Do Česka jsme přivezli bréská kuřata
Aktualizováno: 19. 5.
Před 2 lety jsme v rámci agrovýletu ve Francii navštívili francouzské chovatele prémiových kuřat a nadchli jsme se myšlenkou mít něco podobného i v Česku. V květnu 2026 jsme dovezli 745 jednodenních kuřat plemene Bresse Gauloise [čti bres goluáz] ze šlechtitelského chovu pro 13 českých chovatelů.
Co se v článku dozvíte:
proč jsme dovezli právě toto francouzské plemeno
proč raději nechovat česká plemena
co bylo potřeba vyřídit před dovozem bréských kuřat
jak probíhal dovoz jednodenních kuřátek
jaké jsou další plány s bréskými slepicemi
jestli lze v Česku legálně produkovat bréská kuřata s ohledem na jejich chráněné označení původu
Volba ideálního plemene
Díky rozvolnění pravidel pro prodej ze dvora roste v Česku ze strany kuchařů i spotřebitelů poptávka po kvalitním kuřecím mase. Stále více jsou žádaná kuřata z ekologických a extenzivních pastevních chovů.
Na rozdíl od průmyslového chovu drůbeže, kde výkrm kuřat probíhá v kontrolovaných podmínkách v halách, je venku chovaná drůbež mnohem víc vystavena tlaku patogenů a nepřízni počasí. Vysoká odolnost a životaschopnost kuřat je tak zcela zásadní. Brojlerová kuřata nejsou ideální, protože jsou vyšlechtěna pro rychlý růst a krátký život, už se neumí pořádně pást a využít přírodní zdroje krmiva. Navíc si chovatelé nemohou brojlery sami množit, zůstávají závislí na průmyslové produkci násadových vajec a velkých líhních. Bylo tedy jasné, že potřebujeme zvolit čistokrevné plemeno s velkou odolností, aktivním temperamentem a schopností se pást. Zároveň jsme chtěli velkou chovnou základnu a skutečně v praxi ověřenou masnou užitkovost (rychlost růstu, porážková hmotnost) s dobrým dědičným základem. Takových plemen už v současné Evropě mnoho není. Volba padla na francouzské národní plemeno Bresse Gauloise, které splnilo všechny naše požadavky.
Není kuře jako kuře, aneb bréská kuřata již v Česku byla
Plemeno Bresse Gauloise se chová v Česku již delší dobu. Zdejší populace slepic je ale málopočetná a chovaná spíše pro dokonalý vzhled (výstavnictví) než pro užitek. Navíc se u ní negativně projevuje tzv. efekt zakladatele, kdy nová (česká) populace vznikla jen z malého počtu importovaných jedinců. Čeští chovatelé často koupili jen jednoho kohouta s pár slepicemi, nebo dovezli menší množství násadových vajec od jednoho hejna. Populace bréských slepic v Česku tak nese jen zlomek genetické diverzity původní francouzské populace a dochází k častějšímu výskytu negativních vlastností (snížená vitalita, vrozené vady, pokles užitkovosti). Malý počet zvířat totiž znemožňuje přísnou selekci nejlepších jedinců pro další chov, což je nezbytná podmínka pro udržovací či zlepšující šlechtění. Navíc prakticky nedochází k dovozům nepříbuzných zvířat z původní domoviny a nezbytnému osvěžení krve.Výsledkem je příbuzenská plemenitba (inbreeding) a vznik tzv. inbrední deprese. To vede postupně k degeneraci a zániku celé populace. Co s tím?
Byla i jiná možnost?
Možná si říkáte, proč raději nechovat tradiční česká plemena. Bohužel v důsledku intenzifikace zemědělství a kolektivizace česká plemena s masnou užitkovostí ve své čisté formě prakticky vymizela. Národní plemena slepic se zachovala jenom 2 – lehké plemeno česká slepice zlatě kropenatá s nosnou užitkovostí a šumavanka s kombinovanou užitkovostí. Množství masa z nich by však dnešního zákazníka neuspokojilo. Ve velkochovech je nahradily hybridní linie zahraničních plemen.
Také Francouzi málem přišli o svá tradiční plemena drůbeže. Naštěstí se včas našli nadšenci a patrioti, kteří si dali za cíl zachovat živé dědictví i pro příští generace. Některá francouzská plemena vymřela nebo byla silně prokřížená s asijskými plemeny. Bréská kuřata jsou jedním z mála masných plemen, které má dobré užitkové vlastnosti a je možné je sehnat v dostatečném množství.
Nový dovoz kuřat z Francie
Jak jsme již výše naznačili, největší genetická variabilita (rozmanitost) je v zemi původu. Rozhodli jsme se proto dovézt násadová vejce přímo z regionu Bresse, z původní oblasti výskytu bréských slepic, a to ze stejného rozmnožovacího chovu, ze kterého odebírají místní francouzští farmáři. Zde sledují užitkové vlastnosti rodičů, aby byli francouzští farmáři s vykrmovanými kuřaty spokojeni. Chov bréských kuřat má v regionu Bresse velkou tradici s právní ochranou již od roku 1936.
Komunikace s Francouzi zpočátku vázla. Podařilo se nám však sehnat rozmnožovací a šlechtitelský chov v Německu, který se bréským plemenem slepic dlouhodobě zabývá, sleduje užitkové parametry a disponuje velkým základním hejnem. Neméně důležitým faktorem bylo i to, že cena jednodenního kuřete z Německa byla stejná, jako cena násadového vejce z Francie. U vejce není žádná garance, že se vylíhne, takže volba byla jasná.
Do budoucna pro zajištění maximální nepříbuznosti a co největší genetické rozmanitosti počítáme s dovozem menšího množství vajec také z Francie. Cílem je vytvořit v Česku dostatečně velkou a geneticky pestrou populaci, aby byla vitální a nezávislá na opakovaných dovozech ze zahraniční.
Den D
Kuřátka jsme si nechali na objednávku vylíhnout v Německu. Museli jsme vyřídit povolení na přeshraniční převoz drůbeže, což se ukázalo být docela náročné, časově i finančně. Němci totiž trvali na splnění všech formalit. Dovoz musel provést certifikovaný přepravce drůbeže a příjemcem zásilky musela být registrovaná farma.
Když chtěli Němci krátce před vylíhnutím kuřátek nahlásit do mezinárodního informačního systému přeshraniční převoz drůbeže, ukázalo se, že naše registrace není dostatečná a lhůty pro vyřízení žádosti českými úřady byly delší než doba líhnutí. Hrozilo, že již zaplacená kuřátka se vylíhnou, ale my je nebudeme moci dovézt, protože nemáme správně vyřízené všechny potřebné registrace. Naštěstí se ukázalo, že úředníci umí pod tlakem pracovat rychle a všechno se stihlo vyřídit včas před líhnutím kuřátek.
Po kontrole úředním veterinářem před odjezdem a nezbytném papírování byla čerstvě vylíhlá kuřátka naložena do přepravek a vyrazila na 6 hodinovou cestu do středních Čech. Tam se na smluvený čas sjelo všech 13 farmářů, aby si vyzvedli své kuřata a převezli do nových domovů. Vše proběhlo hladce a kuřátka už si zvykají na svá nová bydliště. Zhruba za 6 týdnů by měla putovat z odchoven na pastvu.
Koukněte na video z dovozu kuřátek ZDE.
Název kuřat je chráněný evropským právem
Produkty z bílého rázu bréských slepic (la race Gauloise blanche de Bresse) nesou 4 níže uvedená francouzská označení chráněného původu. Prodávat je pod těmito názvy lze pouze tehdy, pokud byla drůbež vychována v regionu Bresse podle schválených postupů.
Mezi produkty bréské drůbeže Volailles de Bresse [čti voláj d bres] patří:
Poulet de Bresse [čti pulé d bres] – bréské kuře o hmotnosti kolem 1,3 kg
Poularde de Bresse [čti pulárd d bres] – mladá vykrmená slepice stará alespoň 5 měsíců o hmotnosti kolem 1,8 kg
Chapon de Bresse [čti šapón d bres] – kapoun
Aby ve francouzštině nedocházelo k záměně mezi právně nechráněným názvem plemene a právně chráněným označením produktu, pro slepice chované mimo region Bresse se používá označení Bresse-Gauloise [čti bres goluáz] (v angličtině psané Bresse Gauloise). Gauloise znamená „galská“, tedy vztahující se ke Galii, přeneseně také k dnešní Francii; hovorově může znamenat i „Francouzka“. Přívlastek Gauloise může být trochu matoucí, proto pozor na záměnu s jiným francouzským plemenem – Gauloise dorée [čti goluáz doré] (galská zlatá), jedním z nejstarších a kdysi nejrozšířenějších plemen ve Francii, které s bréskými slepicemi nemá nic společné.
Označení původu a jeho ochranu upravuje přímo evropské právo, a to Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1143:
Podle tohoto nařízení jsou zeměpisná označení zapsaná v unijním rejstříku zeměpisných označení chráněna proti jakémukoliv zneužití, napodobení nebo připomenutí, a to i tehdy, je-li uveden skutečný původ produktů nebo služeb nebo je-li chráněný název přeložen, přepsán nebo transliterován nebo doprovázen výrazy jako „druh“, „typ“, „způsob“, „jak se vyrábí v“, „napodobenina“, „chuť“, „jako“ nebo podobnými výrazy, včetně případů, kdy jsou tyto produkty používány jako přísady.
Co z toho vyplývá pro české chovatele?
Pro samotný chov není označení „kuře plemene Bresse Gauloise“ nebo “bréské kuře” problematické. U prodeje násadových vajec a živé (plemenné) drůbeže právní předpisy přikazují uvádět název plemene, zde je tedy použití Bresse Gauloise, případně jeho překlad, v pořádku. Prodejce násadových vajec nebo živé drůbeže je v roli chovatele, nikoli producenta potraviny, takže úprava ochrany označení původu potravin na něj nedopadá.
V případě prodeje masa už je situace jiná. Nařízení výslovně zakazuje překlad chráněného názvu. Zákazník by mohl nabýt dojmu, že jde o originální certifikovaný produkt z Francie, a to i když bude kuře chováno v Česku. Chovatel proto nemůže maso prodávat jako „bréské kuře“, „kuře z Bresse“ či “kuře plemene Bresse Gauloise”. Nařízení EU totiž zakazuje i jen připomenutí oblasti původu. Stejně tak zakazuje použití výrazů jako „druh“ nebo „typ“. S ohledem na rozhodnutí Evropského soudního dvora v obdobných věcech, například v kauze sýru Manchego, kde stačil obrázek dona Quijota na sýru pro evokaci regionu La Mancha, ve kterém se sýr Manchego vyrábí, lze dovodit, že jakákoliv zmínka o regionu Bresse by byla porušením nařízení EU.
Jak tedy maso z „českých“ breských slepic legálně označit?
Kreativně. V popisu produktu (masa, výrobků) je dobré se vyhnout jakémukoli spojení s tímto zeměpisným názvem. Kuře je ale možné popsat, např. jako tradiční francouzské plemeno s bílým peřím a modrýma nohama, nebo si vymyslet vlastní název (třeba “francouzské modronožky”).
Autoři článku: Martin Smetana, Ivana Filipovičová, Eva Vávrová
Komentáře