top of page

Orba je slepá ulička

„Asi jsou míň šílení než já,“ odpověděl Róbert Dohál na dotaz, proč nehospodaří bezorebně více farmářů. Předseda představenstva PD Krakovany Stráže dlouhodobě snižuje náklady při zachování stabilních výnosů, což zejména v časech zvyšujících se cen pohonných hmot a hnojiv, zní jako přesný opak šílenství. Díky regenerativnímu zemědělství má navíc půdu ve skvělém stavu a plnou života.


Róbert Dohál, foto: www.marekdvorak.com


Je teprve začátek května, ale venku je vedro na padnutí, vzduch se na polích tetelí nad sotva vyrostlou kukuřicí a obilím, která míjíme na cestě na Slovensko do Poľnohospodárského družstva Krakovany - Stráže.


V areálu bývalého JZD nás vítá Róbert Dohál s kolegou Tomášem Vrtíkem. Na návštěvy jsou zvyklí, pravidelně k nim jezdí zájemci o bezorebné hospodaření (dále i “no-till”) a tak si vyhradili jeden den v týdnu, kdy se i přes spoustu práce na hospodářství, kterou zvládají jen se 4 zaměstnanci, věnují osvětě. Je jí třeba, v Česku hospodaří bezorebně na rozdíl od USA, Francie nebo Ukrajiny jen hrstka farmářů.

Pole neorané

Jak ho napadlo neorat? V roce 1993 vyrazil díky Cochranově nadaci poprvé do Spojených států na program o plemenářství. Při cestě po středozápadě USA ho na farmě dvou bratrů zaujalo, že 22 let hospodaří bezorebně. Na Ministerstvu zemědělství ve Washingtonu dostal Green Book, která mu potvrdila, že to je v USA běžná praxe.


Když v roce 2010 nastoupil do Krakovan, dříve premiantské družstvo bylo 4 měsíce pozadu s výplatou mezd. Nezbylo než začít snižovat náklady. Na to je technologie no-till příhodná. A tak ve spotřebě pohonných hmot klesli ze 120 litrů na hektar na stávajících 46 litrů, z 350 tun umělých hnojiv na 50 tun v loňském roce. Letos je to čistá nula a to včetně insekticidů a fungicidů. Díky Gabe Brownovi si uvědomil, že je regenerativní zemědělec, ale i to, že by bylo lepší se vyhnout glyfosátu. Místo něho zkouší mix asi 7 jiných herbicidů s méně rezidui. Od podzimu chce vyzkoušet, jak by fungovalo přisetí jetele, vikve, pelušky do pšenice. Mohlo by to vytvořit „deku“, která by na jaře plevel nepustila.



Půda nesmí být holá

Bezorebně hospodaří přibližně 8 let. Pěstují tvrdou pšenici, pološpaldu, kukuřici, sóju a hrách. Podle Róberta Dohála je klíčové, aby půda nezůstala holá. A tak hlavní plodiny střídá s meziplodinami. Začal u hořčice, až po stávající pestrou směs jetele, pohanky a svazenky, která je plná hmyzu, a mnoho dalších. Nebojí se využít ani polní plevele jako je laskavec nebo merlík, které poskytují stejnou službu jako meziplodiny.


Přestože byl pan Dohál původně plemenář, prasata přestali chovat už v roce 2014. Statková hnojiva jim nechybí, organickou hmotu a živiny do půdy dostávají pestrou skladbou meziplodin. Fosfor ani draslík do půdy nepřidal téměř 10 let, přesto ho teď mají o 20 % - 30 % více.


Bezorebně vysetá pšenice do strniště po kukuřici, foto: www.marekdvorak.com


V Krakovanech jsme se potkali s asi 15 českými farmáři, které zajímá no-till hospodaření. Vyrážíme společně do polí. Míjíme kvetoucí biopás, s jehož skladbou pomáhal kolega z Živé půdy Martin Smetana. Je v něm spousta berušek požírajících mšice. Pan Dohál vzpomíná, jak šel jednou podél vinohradu a všude berušky, byly jich tam tisíce. Nejdřív si myslel, že jsou to invazní asijské, ale ukázalo se, že jich tam je tolik kvůli mšicím. Ty už ale bohužel postříkali, takže když druhý den viděl mrtvé berušky, řekl si, že už nikdy více a insekticidy přestal používat.


Přicházíme k poli s tvrdou pšenicí, do které od podzimního postřiku herbicidy nevjeli ani jednou. Roky mají stabilní odběratele. Pan Dohál by byl rád, kdyby je zajímalo, že se jedná o produkci z regenerativního zemědělství a v budoucnu vznikla i certifikace.


V porostu kukuřice, která je setá přímo do meziplodiny, zkouší farmáři zhutnění půdy. Penetrometr zajede do půdy jako po másle s ryskou v zelené výseči. Rýčem vyryjí kus zeminy, která je vlahá, i když dlouho nepršelo, a plná žížal, jejich chodbiček i žížalinců. „Je to krásný, samá žížala, to je prostě nádhera“, řekl jeden ze zúčastněných farmářů.


Živá půda s chodbičkami po žížalách, foto: www.marekdvorak.com


Krakovany hospodaří na 639 hektarech, a i tak o nich má Róbert Dohál přehled a je pravidelně v terénu. Znalost polností je klíčová pro rychlou reakci v případě zaplevelení nebo přemnožení škůdců. Na dotaz, co hraboši nebo škody od divokých prasat na kukuřici, odpovídá, že v místech, kde byli hraboši umístili bidýlka pro dravce a bylo po problému. Divoká prasata jim nežerou kukuřici, ale vyhrabávají si ze země žížaly.


Díky téměř trvalému pokrytí půdy nemají erozi, i když pěstují kukuřici a řepku. Erozi ale dokumentuje na pozemcích jiných farmářů, má už stovky fotografií a půda je podle něho v apokalyptickém stavu. Končíme právě na poli s řepkou. Na 50 ha lán ji vyseli na podzim pomocí technologie strip-till do jetele alexandrijského, v říjnu postříkali graminicidem proti výdrolu pšenice a od té doby do ní nevjeli. Farmáři stojí v řepce, která jim sahá po prsa a zkoumají mohutné rostliny a jejich kořeny. „Fakt od podzimu nic? To je v prdeli“, ozve se ze žlutého pole.


Mohutný porost řepky ve skvělé kondici. Díky zdravé půdě netrpí suchem a nebyla potřeba ani hnojit a ošetřovat fungicidy a insekticidy, foto: www.marekdvorak.com


Suché časy a trpěliví vlastníci

Přišli i těžší nebo spíše sušší časy. V roce 2017 šly díky enormnímu suchu tržby z milionu eur na polovinu. Řešili restrukturalizaci, s externí ekonomkou hledali banku, která by jim půjčila. Nakonec našli, přesvědčil ji neustálý pokles materiálových nákladů. V roce 2013 to bylo 600 000 eur a loni už jen 160 000 eur.


Pan Dohál si uvědomuje, že výkyvy počasí budou stále častější a je třeba na ně být připraven, aby měli zajištěné stabilní výnosy. K tomu je třeba živá půda, do které se minimálně zasahuje. Orbu považuje za slepou uličku. Dodává: „Odjakživa se oralo, ale kupa dalších věcí se dělala odjakživa a už se nedělá“. A tak, když se ho nějaký farmář ptá, zda to doteď dělal špatně, na rovinu říká, že ano.


Róbert Dohál pravidelně pořádá exkurze pro zemědělce - zájemce o regenerativní zemědělství, foto: www.marekdvorak.com


Oba jeho dědové byli sedláci, oba kvůli tomu byli za komunistů ve vězení. Róbert Dohál si nemyslí, že by lpěli na tradici, důležité pro ně bylo, aby se jejich děti a vnuci vzdělávali a nebyli hloupí.


JZD Krakovany za éry socialismu založili hrdí sedláci na doporučení, aby o půdu nepřišli. Spolu se Strážovským patřily mezi nejlepší družstva. Přibližně 30 rodin s vlastnictvím od 10 do 30 hektarů půdy. Jejich potomci, stávající vlastníci půdy, na které Poľnohospodárském družstvu Krakovany Stráže hospodaří, jsou podle pana Dohála trpěliví a věří mu, že jdou správným směrem. Přestože konkurence v okolí je strašila, že půda bez orby bude do 10 let neplodná, tak ať jim ji nechají, protože pak už ji chtít nebudou. Pan Dohál dodává, že je velmi důležité s vlastníky mluvit a vysvětlovat jim přínosy technologie no-till pro půdu. Ti starší to občas komentují, že když jedou autobusem od lékaře z blízkého města, na pole se raději nedívají, protože sousedi je mají „uklizenější“. Mladší generace vlastníků už je jiná, zajímá se, diskutuje, věří, že je to lepší způsob hospodaření.


Na závěr dodává, že ví, že jdou správným směrem. Před 6 lety si začali dělat pravidelné rozbory půdy a vidí, jak se stav půdy zlepšuje, žije to v ní. Hejna čejek chodí sbírat na pole žížaly. Přichází mladá generace lidí, ani ne vystudovaných zemědělců, která se začíná zajímat, aby neublížili půdě, kterou si koupili nebo pronajali. Bude rád, když v dohledné době vznikne asociace pro regenerativní zemědělství, ve které se budou podporovat a sdílet zkušenosti podobně hospodařící farmáři.

85 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Commentaires


bottom of page