top of page

Písčité půdy: jak zlepšit jejich stav

Vinaři ve Svatém Juru pěstují révu na mělkých písčitých půdách, které jsou chudé na živiny a humus, špatně zadržují vodu a jsou náchylné k erozi, vysychání a přehřívání. To může mít fatální následky pro plodiny a celkově pro zdraví půdy. Znát problém je v tomto případě polovina úspěchu. Existují způsoby, jak zlepšit stabilitu půdní struktury a zadržet vodu a živiny. Zvýšené vstupy primární organické hmoty do půdy mohou stimulovat aktivitu půdních živočichů a pomoci rostlinám růst a prosperovat.


Terénní seminář s vinaři ve Svätém Juru, foto: Stano Jendek.


Půda na prvním místě

Každý zemědělec potřebuje znát stav své půdy a vědět, jak ho případně zlepšit, protože půda v dobré kondici minimalizuje stres rostlin. Zdravé rostliny totiž nebojují o přežití, ale investují veškerou energii do tvorby výnosů. Nemusíte se vyznat v půdních analýzách, stačí vzít rýč, zarýt ho do půdy a vyhodnotit základní parametry půdy. Více se dočtete v článku Zaryj a zjistíš, jakou půdu máš.


Co ve vykopané jámě a jejím okolí sledovat?


Půdní druh neboli zrnitost

Znalost půdního druhu vám pomůže vybrat vhodné druhy pěstovaných rostlin. Půdní druh se výrazně liší v závislosti na klimatických podmínkách a druhu matečné horniny. Různé půdní druhy mají různé vlastnosti a charakteristiky, které ovlivňují jejich schopnost udržovat a distribuovat vodu, živiny a teplotu v půdním prostředí.


Písčité půdy rychleji vsáknou vodu, která z nich ale také rychleji odteče, protože v ní převažují velké nekapilární póry, ve kterých na vodu působí gravitace. Poté, co odteče gravitační voda, ustálí se voda na tzv. polní kapacitě, kdy je v půdě zadržena v malých kapilárních pórech po delší dobu, což je pro rostliny zásadní. Písčité půdy jsou záhřevnější, teplota kolem poledne prudce narůstá a večer klesá. Takové kolísání teplot nesvědčí půdnímu životu.


Jílovité půdy jsou chladnější, póry jsou častěji naplněny vodou na úkor vzduchu, takže vytváří poměrně extrémní podmínky pro půdní život. Tyto půdy vsakují vodu pomalu, jsou náchylné k zamokření, tlení a hnití kořenů. Za sucha jsou tvrdé, za deště mazlavé, těžko se s nimi pracuje.


Půdní druh zjistíte tak, že kousek hlíny vezmete mezi prsty a pokusíte se z něj uválet váleček. Pokud se váleček rozpadá, máte písčitou půdu. Pokud se vám váleček podaří vytvořit , ale při ohnutí praskne, máte středně těžkou písčitohlinitou půdu. A když se půda chová jako plastelína, máte těžkou jílovitou půdu.


Půdní druh si můžete ověřit také sedimentačním pokusem: do poloviny sklenice nasypete hlínu a zalijete ji vodou, ve sklenici necháte trochu prostoru na vzduch. Zavřete, zatřepte a nechte 24 hodin usazovat. Ze 100% vzorku vyčíslíte např. 50 % písku, 20 % hlíny a 30 % jílu. Podíváte se do chytré tabulky, kde podle obsahu jílu (I. zrnitostní kategorie) zjistíte půdní druh.


Při prstové zkoušce byla zjištěna středně těžká písčitohlinitá půda, foto: www.marekdvorak.com


Tabulka: Zrnitostní rozbor podle Nováka:



Hloubka půdy

Půdní typ neovlivníte. Každá půda má svou vlastní hloubku a musíte se přizpůsobit tomu, co máte k dispozici. Pokud hospodaříte na přirozeně hlubších půdách, jako jsou např. černozemě, máte výhodu v tom, že pojmou větší objem vody než mělké půdy, jako jsou kambizemě nebo rendziny. Všímejte si hloubky prokořenění a větvení kořenů. Pokud využíváte těžkou zemědělskou techniku, měli byste být pozorní a hledat nepropustné, kompaktní, utužené vrstvy, kde většina kořenů otočí svůj růst z vertikálního na horizontální směr. Zhutnění můžete změřit také penetrometrem. Pokud narazíte na zhutnění v půdě, vysejte hlubokokořenící rostliny, které pomohou rozrušit tuto vrstvu a zlepšit kvalitu půdy.


Hluboko kořenící rostliny, jako je například ředkev, umí odstranit problémy s utužením, foto: Biopratex


Struktura půdy

Struktura půdy je výsledkem činnosti živých organizmů v půdě a je naprosto klíčovým půdním parametrem. Pozitivně ovlivňuje schopnost rostlin dobře prokořenit půdní profil, množství organické hmoty v půdě a schopnost půdy vsakovat a zadržovat vodu.


Struktura půdy zahrnuje shluky (agregáty) různých částic a organismů, které tvoří jedinečný systém tenkých pórů s vodou a vzduchem. Narušení stability půdních agregátů může mít vážné důsledky pro výnosy plodin.


Pokud je půda bez porostu, agregáty se mohou snadno rozrušit a dochází k vodní erozi. Časté používání těžké zemědělské techniky, která zhutňuje půdu, může deformovat póry uvnitř agregátů a způsobit nefunkčnost systému “potrubí”, který půda poskytuje. Půdní strukturu destabilizuje také nedostatek primární organické hmoty (např. opad a zbytky nadzemních částí rostlin, kořeny rostlin, kořenové exudáty, organická hnojiva), jakožto potravy pro půdní život. Pokud dochází k manipulaci s půdou, jako například při orbě, může se rozrušit fungující systém uvnitř i mezi agregáty.


Aby se zachovala stabilita půdních agregátů, je potřeba minimalizovat pohyb s půdou a využívat druhově bohatých meziplodin jako zdroje organické hmoty. Důležité je také mít celoroční pokryv půdy a minimalizovat používání chemických přípravků.


Jetel nachový (inkarnát) ve vinici, foto: Róbert Dohál


Stopy po půdním životě a půdní živočichové

Půda není jenom hromada hlíny. Je to celý ekosystém, který se v průběhu času vyvíjí a má vliv na kvalitu plodin, které na ní pěstujeme. Proto je důležité všímat si půdních živočichů a stop po půdním životě jako jsou chodbičky žížal a rozkládající se organická hmota, které jsou důkazem toho, že půda je živá. Pokud si nejste jisti, zda je ve vaší půdě dostatek života, můžete jednoduše zakopat spoďáry a sledovat, zda se rozkládají. Pokud ano, máte důvod k optimismu.


Pancířník hoduje na rozkládající se organické hmotě, foto: Ladislav Miko.


Půdní živočichové jsou nezbytní pro správné fungování půdy. Nejen ti větší, viditelní okem, jsou důležití pro přeměnu organické hmoty na stabilní humusové látky. Bakterie a houby jsou zodpovědné za rozklad organické hmoty a uvolňování živin pro rostliny. Proto je důležité chránit půdní mikrobiom, minimalizovat pohyb s půdou a omezit použití pesticidů, aby se tento křehký ekosystém mohl vyvíjet. Kromě toho keře a stromy v okolí vinic a polí poskytují útočiště pro různé druhy půdního života.


Pokud jde o hnojení, ne vždy je potřeba se uchýlit k externím vstupům jako jsou kompostové výluhy nebo mykorhizní zálivky. Zavedené regenerativní pole nebo ozeleněná vinice s dostatkem primární organické hmoty může zvládnout dodávku živin bez vnějších vstupů. A pokud se jedná o vápnění, mělké půdy, které jsou dlouhodobě zásobeny rozpadem matečné horniny, nemusí být vápněny vůbec.


Teplota půdy

Jak se pohybují teploty v půdě a jak ovlivňují život půdních organismů? Pomocí půdních teploměrů, které se zasazují do hloubky 5 a 10 cm, lze zjistit, jak se teploty v půdě mění během dne. Zajímavé je srovnat tyto výkyvy s teplotami vzduchu a zaznamenat je do grafu. Na holé půdě bude pravděpodobně kolísání teplot větší v 5 cm a nezastaví se na povrchu, protože teplo je transportováno do větších hloubek. Písčité půdy jsou výraznějšími zářiči tepla než jílovité půdy, což se projevuje výraznějšími výkyvy teplot. Tyto výkyvy mohou ovlivnit aktivitu půdních organismů, protože vysoké teploty mohou být pro ně nebezpečné a při nízkých teplotách se jejich metabolismus zpomaluje. Proto je důležité mít na paměti, jak teploty ovlivňují půdní organismy, a zohlednit to při plánování pěstování.


Porost

Ať už jste ve vinici nebo na poli, půda by měla být vždy pokryta vegetací. Vegetace půdu chrání před erozí tím, že zpomaluje energii dopadajících dešťových kapek, které by jinak rozrušily povrch půdy a uvolněnou půdu odnesly s vodou pryč. Porost svým zastíněním eliminuje výpar a udržuje vlhkost v půdě. Snižuje teplotu a zabraňuje výraznému kolísání teplot během dne. Vytváří tak vhodné podmínky pro život a fungování půdních živočichů.






156 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Yorumlar


bottom of page