Společnost DVP Agro je důkazem, že opatření pro půdu nejsou pouze pro ekologické zemědělce hospodařící na menší rozloze. Na jižní Moravě mají celkem i se sesterskými podniky 1530 hektarů orné půdy, na které uplatňují protierozní opatření od výsevu meziplodin přes podsevy až po čejkoviště a biopásy. Foto: www.marekdvorak.com Hlavním důvodem, proč v DVP Agro začali od roku 2019 zkoušet nové postupy a směsi osiv, bylo uvědomění, že dobrý výnos a kvalitní úrodu i v suchých letech jim zajistí především zdravá půda, která dokáže sama zadržet vodu. Proto začali její stav monitorovat a každé 4 roky si nechávají dělat půdní rozbory. Ty jsou dobrým ukazatelem, jestli jdou správným směrem. „Důležité je dostat půdu do dobré kondice. Když pak přijde dlouhé období sucha, dojde k poklesu výnosu o 20-30 %, ale výnos bude. Pečovat o půdu je tedy v ekonomickém zájmu zemědělce,” říká předseda představenstva firmy Rostislav Mátl. Experimentování s meziplodinami Jak to tedy v DVP Agro funguje? Jednu z hlavních rolí hrají v jejich hospodaření meziplodiny. Ty se vysévají co nejdříve po sklizené pšenici, řepce, svazence a dalších plodinách, které sklidí do konce července. Meziplodinu přihnojí digestátem, který mají certifikovaný do ekologického zemědělství. Do strniště po pšenici vyseté meziplodiny, foto: Rostislav Mátl „Zkoušíme různé směsi meziplodin až o 20 druzích rostlin, podle vlhkostních, půdních a teplotních podmínek dominuje vždy jiná část zasetých meziplodin. Takto máme jistotu, že něco vyroste, a půda si sama vybere, co se jí hodí a co ne. Nevyužitý dusík po předchozí plodině meziplodiny využijí, a tak nedochází k jeho vyplavení do podzemních vod. Pokud je tam dusíku málo, daří se jetelovinám, které ho tam doplní ze vzduchu,“ vysvětluje Mátl. „Na poli se meziplodina nechá až do výsevu kukuřice. Kukuřici seji na část plochy bezorebně přímo do nezoraného pole se zbytky meziplodin. Ty chrání povrch půdy před odnosem ornice při přívalových deštích. Zbytky vymrzlých meziplodin pak slouží jako potrava pro mikroorganismy a žížaly," dodává Mátl. Meziplodiny na podzim, foto: Miroslava Floriánová Když je kukuřice odrostlá, vysévají na část plochy, mezi řádky formou podsevu, různé směsi. Jejich funkčnost může být různá, experimentují proto s různými kombinacemi. Cílem podsevu je, aby po sklizni kukuřice nezůstalo pole holé a nechráněné. Ve stínu kukuřice se tak pomalu připravuje pomocná plodina, která svou funkci začne plnit ihned po sklizni. Po kukuřici následuje pšenice a po ní řepka s podsevem – tentokrát se semínka podsevu vysévají přímo s řepkou z odděleného zásobníku secího stroje. Úlohou podsevu není jen poskytnout ochranu půdy než ji zakryje řepka, ale také - v případě jetele - dodat dusík pro řepku. Řepka ho má velkou spotřebu, a proto se běžně přihnojuje průmyslovými dusíkatými hnojivy. Jenže dusík je v půdě velice pohyblivý a proto rychle dochází k jeho splachování do nižších vrstev. Pěstování řepky s podsevem jetele tak umožňuje snížit množství průmyslových hnojiv a díky tomu zlepšit kvalitu spodních vod. Díky meziplodinám a podsevu, které půdu zkvalitňují, jsou pěstované rostliny mnohem odolnější vůči škůdcům a nemocem. To je další důvod, proč nemusejí používat tolik průmyslových hnojiv: „Od meziplodin a pomocných plodin si slibujeme snížení spotřeby přípravků na ochranu rostlin i průmyslových hnojiv a zvýšení humusu v půdě,” upřesňuje předseda Mátl. Před setím další plodiny se ještě aplikuje hnůj a meziplodiny se zapraví do půdy společně s hnojem. Foto: www.marekdvorak.com Organická hmota Meziplodiny jsou pro firmu důležité i z toho důvodu, že nemají živočišnou výrobu. Vědí ale, že statkový hnůj je pro půdu důležitý, dohodli se proto s drůběžárnami z okolí. Drůbežárny tak mají zajištěný odvoz hnoje, který je pro zemědělskou firmu důležitým hnojivem pro půdu. Hnůj míchají se separátem z bioplynové stanice a vzniká tak kvalitní hnojivo. „Jako negativum cítím že tam, kde hnůj skladujeme, dochází k utužení půdy. To samé se pak děje na celém poli, když hnůj aplikujeme, proto využíváme směsi meziplodin, které půdu zároveň provzdušňují a vytvářejí květnatou louku v době, kdy na polích není prakticky žádná vegetace pro zvěř,” popisuje svojí zkušenost Mátl. Podobně jako v případě hnoje spolupracuje firma i s myslivci. Ti ji požádali o vytvoření biopásů a čejkoviště. Biopásy jsou plochou, která se nesklízí u krmných biopásů a nebo jednou ročně sklízí u nektarodárných biopásů a díky tomu poskytuje potravu a úkryt zvěři v období, kdy na polích nic neroste. „Na jaře se akorát zbytky zapracují do země a vyseje se nový biopás,” říká Mátl. Čejkoviště se realizují za cílem zachovat čím dál tím ohroženější populaci ptáků zemědělské krajiny, jako je právě čejka. Nabízí hnízdiště, potravu i bezpečí, nesmí se ale na tuto plochu na jaře se zemědělskými stroji vjíždět, aby měli ptáci příležitost k vyhnízdění. Pole v okolí Rajhradu, Bratčic, Vojkovic a Vranovic jsou ve svém kontextu unikátní a mohou sloužit jako inspirace celé řady opatření dalším velkým agropodnikům. Vyvracejí mýty, jako je například přesvědčení, že meziplodiny odvádějí z půdy vodu, a ukazují, že půda je důmyslný systém, který si dovede poradit, pokud mu dáme příležitost.

„Asi jsou míň šílení než já,“ odpověděl Róbert Dohál na dotaz, proč nehospodaří bezorebně více farmářů. Předseda představenstva PD Krakovany Stráže dlouhodobě snižuje náklady při zachování stabilních výnosů, což zejména v časech zvyšujících se cen pohonných hmot a hnojiv, zní jako přesný opak šílenství. Díky regenerativnímu zemědělství má navíc půdu ve skvělém stavu a plnou života. Róbert Dohál, foto: www.marekdvorak.com Je teprve začátek května, ale venku je vedro na padnutí, vzduch se na polích tetelí nad sotva vyrostlou kukuřicí a obilím, která míjíme na cestě na Slovensko do Poľnohospodárského družstva Krakovany - Stráže. V areálu bývalého JZD nás vítá Róbert Dohál s kolegou Tomášem Vrtíkem. Na návštěvy jsou zvyklí, pravidelně k nim jezdí zájemci o bezorebné hospodaření (dále i “no-till”) a tak si vyhradili jeden den v týdnu, kdy se i přes spoustu práce na hospodářství, kterou zvládají jen se 4 zaměstnanci, věnují osvětě. Je jí třeba, v Česku hospodaří bezorebně na rozdíl od USA, Francie nebo Ukrajiny jen hrstka farmářů. Pole neorané Jak ho napadlo neorat? V roce 1993 vyrazil díky Cochranově nadaci poprvé do Spojených států na program o plemenářství. Při cestě po středozápadě USA ho na farmě dvou bratrů zaujalo, že 22 let hospodaří bezorebně. Na Ministerstvu zemědělství ve Washingtonu dostal Green Book, která mu potvrdila, že to je v USA běžná praxe. Když v roce 2010 nastoupil do Krakovan, dříve premiantské družstvo bylo 4 měsíce pozadu s výplatou mezd. Nezbylo než začít snižovat náklady. Na to je technologie no-till příhodná. A tak ve spotřebě pohonných hmot klesli ze 120 litrů na hektar na stávajících 46 litrů, z 350 tun umělých hnojiv na 50 tun v loňském roce. Letos je to čistá nula a to včetně insekticidů a fungicidů. Díky Gabe Brownovi si uvědomil, že je regenerativní zemědělec, ale i to, že by bylo lepší se vyhnout glyfosátu. Místo něho zkouší mix asi 7 jiných herbicidů s méně rezidui. Od podzimu chce vyzkoušet, jak by fungovalo přisetí jetele, vikve, pelušky do pšenice. Mohlo by to vytvořit „deku“, která by na jaře plevel nepustila. Půda nesmí být holá Bezorebně hospodaří přibližně 8 let. Pěstují tvrdou pšenici, pološpaldu, kukuřici, sóju a hrách. Podle Róberta Dohála je klíčové, aby půda nezůstala holá. A tak hlavní plodiny střídá s meziplodinami . Začal u hořčice, až po stávající pestrou směs jetele, pohanky a svazenky, která je plná hmyzu, a mnoho dalších. Nebojí se využít ani polní plevele jako je laskavec nebo merlík, které poskytují stejnou službu jako meziplodiny. Přestože byl pan Dohál původně plemenář, prasata přestali chovat už v roce 2014. Statková hnojiva jim nechybí, organickou hmotu a živiny do půdy dostávají pestrou skladbou meziplodin. Fosfor ani draslík do půdy nepřidal téměř 10 let, přesto ho teď mají o 20 % - 30 % více. Bezorebně vysetá pšenice do strniště po kukuřici, foto: www.marekdvorak.com V Krakovanech jsme se potkali s asi 15 českými farmáři, které zajímá no-till hospodaření. Vyrážíme společně do polí. Míjíme kvetoucí biopás, s jehož skladbou pomáhal kolega z Živé půdy Martin Smetana. Je v něm spousta berušek požírajících mšice. Pan Dohál vzpomíná, jak šel jednou podél vinohradu a všude berušky, byly jich tam tisíce. Nejdřív si myslel, že jsou to invazní asijské, ale ukázalo se, že jich tam je tolik kvůli mšicím. Ty už ale bohužel postříkali, takže když druhý den viděl mrtvé berušky, řekl si, že už nikdy více a insekticidy přestal používat. Přicházíme k poli s tvrdou pšenicí, do které od podzimního postřiku herbicidy nevjeli ani jednou. Roky mají stabilní odběratele. Pan Dohál by byl rád, kdyby je zajímalo, že se jedná o produkci z regenerativního zemědělství a v budoucnu vznikla i certifikace. V porostu kukuřice, která je setá přímo do meziplodiny, zkouší farmáři zhutnění půdy. Penetrometr zajede do půdy jako po másle s ryskou v zelené výseči. Rýčem vyryjí kus zeminy, která je vlahá, i když dlouho nepršelo, a plná žížal, jejich chodbiček i žížalinců. „Je to krásný, samá žížala, to je prostě nádhera“, řekl jeden ze zúčastněných farmářů. Živá půda s chodbičkami po žížalách, foto: www.marekdvorak.com Krakovany hospodaří na 639 hektarech, a i tak o nich má Róbert Dohál přehled a je pravidelně v terénu. Znalost polností je klíčová pro rychlou reakci v případě zaplevelení nebo přemnožení škůdců. Na dotaz, co hraboši nebo škody od divokých prasat na kukuřici, odpovídá, že v místech, kde byli hraboši umístili bidýlka pro dravce a bylo po problému. Divoká prasata jim nežerou kukuřici, ale vyhrabávají si ze země žížaly. Díky téměř trvalému pokrytí půdy nemají erozi, i když pěstují kukuřici a řepku. Erozi ale dokumentuje na pozemcích jiných farmářů, má už stovky fotografií a půda je podle něho v apokalyptickém stavu. Končíme právě na poli s řepkou. Na 50 ha lán ji vyseli na podzim pomocí technologie strip-till do jetele alexandrijského, v říjnu postříkali graminicidem proti výdrolu pšenice a od té doby do ní nevjeli. Farmáři stojí v řepce, která jim sahá po prsa a zkoumají mohutné rostliny a jejich kořeny. „Fakt od podzimu nic? To je v prdeli“, ozve se ze žlutého pole. Mohutný porost řepky ve skvělé kondici. Díky zdravé půdě netrpí suchem a nebyla potřeba ani hnojit a ošetřovat fungicidy a insekticidy, foto: www.marekdvorak.com Suché časy a trpěliví vlastníci Přišli i těžší nebo spíše sušší časy. V roce 2017 šly díky enormnímu suchu tržby z milionu eur na polovinu. Řešili restrukturalizaci, s externí ekonomkou hledali banku, která by jim půjčila. Nakonec našli, přesvědčil ji neustálý pokles materiálových nákladů. V roce 2013 to bylo 600 000 eur a loni už jen 160 000 eur. Pan Dohál si uvědomuje, že výkyvy počasí budou stále častější a je třeba na ně být připraven, aby měli zajištěné stabilní výnosy. K tomu je třeba živá půda, do které se minimálně zasahuje. Orbu považuje za slepou uličku. Dodává: „Odjakživa se oralo, ale kupa dalších věcí se dělala odjakživa a už se nedělá“. A tak, když se ho nějaký farmář ptá, zda to doteď dělal špatně, na rovinu říká, že ano. Róbert Dohál pravidelně pořádá exkurze pro zemědělce - zájemce o regenerativní zemědělství, foto: www.marekdvorak.com Oba jeho dědové byli sedláci, oba kvůli tomu byli za komunistů ve vězení. Róbert Dohál si nemyslí, že by lpěli na tradici, důležité pro ně bylo, aby se jejich děti a vnuci vzdělávali a nebyli hloupí. JZD Krakovany za éry socialismu založili hrdí sedláci na doporučení, aby o půdu nepřišli. Spolu se Strážovským patřily mezi nejlepší družstva. Přibližně 30 rodin s vlastnictvím od 10 do 30 hektarů půdy. Jejich potomci, stávající vlastníci půdy, na které Poľnohospodárském družstvu Krakovany Stráže hospodaří, jsou podle pana Dohála trpěliví a věří mu, že jdou správným směrem. Přestože konkurence v okolí je strašila, že půda bez orby bude do 10 let neplodná, tak ať jim ji nechají, protože pak už ji chtít nebudou. Pan Dohál dodává, že je velmi důležité s vlastníky mluvit a vysvětlovat jim přínosy technologie no-till pro půdu. Ti starší to občas komentují, že když jedou autobusem od lékaře z blízkého města, na pole se raději nedívají, protože sousedi je mají „uklizenější“. Mladší generace vlastníků už je jiná, zajímá se, diskutuje, věří, že je to lepší způsob hospodaření. Na závěr dodává, že ví, že jdou správným směrem. Před 6 lety si začali dělat pravidelné rozbory půdy a vidí, jak se stav půdy zlepšuje, žije to v ní. Hejna čejek chodí sbírat na pole žížaly. Přichází mladá generace lidí, ani ne vystudovaných zemědělců, která se začíná zajímat, aby neublížili půdě, kterou si koupili nebo pronajali. Bude rád, když v dohledné době vznikne asociace pro regenerativní zemědělství, ve které se budou podporovat a sdílet zkušenosti podobně hospodařící farmáři.

Narazili jste někdy na webovou stránku, která vás zajímá, ale je v jiném jazyce? Máme pro vás jednoduchý návod, jak si ji jednoduše přeložit přímo ve webovém prohlížeči a přečíst v češtině. Google Chrome V počítači spusťte Chrome. Přejděte na webovou stránku v cizím jazyce. Vpravo od adresního řádku klikněte na Přeložit . Chrome aktuální webovou stránku přeloží. Nedaří se? Zkuste stránku obnovit. Pokud to stále nefunguje, klikněte pravým tlačítkem kamkoli na stránku. Poté klikněte na Přeložit do jazyka [jazyk]. Celý návod najdete zde . Apple Safari V aplikaci Safari na Macu přejděte na webovou stránku, kterou potřebujete přeložit. Pokud je webovou stránku možné přeložit, v dynamickém vyhledávacím poli se zobrazí tlačítko Přeložit. Klikněte na tlačítko Přeložit a pak vyberte jazyk. Celý návod najdete zde . Další prohlížeče a jakékoliv webové stránky Pokud používáte jiný prohlížeč, nebo vám výše popsané návody nefungují, zkuste použít Google Překladač. Přejděte na webovou stránku Google Překladače . V horní části klikněte na “Weby”, nebo na tento odkaz . Do vyhledávacího políčka umístěte jakoukoliv webovou stránku, kterou chcete přeložit. Klikněte na modrou šipku a Google vás přesměruje na původní webovou stránku, která už ale bude přeložená do češtiny.

Lámeme si hlavu kam s CO2 a řešení možná máme přímo pod nohama. Půda je po oceánech druhé největší úložiště uhlíku na světě. Jak do ní uhlík ukládat? Zůstane v ní? Je carbon farming zemědělství budoucnosti? A jak s tím vším souvisí regenerativní zemědělství? Pro většinu z nás je půda obyčejná hlína, v lepším případě zásobárna vody nebo zdroj pro vypěstování téměř veškeré naší potravy. Půda však hraje zásadní roli i při regulaci světového klimatu. Funguje jako obrovské přirozené úložiště uhlíku. Superúložiště uhlíku v půdě Půda zadržuje dvakrát tolik uhlíku než rostliny. V Evropě ho obsahuje více než 70 miliard tun. Přes polovinu z toho je uloženo v rašeliništích ve Finsku, Švédsku, Irsku a Británii. Odhaduje se, že 0,1 % uhlíku uloženého v evropské půdě odpovídá ročním emisím až 100 milionů aut . V posledních desetiletích však schopnost zemědělsky obhospodařovaných půd zadržovat obrovské objemy uloženého uhlíku slábne. Jak je to možné? Může za to způsob hospodaření. Na některých místech ztratily obdělávané půdy až 70 % půdního uhlíku . Zastánci sekvestrace uhlíku v půdě jsou přesvědčeni, že změna způsobu hospodaření může pomoci uhlík v půdě uchovat, nebo dokonce jeho množství zvýšit. Co je sekvestrace půdního uhlíku a jak probíhá? Sekvestrace půdního uhlíku nastává, když rostliny zachycují a ukládají (sekvestrují) atmosférický oxid uhličitý (CO2) v půdě a zvyšují množství půdních zásob uhlíku. Rozkládající se rostlinná hmota se spolu s uhlíkem, který obsahuje, stává součástí půdy, než ji mikrobi rozloží a uhlík uvolní zpět do atmosféry. Všechny rostliny vstřebávají prostřednictvím fotosyntézy z atmosféry CO2, a tvoří tak vlastní biomasu. Neroste jen jejich nadzemní část, ale k podobnému růstu dochází i pod zemí. Kořeny do půdy neustále uvolňují různé organické složky a krmí půdní mikroorganismy. Zvyšuje se tak biologická aktivita v půdě a uvolňují se živiny, které potřebují rostliny k růstu. Určitý podíl uhlíku se přeměňuje ve stabilní organické složky, které uhlík uzavřou a udržují jej mimo atmosféru po stovky let. Doba, po kterou uhlík zůstává v půdě, než se vrátí do atmosféry, se výrazně liší v závislosti na klimatu, složení půdy a dalších faktorech. Například přeměna pastviny na zemědělskou půdu může tento proces urychlit a uvolnit velkou část sekvestrovaného uhlíku zpět do atmosféry. Na druhou stranu postupy jako bezorebné zemědělství nebo výsadba krycích plodin mohou zpomalit rychlost ztráty uhlíku v půdě a potenciálně dokonce zvýšit jeho množství. Způsob, jak na půdě hospodaříme, má tedy obrovský vliv na to, jak půda zadržuje uhlík.