolik kuřata váží a jaké mají maso
Z odchovny do sadu
Naše dobrodružství začalo v květnu 2026, kdy jsme v rámci Živé půdy zorganizovali dovoz jednodenních kuřátek z Německa. Mezi chovatele se rozdělilo celkem 745 kuřat, na mě připadlo 95 kusů. Po nezbytném startu v teplé odchovně se v červnu kuřata přesunula do prostorného výběhu v našem švestkovém sadu. Jako úkryt před nepřízní počasí jim slouží mobilní přístřešky, které jsou vybavené hřady. Celý výběh je ohrazen elektrifikovanou sítí napájenou zdrojem s trakční baterií.
Už od prvních dnů se ukázalo, jak zásadní roli hraje u Bresse možnost hřadování. Ptáci hřady vyhledávají zcela přirozeně od raného věku. Hřadování jim nejen dodává pocit bezpečí, ale podporuje také jejich přirozené chování a správný rozvoj svalstva. Umožňuje jim také nocování v suchu a teple.
Vlastní receptura bez jihoamerické sóji
Krmení věnuji maximální péči. Krmnou směs si sama míchám podle pečlivě vyvážené receptury ze surovin, které pocházejí převážně z regenerativního zemědělství (z Farmy Markových a Farmy Šalomonových).
Mým hlavním cílem bylo zcela se vyhnout konvenční sóji z Jižní Ameriky, jejíž pěstování je spojené s odlesňováním pralesů, erozí půdy a velkou uhlíkovou stopou. Sója je ale těžko nahraditelný zdroj kvalitních bílkovin v krmné dávce. Místo importované sóji proto sázím na lokální extrudovanou plnotučnou sóju od pana Šalomona. Výsledná krmná směs vyjde v nákladech na suroviny finančně srovnatelně s kupovanou směsí, její příprava však vyžaduje určitou práci.
Hlavní složky mé krmné směsi:
Pšenice (část hrubě šrotovaná, část v celém zrnu)
Extrudovaná plnotučná sója
Hrách
Kukuřice
Konopné výlisky
Pivovarské kvasnice
Minerální a vitamínové doplňky
Krmivo podávám suché ve formě hrubého šrotu s podílem celých zrn. Ptáci mají ke krmivu neomezený přístup. Krmítka doplňuji 1x denně. Krmná dávka je nastavena tak, aby před večerním doplněním byla krmítka zcela prázdná. Zajistí se tím spotřebování všech složek krmiva, protože drůbež jinak ráda vybírá atraktivnější složky a nepřijímá vyvážené krmivo.
Při tomto způsobu krmení je naprosto nezbytné, aby měli ptáci neomezený přístup ke kvalitnímu nerozpustnému gritu (tj. ne vápenného gritu). Křemenné či žulové kamínky ve svalnatém žaludku mechanicky drtí celá zrna a zajišťují bezproblémové trávení.
Letošní extrémní sucho se bohužel podepsalo na kvalitě pastvy, která byla poměrně chudá. Vegetace na většině plochy výběhu kuřat byla zcela vyschlá. V příznivějších letech, kdy je pastva plná trávy, jetele, bylin a hmyzu, lze očekávat nižší spotřebu krmiva a možnost snížit podíl bílkovin ve směsi.
Odolnost v extrémním horku a přirozené chování
Letošní sezóna na jižní Moravě přinesla zatěžkávací zkoušku v podobě více než tří týdnů tropických dnů, kdy teploty šplhaly až ke 40 °C. Od farmářů, kteří pastevně chovají klasické brojlery, jsem slyšela o velkých problémech s úmrtností a o nutnosti kuřata aktivně chladit (mlžení vodou). Moje kuřata Bresse sice horka zjevně pociťovala – projevilo se to zrychleným dýcháním s otevřeným zobákem a křídly od těla, ale nezaznamenala jsem vůbec žádný úhyn. V nejhorších dnech jsem jim v podvečer zkoušela kropit část výběhu vodou a vytvářet vlhká blátivá místa na zchlazení, kuřata o ně ale překvapivě nejevila velký zájem a raději si hledala stín a chladnější místa po svém.
Pozornost jsem věnovala také teplotě napájecí vody. Kuřatům se voda do napáječek přivádí z IBC nádrže na vyvýšeném místě vedle výběhu. Vodu vedu v černé PE trubce, která se na slunci extrémně zahřívá. Vyrobila jsem proto stříšky z prken, které trubku zastíní. Samotná IBC nádrž je chráněna potahem proti růstu řas a stínem stromu. Tím jsem eliminovala napájení přehřátou vodou, kterou drůbež nerada přijímá. Cílené napájení velmi studenou vodou je také nevhodné, protože organismus kuřete paradoxně podpoří k větší tvorbě tepla.
Celkovým způsobem chování se Bresse od těžkých brojlerových hybridů zásadně liší. Působí jako klasická, lehčí selská drůbež: neustále aktivně běhají, sprintují za potravou, vyskakují na vyvýšená místa a občas i popoletí. Mnohem více času tráví intenzivním hrabáním, vyhledáváním hmyzu a hřadováním.
Růst, selekce a překvapivé hmotnosti
Bresse Gauloise je poměrně brzy dospívající plemeno, což se projevuje hlavně u kohoutů. Jelikož plánuji vlastní produkci násadových vajec pro příští rok, je pro mě zásadní sestavit kvalitní chovné hejno. Ve věku 14 týdnů jsem přistoupila k první selekci a porazila prvních 15 kohoutů nevhodných pro plemenitbu. Vyřadila jsem kusy, které se odchylovaly od plemenného standardu (zejména bledší či skvrnitý pigment nohou či zažloutlé peří) nebo jevily známky vzájemné agresivity – do dalšího chovu patří jen vyrovnaní a klidní jedinci.
Průměrná hmotnost vyřazených kohoutů v živé váze byla 2,7 kg, v kuchyňské úpravě dosáhla 2,0 kg. To považuji za vynikající výsledek, který přesně odpovídá tabulkovým hodnotám plemene. Pro srovnání: ve stejném věku a podmínkách chovám i pár kusů maransek a jejich kohouti se s Bresse velikostně vůbec nemohou měřit.
Spotřebu krmiva na kilogram živé hmotnosti bohužel nemohu letos naprosto přesně určit, protože ve stejném hejnu chovám i lehkou nosnou drůbež, která má konverzní poměry horší než masné plemeno Bresse Gauloise. Celková spotřeba napříč celým hejnem 150 kusů je aktuálně 7 kg na kus, což by odpovídalo spotřebě 2,6 kg krmné směsi na kilogram živé hmotnosti poražených kohoutů. U kuřic bude výsledné číslo vyšší.
Po celou dobu chovu jsem nezaznamenala žádný úhyn ani zdravotní problém. Kuřata byla již v líhni vakcinovaná proti nejčastějším nemocem (kokcidióza). Vnitřní orgány poražených zvířat potvrzovaly jejich perfektní kondici.
Kuřice rostou pomaleji a na jejich selekci i porážku si ještě počkám. Vyřazovat budu zejména kusy s tmavším zobákem a kresbou v obličeji nebo netypickým zbarvením peří.
Finální výkrm v duchu francouzské tradice
Jednu skupinu kohoutů a kuřic se chystám ještě dále zatraktivnit finálním dokrmem, který vychází z tradičního francouzského postupu (finissage), ovšem s plným ohledem na etiku chovu a pohodu zvířat. Namísto těsných klecí (épinettes) využiji mobilní přístřešky umístěné přímo na pastvě, ve kterých budou zvířata omezena v pohybu, ale zůstanou na čerstvém vzduchu s možností hrabání a hřadování.
V krmné dávce na poslední 2 týdny přejdu na autentickou směs hrubě mleté kukuřice a čerstvého mléka. Cílem je dosáhnout typického mramorování tukem a ještě jemnější struktury svaloviny. Sama jsem velmi zvědavá, jak výrazně se tento postup promítne do finálního charakteru a šťavnatosti masa – o konkrétní výsledky a dojmy se podělím v příštím článku.
A jak Bresse chutná?
Pokud jste zvyklí na supermarkety a „rychlené” brojlery, Bresse vás překvapí jinými proporcemi. Prsní partie jsou štíhlejší a menší, zato stehna a nohy jsou mohutné, silné a tvoří hlavní podíl masa. Maso samotné má pevnější strukturu, je neuvěřitelně šťavnaté a vyniká plnou chutí. Vývar ze skeletů je také vynikající – silný, zlatavý a velmi aromatický.
Chov Bresse Gauloise na volné pastvě s vlastní krmnou směsí se mi zatím jeví jako skvělá volba. Je to cesta k opravdové kvalitě, která dává smysl chovateli i spotřebiteli. Ekonomická rentabilita chovu se bude odvíjet od schopnosti chovatele maso prodat za adekvátní cenu a samozřejmě bude záležet i na efektivitě pracovních procesů během chovu a porážky.
Komentáře