Produktivita pastvin je důležitá pro dobrý ekonomický chod farmy. Uvědomil si to i Sebastian Ehl. Aby co nejlépe podpořil biodiverzitu, snaží se pastevním způsobem napodobit přírodu. Dobytek na pastvě plánovaně posouvá tak, aby nedocházelo ke spásání porostu před jeho zotavením. To by totiž mohlo vést ke snížení biodiverzity a výnosu.
Sebastian Ehl na pastvině, foto: www.marekdvorak.com
Co se v článku dozvíte:
kde hledá Sebastian Ehl inspiraci
jaké parametry pastvy lze měnit
jaký je rozdíl mezi porostem na kontinuální a regenerativní pastvině
jak a proč zaznamenávat pastvu
Inspirace ze zahraničí
Sebastian Ehl se podobně jako mnoho dalších českých zemědělců inspiroval v zahraničí. Nejvíc mu imponuje nauka od Allena Williamse a jeho poradenská kancelář UnderstandingAG. Kromě principů regenerativního zemědělství, o kterých se běžně mluví už i v ČR, tento přístup hospodaření obohacují o tři pravidla Adaptive Stewardship (adaptivní správa, přizpůsobivé hospodaření):
disruption (narušování) - jakékoliv zásahy do přírodních systémů
compounding (nabalování) - efekt sněhové koule: každé rozhodnutí, ať už pozitivní či negativní, kaskádově přispívá k celkovému stavu systému
diversity (diverzita, rozmanitost) - příroda nikdy nesměřuje k monokultuře
Pravidelné opakování stejného zásahu může dle Allena Williamse vytvářet nevhodné podmínky pro pastevně významné rostliny. Proto kromě rozdělení pastvin do menších sekcí, typického pro regenerativní pastvu, doporučuje promyšleně měnit i další parametry pastvy.
Každý typ zásahu vyvolá jinou reakci v ekosystému, každému druhu pastevně významné rostliny vyhovují jiné podmínky a liší se i v životních cyklech. Víceleté rostliny zvládnou i opakované spasení, zatímco jednoleté druhy, pokud se spasou před vysemeněním, mohou častou pastvou trpět a z pastviny časem zcela vymizet.
S rozmanitostí rostlin úzce souvisí i rozmanitost živočichů. Většinu z nich nevidíme, protože jsou malí a schovaní pod zemí. Kromě mikroskopických živočichů se na různé druhy rostlin vážou i nadzemní živočichové, jako jsou například motýli (modrásek bahenní, černoskvrnný, očkovaný, hořcový, okáč jílkový, žluťásek barvoměnný, otakárek fenyklový), různí brouci, ploštice a pavouci. S rozmanitostí hmyzu a bezobratlých roste i diverzita lučních ptáků (konipasi, linduška luční, skřivan polní, bramborníček černohlavý a hnědý).
Dobrým načasováním vhodného zásahu je možné podpořit nejen větší rozmanitost rostlin a živočichů na pastvinách, ale i kvalitu porostů z hlediska výživnosti pro pasená zvířata.
Při pohledu shora je vidět různě vypasené části pastviny, foto: Sebastian Ehl
Na pastvě se dle Sebastiana Ehla dá v prospěch diverzity rostlin měnit spousta parametrů:
zatížení pastviny - když už je porost přestárlý, má smysl zatížení zvýšit, aby skot staré rostliny a jejich semena zadupal; na podmáčených pastvinách je lepší zatížení snížit, aby se předešlo rozbahnění pastviny a poškození půdy utužením.
délka regenerace - od 20 dnů (pastva několikrát ročně) až po pár stovek dnů (pastva jednou ročně). Odvíjí se od rychlosti růstu v závislosti na ročním období. Na jaře stačí kratší intervaly odpočinku (20-30 dní). V létě při vyšších teplotách počas sušších period dochází ke zpomalení růstu a je nutné prodloužit dobu regenerace podle množství srážek alespoň na 2-3 měsíce. Koncem léta a začátkem podzimu začíná tráva růst opět rychleji a skot se může na stejné místo vrátit dříve.
délka pasení dané sekce - souvisí se zatížením pastviny a výškou paseného porostu. Většinou v řádu několika hodin až několika dnů. Maximálně však 3 dny, kvůli riziku líhnoucích se parazitů v lejnech.
tvar a velikost oplůtku - má vliv na zatížení pastviny. Oplůtek ve tvaru čtverce má dobytek tendenci spásat rovnoměrněji (dle druhu porostu), zatímco v užším a delším jsou zvířata nucena porost více sešlapat. Užším oplůtkem se dá efektivně měnit druhové složení na lokalitách s nežádoucími druhy rostlin.
pořadí pastvy jednotlivých oplůtků - při totožném postupu pastvy každý rok by se danému pořadí přizpůsobila vegetace a diverzita by začala stagnovat. Na pastvině pasené zjara by se víc dařilo pozdním druhům a naopak. Pokud se některé druhy jednoletých bylin nenechají vysemenit, jejich výskyt se bude snižovat. Pastviny je lepší spásat každý rok v jiném pořadí.
výška spaseného porostu - pro co nejlepší produkci pastviny je dobré ponechat alespoň 5 cm vysoký porost. Regenerace se tak nastartuje snadněji. Některé druhy rostlin vyžadují ponechat ještě vyšší porost.
orientace oplůtků - stavění oplůtků na stejném místě a ve stejném tvaru jako v předešlém roce může vést k vytvoření hranic mezi oplůtky. Stavěním oplůtků vždy jiným směrem, o jiné velikosti a tvaru prospěje propojení porostů a druhy se lépe rozptýlí.
druh zvířat - každý druh preferuje jiné rostliny. Obohacení rotace o další druh zvířat, jako jsou například slepice nebo ovce, přispívá k vyšší diverzitě rostlin.
Kreativitě se dle Sebastiana Ehla meze nekladou. Typ zásahu musí ale vždy mít své opodstatnění a vycházet z pozorování vývoje situace na pastvině. Důležitým limitem pro typ zásahu je dle něj dostupnost vody a stínu pro dobytek v horkých letních měsících.
Foto: www.marekdvorak.com
Regenerace = rentabilita
Pastevní chov a jeho rentabilita úzce souvisí se schopností ekosystému produkovat dostatek krmiva (trávy a bylin). Krávy v běžném, kontinuálním způsobu pastvy okusují porost příliš často a v raných růstových fázích, čímž znemožňují jeho regeneraci. Porosty tak neprodukují takové množství biomasy, jako při regenerativní pastvě, a selektivním vypásáním se snižuje diverzita rostlin. Krávy s přístupem na velkou plochu kromě toho selektivně spásají nejchutnější druhy rostlin, čímž potlačují jejich výskyt a snižují celkovou diverzitu porostu.
Sebastian Ehl nechává po rychlém spasení (několik hodin až dní) porost regenerovat po delší dobu (pár týdnů až měsíců). Tím, že se snaží porost nevypást “až na drn”, ale nechává dostatek listové plochy pro fotosyntézu, se zrychluje obrůstání rostlin a se zvířaty se zpátky vrací až když je pastvina plně zotavená. Výsledkem je objemnější porost, hlubší prokořenění a celková vyšší odolnost a diverzita systému. S větším objemem hmoty úzce souvisí i vyšší rentabilita. K lepšímu ekonomickému chodu přispívá i fakt, že pastevní sezona na regenerativních pastvinách je delší, takže Sebastian Ehl může na zimní období zajišťovat méně krmení.
To vše jsou důvody, proč se Sebastian Ehl rozhodl změnit systém hospodaření. I když to stojí více manuální práce, přínosy převládají. Kromě zlepšování ekonomického chodu farmy a ekologického stavu pastvin si vytváří bližší vztah se svým angusským skotem. Díky tomu se mu daří pást i býky bez větších problémů.
Foto: www.marekdvorak.com
Záznam pastvy
Každá pastvina potřebuje „zamíchat kartami”. Aby se Sebastian Ehl vyhnul pravidelnému opakování stejného zásahu, doporučuje pastvu evidovat. Kromě klasické evidence o hnojení si větší díl půdního bloku v excelové tabulce rozdělí na několik menších částí. Ke každé části si zapíše: jakou má výměru a kolik kusů skotu ji spáslo v daném roce za jaký čas.
Mimo běžné tabulky existují i různé aplikace, které zemědělcům po celém světě pomáhají v jejich rozhodování. Některé jen zaznamenávají data, jiné na základě záznamů poskytují predikce, přepočítávají údaje o hnojení, zahrnují předpověď počasí, nebo dokonce využívají satelity (jako například Pasture.io a LIC Space), aby co nejpřesněji odhadly vývoj porostů na pastvinách. To vše si zemědělec může zkontrolovat ve svém chytrém telefonu přímo na pastvině.
Úloha zvířat
Dle Sebastiana Ehla se lze na pastevní zvířata dívat jako na nástroj, kterým se do ekosystémů zasahuje. Tento nástroj umí dělat víc věcí naráz: okusovat, sešlapávat, hnojit a inokulovat. A to vše při proměňování strávené hmoty na bílkoviny.
Na zemědělci zůstává tyto funkce poznat a dobře načasovat jejich využití. Když se mu to daří dlouhodobě, může z toho těžit nejen celý ekosystém včetně pasených zvířat, ale i samotná farma.
Comentarios